Kopřivná Bikepark Mongol weekend na vlastní kůži

Autor: Čert, vydáno: 6.10.2015

Podzim na krku, bikeparky ze zavírají, už nás čeká jenom zima, trenažér, silnice, posilovna a tak vůbec. Tak je potřeba si poslední víkendy trochu užít.

Jeden z posledních zářijových víkendů sliboval mimo Rychlebského endura i Mongol Weekend v Bikeparku Kopřivná. Ve zkratce, testovací akce Ghost a Lapierre, celodenní permice za kilo a v sobotu večer noční závod na nejjednodušším Fun trailu a po ní večírek s profi DJingem a gangsta rapem až do ranních hodin.

Ti z nás, co buď neměli kolo, nebo měli jinou výmluvu proč nezávodit na Rychlebách využili možnosti a celý den zajezdili v Kopřivné, kde se na příští rok zase chystají nové věci, ježdění, spousta kecání, testování kol, párky v rohlíku, čaje s rumem a jiné ladění formy na večer. Mírná hecovačka a než jsme se nadáli, byl tady večer. Naladit světla, což u většiny jezdců mnohdy znamenalo půjčit si od kámošů (Vlasto!) nebo u stánku firmy Schindler, která mimo Lapierre Ghost, Electra atd atd. naštěstí vozí i světla Knog (Vojto!) a vzhůru na start. Nakonec nás na kopec vyjelo cca 25, z toho 4 holky za což mají max respekt a jeden klučina tak 10 až 12, stejnej respekt. To že z Rychleb dojel i Kafíčko, kterýmu jeden závod denně prostě nestačí, už snad nikoho nepřekvapilo.

Zima, světýlka, nervozita, tma. Před startem závodu je hlavě a močovému měchýři úplně jedno, jestli stojíte v Kopřivné a dole fandí opilej vlekař nebo ve Val si Sole a dole fandí mnohem větší dav opilejch lidí. Prostě Racemode: On. Zapínám světlo, jedu. Musím se přiznat, že díky možnosti testování pekelně výkonného světla NightFighter od Led-expert (test brzy) vidím jak ve dne takže jedu opatrně, protože mě ještě bolí namlácené koleno a rozbitý mobil z tréninku, ale ani ne pomalu. Jezdit za tmy je super. Závodit za tmy je… úplně stejný jako ve dne, protože prostě fakt nemáš čas a kapacitu řešit jestli ten stín byl srnka, jezevec nebo ležící předjezdec a jestli ti po trailu skáče žába králík nebo bílá myš. Minimálně já sem to řešit nechtěl. Trail ubíhá, baví, jedu na klid, snažím se nelehnout a moc to neposrat a jakmile je cca 5 minut jízdy za mnou, už slyším lidi, vidím světla a cítím špekáčky. Málo co, umí tak nakoupnout uprostřed nočního závodu jako příslib alkoholu, tepla a jídla. Krásný dojezd s fanděním ze všech stran, poslední dvě klopky, zapumpovat a sem dole.

Čaj s rumem, udělat atmosféru holkám, které startovaly jako poslední, přesun na vyhlašování. Díky mojí nefér výhodě v podobě overkill světla beru krásnou bramboru, přede mnou dva lokálové a první flek Adam Semerák, co si Funtrail projel dvakrát a světlo si samože půjčil ode mě. Nastal večer, ceny jsou rozdané (výhra ponožek obzvlášť potěší, protože moje balící schopnosti nejsou slavné, aspoň co se oblasti balení tašek na víkend v parku týká) a je čas párty. Co vám budu povídat, kola, piva, jeleni. Najednou je neděle, chvilka spánku, ježdění dokud není bezpečné odjet, loučení se všemi i s Kopřivnou a zase příště, znova… teď vypněte prosím, páč nás vcelku bolela hlava.