Přemek Tejchman v TOP 10 na Urge 1001 Enduro Tour Dolceacqua

Autor: Tcq, vydáno: 25.3.2016

Tcq (pan Tuček) společně s Přemkem Tejchmanem objeli první závod série Urge 1001 Enduro Tour v italském Dolceacqua. Jak se jim dařilo čti v parádním reportu.



Závod v Dolceacqua měl být původně prolog závod v Evropské sérii, která byla nakonec zrušena, nicméně závod samotný zůstal zachován jen spadl do jiné série. (Urge 1001 Enduro Tour)
Dolceacqua je docela z ruky, ale zřejmě vzhledem k tomu, že je to jeden z prvních závodů po zimě, tak bylo na závod přihlášeno místy až šest Čechů, ale vinou zranění, nemocí a rozbitého auta se tam nakonec ukázali jen dva. Nakonec ten nejlepší, Přema Tejchman, a ten z opačného pořadí rankingu, zástupce BeerBoys CirCus tedy já :-)
Cestu sem si původně chtěl rozdělit na dva díly se spaním, ale nakonec sem přibral „stopaře“ přes blablacar a ten s řízením trochu pomohl a ještě něco zaplatil, takže v DA sem byl okolo osmé ráno, po krásné noci strávené beze spánku v autě.





Do toho se dozvídám info, že auto Milana Smetaníka díky kombinaci výše uvedených problémů nedorazí, ale že je tam teda Přema, kterej vyrazil solo. S Přemou se vzájemně neznáme, teda já samozřejmě vím o koho se jedná. Milanovi píšu ať mu pošle moje číslo a jestli chce ať se ozve, páč mě osobně se moc volat nechce, přišlo by mi to jak kdyby Laďa Hruška na dovolené v Itálii zval Pohlreicha na grilovačku …





No nakonec se spojíme a dohodneme se, že vyrazíme spolu. Tím jak sem nespal, tak sem v takovém docela mimózním stavu, sem trochu v rozpacích jak v tomto stavu budu vůbec fungovat, ale nakonec to překvapivě celkem jde, navíc Přema se ukazuje jako fakt fajn chlapík i k takovému bike exotovi přistupuje naprosto bez despektu. Vzhledem k tomu, že sme oba počítali, že pojede Milan, kterej to tady přece zná a byl tu loni, tak kromě černobílé vytisklé mapy na A4 nemáme nic. Rozhodneme se vyrazit s tím, že určitě narazíme na nějaký značky. Na značky bohužel nenarážíme, tak se z hledání trailu stává ne úplně lehké orientační cvičení.





Trail nakonec najdeme, shodou okolností a náhod je to nakonec RZ 3 pro závod, což ale v tu chvíli nevíme. Trať je docela technická hodně horizontů a skalek. Po tomto trailu má následovat ještě jeden, ten po dalším bloudění nenacházíme, tak sjiždíme po asfaltu do vesnice na oběd, že teda zkusíme někde zjistit víc infa. Ve vesnici potkáme Italy na kolech, kteří nám dají nějaký GPS toho, co že se má jet. Něco pojíme a už teda vyrazíme podle GPS na kopec a dvě RZ (3 a 4), z nichž druhá končí ve městě, nějak projedeme. Plán na sobotu byl projet po svých zbylé první dvě RZ a pak teda si případně trochu pomoct vývozama. V noci poměrně vydatně zapršelo, takže přesun je v takovým konstantním potůčku. Co je zarážející, že prakticky nepotkáváme nikoho na kole, akorát teda začínáme potkávat shuttlující dodávky …





Na startu RZ 1 jsou nějací pořadatelé, Ti nám říkají, že kvůli dešti, jsou ty RZ co jsme včera projeli zrušeny, ale že RZ 3 se pojede ten trail, kterej jsme nakonec včera náhodně projeli. RZ má vyznačený start, bohužel již ne cíl, takže si to projedeme to co asi teda bude RZ. Po tomto projetí je jasná snad jen jedna věc, že tato RZ bude vzhledem k výšlapům hodně fyzicky náročná a bude tam i cyklokrosový prvek, tedy běh s kolem. Po cestě na dvojku si vzhledem ke špatnému značení opět zajedeme, ještě že máme tu GPS. Dvojka je místy značená místy ne, takže stejně jako jedničku ji „jakože“ projedeme.
Přema vždycky někde počká, protože reálně není v mých silách ho nějak byť jen dohledově uviset. :-)





