Rychlebské enduro očima startéra

Autor: Keli, vydáno: 28.9.2015

Report z letošního ročníku Rychlebského endura bude trochu jiný než jiné reporty ze závodních akcí, tentokrát jsem se nezúčastnil jako jezdec, závodník, ale jako člen organizačního týmu, jako startér.

Je sobota ráno, z postele se mě příliš nechce, večery na Základně bývají náročné a ani ten včerejší, páteční, nebyl výjimkou. Podle obličejů na ranním meetingu bylo jasné, že záludnosti organizování endura probíralo na baru více z nás. Po osmé již však sedíme v autě a vezou nás na naše stanoviště, já nafasoval start druhé erzety. Zatímco u Základny je relativně pěkně, jak stoupáme do kopce, tak klesá viditelnost a s ní také teplota. Mlha na Sokoláku a mém Lázeňském vrchu by se dala krájet, teplota kolem 5 stupňů a ještě docela ostře fouká.

Večerní meeting pořadatelů

Vysazen jsem se byl za první sekcí RZ 2 a na start tlačil po dráze. Je to docela do kopce, ale z pátečního odpoledne vím, co mě čeká. Měl jsem příležitost dělat finálního supervizora na RZ1 a RZ2, takže jsem si je sjel… a bohužel jsem potkal i pár jezdců, kteří jeli taky. Styďte se, na oči je to bez tréninku!

Tlačím si to ke startu a je to na dlouhou dobu, kdy je mě fakt teplo. Nahoře je fakt sajgon, oblíkám si vše, co mám – jako železnou zásobu si nechávám pláštěnku, kdyby se nedej bože ještě ochladilo. Je lehce po deváté a do startu na jedničce zbývá skoro hodina. Natáhnu startovací banner, sednu si a čekám. Čas se táhne hrozně pomalu a já mrznu. Nu co, jdu projít trať a doladit detaily, ladím, ladím a najednou zjišťuji, že jsem ztratil čip, kterým aktivuji měřící krabičku. Ty krávo, stress maximální, procházím všude, kde jsem byl a naštěstí nacházím, oni věděli proč ho udělali červenej. Uff, teď se mě teda fakt ulevilo…

Jsem tady a čekám na vás!

Jsem zpět na startu a pořád zbývá hrozně moc času, než se podle mého odhadu objeví první závodníci, jdu tedy zkoumat okolí. Ha, hned vedle startu je zemljamka snad ještě z války, koukám do ní, ale koule vlézt do díry, kam nevidím, nemám. Při další rekognoskaci okolí nacházím pozůstatky z války, zákopy, okopy…

Juchůů, čas se přiblížil a je třičtvrtě na jedenáct, vyrážím vyhlížet závodníky, někdo rychlej by snad už mohl přijet. No, zatím nejede. Jdu dolů pod kopec, kde mám super výhled a někdo vzadu jde nahoru. Tý jo, to asi nebude závodník, to byl jel hrozně rychle. Je mě to jedno, hlavně ať sem někdo dojde, už mě ta samota leze na mozek.

Už je tu, už je tu…

Jak je blíž, tak vidím číslo, paráda, začne ta lepší část. První na dvojce je James Bond, číslo 007, vítám ho a moc si nepokecáme, zadejchanej je hrozně. Tak co, jaká byla jednička, ptám se. „P*ča. P*ča,“ je odpověď. Jak se ti jede? „P*ča. P*ča.“ Až je James vydejchá je náš rozhovor barvitější, co teda ta jednička? „Masakr. Pro mě je to menší dřina jet nahoru než dolů“. „Můžu už jet?“ „Jasný, u mě na startu můžet jet, kdy chceš!“ Protřepat a nemíchat. James odjíždí a já na deset minut osiřím. Druhý je tady ZR, tý jo, takovej zewl a jak mu to do kopce jede. Jede s prstem v dlaze a jel si Rychlebské enduro užít a nebyl sám, takových tady byla většina.

Ani nevíš, jak rád jsem tě viděl!

A většina znamená fakt masu lidí, Rychleby prostě táhnou, přes tři sta lidí na startu je toho důkazem. Někdo jede na čas, jiný na krev, všichni ale na oči. Někdo má super vyladěné kolo, někdo má vrak na kterej by jsi nesedl, ale na všech je vidět nadšení. A stejné nadšení je vidět u všech z organizačního týmu, Ondra Pěnička, který to má pod palcem, jede na 200%, frčí neuvěřitelně, v sobotu ve čtyři ráno značí příjezd a parkoviště na Základně!!!
Duchovní otec Rychlebských stezek Pavel Horník, který by normálně šéfoval enduru, totiž zkoumá potenciální odloučené pracoviště Rychleb někde v Himalájích.

No zpět na mé místo, na Lázeňském vrchu už není mlha, teplota se o fous zvedla a tak jsem si dovolil luxus sundat vrstvu jednu oblečení z asi milionu, co mám na sobě. Startování pěkně odsejpá, u mě se startuje jak chceš, potřebuješ rozestup od předchozího, ok, dej si ho. Víš, že jedeš pomalu a jezdce před sebou nedojedeš, tak můžeš jet hned. Čtyři Poláci se mě ptají, můžem jet hned po sobě. Jasný, nemám s tím problém. Kamera bliká, moje taky, moje taky, a za obrovského řevu se rozjíždí polská lavina, jedou snad po sekundě…

Se mě to zdá nebo slyším španělštinu? Nezdá, tvl dva Španěláci na startu. Hej kámo, ty jsi dojel až ze Špáňa do Rychleb na závod? „No, I live in Prague…“

Trojka byla nejkratší, ale nejhezčí

Zapni si helmu… bych si i přeřadil na těžší, na kašpárka to nebude ideální… co brejle, na batohu ti budou prd platný… jedeš bez koleňáků… tlumiče máš přepnutý… je vidět, že velká část jezdců nejsou každotýdenní závodníci. Naštěstí mají mě, startéra, já myslím na všechno :)

Přijíždějících jezdců nějak ubývá a týpek hlásí, já jsem asi poslední. Bydlím tady dole v Červince a na startu jedničky, na Sokoláku, jsem byl dneska poprvé v životě. „Jezdím jenom Superflow…“

Balím banner a jedu dolů, trať je kompletní motokros, tam kde včera odpoledne byla hrabanka je dnes 10 čísel prachu. Konec startovního pole to měl asi hóódně těžký.

Klokan v deseti letech letěl neuvěřitelně

Dojíždím na Základnu, dávám jídlo, pivo a je tu vyhlášení. Výsledky najdete zde, nejrychlejším na kopci byl Míla Myšík, Agnieszka Szor, Ivan Svoboda… Po vyhlášení je tombola a koncerty. Atmosféra super, lidí mrak, pivo teče proudem, vracím se v čase snad o deset let zpátky, takto vypadalo na sjezdovejch závodech dřív. Taková Marosana pro enduraře…

Top Masters nad 45 let

Rychlý holky

A top chlapíci

Letošní Rychlebské enduro se podařilo parádně, dráhy výborné, organizace fantastická, vše klapalo jako na drátkách, organizátoři přístupní, vítají jakékoliv připomínky, nápady či změny. Je prostě vidět, že chtějí dělat super závody pro lidi, tak aby si to všichni užili, ať už jedeš na výsledek nebo si to jenom jedeš užít. Díky za možnost být na jeden den součástí této party. Bylo to parádní!