Finále Enduro X Race Dolní Morava skončilo zklamáním

Autor: Keli, vydáno: 8.9.2015

Dolní Morava je malá obec v podhůří Králického Sněžníku, které je poměrně významně zapsána v pamětech všech bikerů. Po dlouhá léta se zde v areálu Větrný vrch nacházela nejdelší a asi i nejtěžší fourcrossová dráha na našem území (v současnosti by ve srovnání s dráhou, kterou postavil Tomáš Slavík v Jablonci v JBC Bikeparku, co se týče obtížnosti prohrála, ale ve své době to byla naprostá špička). Kromě páteřní fourcrossové dráhy bylo všude okolo rozeseto mnoho northshore překážek. Bohužel zásadní nevýhodou parku byla absence velkého kopce, provozovat bikepark na menším kopci a navíc s nepříliš dobrou dopravní dostupností není snadné a zájem o park slábl až park skončil úplně.

Naštěstí to neznamenalo konec bajkování v oblasti Dolní Moravy, stavitelé se jen přesunuli na protější stranu údolí, kde je byla nově postavená lanovka, kopec veliký a mohlo se začít nanovo. Již však v trochu jiném směru než na Větráku, nejsou lávky, není fourcrosska, jede se v trailovém stylu… Tolik krátké shrnutí dolnomoravské bikové historie.

Petr Pavlas v top speedu v horní části RZ2
Andrea Drengubáková tamtéž

Ale pojďme do současnosti, na DéeM existuje lyžařské středisko alpského stylu vybavené rychlou odpojitelnou sedačkou a především pořádným kopce. A právě zde bylo místo, kde byl zakončen letošní ročník česko-slovenského endurového seriálu Enduro X Race.

Martin Pešťák na návštěvě v Polsku / Tom Kutin překračuje hranici ČR

Samotný závod měl na mále, na začátku července se oblastí Králicka prohnala bouře a přímo Dolní Moravu zasáhlo tornádo. Poničený byl porost v rozsahu 50 tisíc metrů krychlových a z tohoto důvodu byl zakázán vstup do lesů. Pořadatelům se však podařilo vyjednat výjimku a dostali povolení k uspořádání závodu. Samozřejmě, že se kalamita takového rozsahu podepsala na drahách.

Autor Keli na RZ2

Tři čtvrtiny drah bylo bikeparkových, ale jedna, jedna byla zcela přírodní. Tři zmíněné bikeparkové byly vlastně jen jednou drahou s menšími změnami. Z velké části vedly po Skalním trailu, trati podobné rychlebskému Superflow, ale mající dva „menší“ nedostatky – chybí jí flow a také není super. Dovolím si trať nazvat nedobrou až špatnou. Ať už se jedná o množství vyloženě nebezpečných míst, nesmyslně postavených skoků či vln zpomalující jízdu často i do kopce a nebo širokou lávku vedoucí z kopce. Tento „zážitek“ si závodníci vychutnali celkem třikrát, poprvé od startu až do cíle, u třetí RZ cca do půlky, poté se odpojilo do nového lesního úseku – úsek v krásné hrabance, ale naprosto nesmyslně namotaný. Jeden můj známý, který vykopal již bezpočet trailů a tratí tvrdí, když chceš jezdit v hrabance, musíš to mít z kopce. A je to pravda. Škoda, že B.S. neznal i stavitel třetí rychlostky. Původně měla tato rychlostka končit až u lanovky, naštěstí došlo v sobotu odpoledne ke změně a poslední cca kilometr šlapání po rovině byl do závodu vypuštěn.

David Waszut za zády Martina Moško

Poslední čtvrtá RZ opět využila z velké části Skalní trail a poté následoval přejezd dvou sjezdovek tam a zpět… zábavnost nula a stačilo jen málo, zkrátit RZ o toto šlapání, vymlíkovat dojezd RZ po sjezdovce.