Sjedeme na jídlo do města a domlouváme se na vývozu na RZ3. Domluva je taková, že nejdřív vyvezu Přemu, pak on mě. Já sem toto nikdy nepraktikoval, ale tady shuttlují všichni, po cestě na kopec potkáváme jen dodávky, šlapající cyklisty žádné. Jedno toto otočení zabere zhruba hodinu. Během této hoďky za volantem docela vytuhnu, už se mi na kopec nechce, navíc si říkám, že když sem to sjel v tom nealkodeliriu v pátek, tak že to sjedu aj v závodě, tak vyvezu Přemu podruhé, přece jen mu to může v této ne úplně rovné soutěži pomoct. Večer vyzvedneme čísla, v tašce se standardníma proprietama je i samolepka Dolceacqua, na které je kromě italské, francouzské, švýcarské i česká vlajka, hezké.





Ráno se startuje od 8:30 do 9:00, vždy po minutě skupina 10 lidí, Přema jede asi ve třetí skupině, já potom skoro v poslední. Do RZ se startuje po 30 sekundách, takže je jasné, že ta matematika tam prostě nesedí a na první RZ stojím přes 2 hodiny ve frontě na kopci. Není úplně teplo a fouká, ale aspoň neprší, každopádně toto pořadatelé úplně nedomysleli. Po více jak dvou hodinách totálně ztuhlej vyrážím na RZ1. Ačkoliv sem to jednou jel, moc si to nepamatuju, výšlapu mi přijde nějak víc, takže tlačím asi 3× a už v prvním sem zadýchanej jak důchodkyně na schodech, takže je jasné že tuto RZ si za rámeček nedám.





Co mě hodně překvapuje je množství maršálů u trati, snad každých 100 metrů někdo, toto jsem ještě neviděl. Ve dvojce už je to lepší, fronta se rozpustila, nicméně zase si to moc nepamatuju, takže za každou zatáčkou mě čeká nějaké to překvapení. RZ2 je nejdelší a poměrně rychlá. Přesun na trojku je strašně dlouhej, má snad 800 metrů převýšení (závod měl nakonec celkem 55km a 1800 metru převýšení místo 35km a 1600), nějací lidi už na trojku ani nejedou. Trojka byla jednoznačně nejtechničtější, z pátku si nepamatuju vůbec nic, ale vím že sem to sjel, takže i ty místa kde fakt nevím nějak sjedu. RZ bohužel neobsahuje celých 800 nastoupaných metrů, takže sjedu pak nějakých cca 300 výškových metrů zpátky do vesnice po asfaltu. Ve vesnici odevzdám čip, něco pojím. Přéma je v cíli už asi 2,5 hodiny. Hledáme výsledky, ale vyvěšeny jsou jen výsledky po druhé etapě. Tak se poflakujeme po náměstíčku a čekáme jestli bude nějaké vyhlášení, ale nic se neděje, najednou všichni začnou všechno balit a prostor se vylidňuje. Toto bylo fakt zvláštní.

Výsledky si pak stáhneme až po osmé z internetu. Přema končí 10, já 207, chtěl sem být do 200 to se nepovedlo, ale tak to je jedno, výjimečně sem nespadl, takže dobrý. Vyhrál Nicolas Vouilloz a druhej byl jeho kolega s Lapierre Adrien Dailly, Ti si jeli tak trochu vlastní soutěž. Holky pak Cécile Ravanel, která byla celkově 40 (jak by dopadla třeba u nás, top 10? :-)).





Závod to byl hezkej a těžkej, organizačně trochu místy chaos, místy super. Pořadatelé to neměli úplně jednoduché, údajně jim někdo strhával značení, do toho fakt fest déšť, takže museli měnit program, nicméně to dvouhodinové čekání a absence toho vyhlášení na konci, byly věci co se fakt nepovedly.
Poprvé sem zažil vyvážení v tréninku, přišlo mi to zvláštní, nicméně mně co jezdím pro zábavu, to může být jedno. Fakt je, že se mnou vzadu byli i lidi co netrénovali třeba vůbec. Traily v DA jsou v podstatě dané, je jasné, že se na nich pojede i příště, tedy pokud někdo chce trénovat dopředu tak má opravdu možnost, je zřejmé že toto ty výsledky závodu minimálně na těch předních místech ovlivnit může a asi ovlivnilo.





Nevím jak moc zde třeba trénoval Nico Vouilloz, každopádně i tak zaletěl neskutečně. V tomto kontextu bych vyzvedl Přemův výsledek, v jediné RZ kterou aspoň dvakrát sjel jakože opravdu tréninkově, skončil šestej, celkově desátej v solidní konkurenci, kde až na první 3 potom byli od 4 do 11 místa borci ve 20 sekundách a to včetně lokalů a dalších EWS závodníků. Navíc první závod na novém kole. Určitě bude zajímavé Přemu sledovat v EWS, myslím, že by mohl velmi pozitivně překvapit!







Druhý letošní závod sem se nahlásil na 2 kolo Belgického poháru, kde se jel enduro sprint v Chaudfontaine. Musím říct, že se mi tam nejdřív moc nechtělo, dalších 7 hodin z víkendu strávených v autě a krátkej závod neznělo moc lákavě, nakonec ale vidina vaflí a hranolků vyhrála a v neděli ráno sem v Chaudfontaine na registraci.





Závod se jede na oči má sedm krátkých RZ. Pořadatel na startu říká, že trojka je těžší, no nevím co mám čekat. První RZ se startuje podle čísel, vzhledem k tomu, že je start první RZ asi kilometr a půl od základny, tak se dá čekat i tam. Nebudu popisovat jednotlivé RZ, hodně z tratí vypadá fakt čerstvě (jelo se např. po soukromých pozemcích kde se normálně nesmí), část je zřejmě základ pro nějaké zdejší DH tratě, místy je to hodně prudké technické o pády není nouze, i já přispívám do této statistiky. Trochu mi to místy připomíná legendární Nakakat :-)





Zmíněná trojka je fakt hodně prudká, hodně lidí končí v sítích, mně se mezi nimi tak nějak daří prodriftovat s nohou venku. Jak prudké jsou sjezdy tak sou místy prudké i výjezdy. Vafle jsou po čtvrté RZ na občerstvovačce (bohužel ne čerstvé) hranolky s pivem potom v rámci jídla po závodě, kde všichni sedí kecají zdraví se, hodně do pohody. Co se musí závodu nechat je fakt výborná organizace, perfektně značené RZ (turn, jump, danger) i transfery (na každé šipce číslo RZ), což je obzvlášť důležité vzhledem k tomu, že se defacto jedná o městské enduro. Po závodě pivo občerstvení, nachystaná hadice z hydrantu na umytí kol, výsledky vylepené ihned a pravidelně aktualizované. Až na ty nedomácí vafle fakt naprosto super.





Původně sem o Chaudfontaine ani psát nechtěl, ale přislo mi to zajímavé do kontrastu s DA, dvě naprosto rozdílné lokality, přístupy a pojetí (francouzské vs. italské) téhož sportu, každý si může vybrat …

Foto: 1001sentiers.fr, endurocup.be a autor

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


anonymní uživatel Roman 27.3.2016 v 9:46

Perfektní článek i Přemkův výsledek.

anonymní uživatel Jakub 27.3.2016 v 9:12

Přema super výsledek. Nico ve 40 letech borec.

anonymní uživatel Vojta MM (valekvojta [zavinac] seznam.cz) 26.3.2016 v 7:58

Parádní práce

anonymní uživatel Franco 25.3.2016 v 7:24

Grande Primo! sei il numero uno!

Přepnout barvu pozadí