ZR ještě v kupě, vítr na 4X si s ním pohrál a výsledkem je nalomený prst / Tom Kutin

Jediná mimo bikeparková trať byla velmi, ale velmi hezká. Dráha startovala z vrcholu Klepáč u rozhledny v nadmořské výšce 1144 metrů nad mořem na česko-polské hranici a končit v místech původního bike a snowparku na Větrném vrchu (ten o kterém jsem psal v úvodu). Takto by měla správná RZ dle mého názoru vypadat, vrchní pasáž kamenitá, prostřední v hrabance a spodek na 4X trati – kompletní prověrka jak fyzičky, tak techničky. Nechybělo nic, obtížnost, šlapání, skoky, tak to mám rád – za mě díky pořadatelů za tuto RZ.
Můj názor však nebyl většinový, velké části jezdců se RZ zdála uměle a zbytečně natažená. Organizátoři argumentovali, že chtěli dlouhou RZ a přesto, že jim o zkrácení říkalo víc lidí včetně těch, co jezdí na bednu, tak ke zkrácení nedošlo.

Pavel Jurosz na Skalním trailu / Andrea Drengubáková na RZ2

Na tuto a stejně tak i na všechny ostatní rychlostní zkoušky bylo třeba se na start dopravit vlastní silou a to rozhodně nebylo zadarmo. Limity přejezdů byly doslova vražedné, zbytečně vyhrocené a jakákoliv zastávka při výjezdu se ti mohla vymstít. Mít defekt znamenalo absolutní jistotu nestihnutí startu další RZ. Počet lidí, kteří nestihli svůj start bylo hodně. Na fun faktoru celého závodu přísné limity výjezdů také nepřidaly.

Stejně velké množství lidí do závodu nenastoupilo, v sobotu dráhy projížděli a večer odjeli, že na těchto tratích závodit nebudou. Nakonec se v neděli na start postavilo necelá padesátka závodníků, do cíle všech RZ jich dojelo jen 35. Naprosto tristní číslo! Organizátoři seriálu jsou možná spokojeni, dle jejich vyjádření je jim jedno kolik jezdců na závody přijede!!! Konkurenční Enduroserie leckdy atakuje počtem startujících hranici dvou set. Aneb když dva dělají totéž, není to totéž.

Kotleta si jede pro první flek v kategorii

Filip Štrunc v horní části RZ2 / a ve spodní, klacek ve výpletu, pád a koleno v háji

A přitom stačilo tak málo, pozvat někoho zkušenějšího, ideálně hodně vyzávoděného jezdce, který by tratě před závodem projel a poradil, co změnit. Potenciál Dolní Moravy je veliký a i přes nepřízeň osudu v podobě větrné smrště a zákazu vstupu do lesů zůstal nevyužit. Za mě osobně byl toto nejslabší závod letošního roku…

„Tak jsem si myslel, že s přibývajícími zkušenostmi organizátorů se to už nemůže stát. Ale bohužel stalo se. Přesto že to má série v názvu, onu disciplínu to připomínalo jen okrajově. Prý když se ti to nelíbí, tak to nejezdi. Jenže já přijel na enduro, a to se mi líbí. Až se seriál změní na "drsnější XC race“, což přesně odpovídá charakteru tratí, na aktuálně nešťastné DM, tak jezdit přestanu. Je to sice jen tak do větru, ale prosím, buď to přejmenujte, nebo naopak velebte onu disciplínu, kterou máte v názvu. Howg." Toto si postesknul jeden z jezdců na facebooku a já s ním naprosto souhlasím.

Kdo jak dojel se dozvíte ve výsledcích. Všichni, kteří dokončili mají můj hluboký respekt, já se to na vykašlal po nestihnutí limitu na třetí RZ… Vzdal jsem závod podruhé za dvacet let, co závodím…

Foto: Martina Matoušková, Milan Smetaník (galerie)