Na návštěvě na 3 Nations Bike Festival

Autor: Čert, vydáno: 19.5.2016

Zatímco na Slovensku už svůj velký bikový festival mají (Bikefest Kálnica se letos odehraje poslední víkend v květnu), u nás událost, kam by se sjeli jak výrobci, tak fanoušci kol, dlouho chyběla. No a letos byly/jsou v plánu hned dvě, první 3NBF se odehrál o uplynulém víkendu ve Velkých Karlovicích v bikeparku Kyčerka. A my tam byli! Druhý festival proběhne o prvním červnovém víkendu v Kopřivné, a tam budeme taky!





Na Kyčerce celá akce začala už v pátek, kde ale vystavovatele i testovače spláchla celodenní průtrž mračen, což dle zúčastněných znamenalo nic moc jak návštěvnost, tak ježdění. Já se doplácal na fesťák samozřejmě „na frajera“ až v sobotu, zapichuju auto a jdu na obhlídku. Celá vystavovací oblast byla hned na prvním parkovišti, relativně daleko od lanovky. Celá akce byla ale zaměřená spíš na širokou veřejnost, takže těch pár DH specific jedinců si holt k lanovce muselo došlápnout cca 500m. Nic hroznýho. I přes menší množství stánků, vcelku bylo co testovat, poměrně dominantní pozici napravo od cesty měl, jako partner celého areálu, Specialized. Nechyběl samozřejmě ani všem dobře známý přívěs Ghost/Lapierre/Schin­dler okolo kterého se motala nejenom Jana Bártová, ale i Rosťa Štencel, takže kdo chtěl fotku s Mistrem světa, měl možnost. Velkej cvrkot zažívali hlavně kluci u Canyonu, ostatně pro značku, která dodává kola „direct sale“ jsou právě tyhle testovací akce nejzásadnější metoda jak se dostat k lidem. Jinak jsem registroval stánek Rock Machine a pak pár menších stánků zaměřených spíš na prodej nebo prezentaci, jako Haven, Oakley, Manobike atd. atd. Takže pár značek, ale hromada kol.





Mě ale testování až tak nebralo, jelikož coby #mediálnímrdka stejně všechno dřív nebo pozdějc projedu, primární pro mě byl nedělní enduro závod Haven Enduro. V sobotu se počasí už docela umoudřilo, čti: nepršelo pořád, i tak se ale testovači vraceli z bikeparku spíš jak bláťuláci.

No nic, o závodech se nediskutuje, závody se závodí, takže oblíct, registrovat, válet se v bahně/trénovat. Haven enduro není úplně standardní enduro závod, jenom tři RZ a na dva poslední dvě se vyjíždí lanovkou. Ale proč ne. Jednička a Dvojka vedou po úplně nových trailech na levé straně bikeparku, jednička začíná hooodně bokem a je nejdelší, myslím, že ve finále se vyšplhala na čas hodně přes 5 minut. Nahoře nějaký klopky, pak šlapání do kopce po trailu, pak zase klopky a flow, trocha lesní cesty, kořeny, kameny, dojezd ve dvou dlouhých klopkách po louce. Boží.





Dvojka začíná kousek napravo od lanovky, zase chvilka klopek, pak odbočka doprava do čerstvě vyhrabaného a peeekeeeelně klouzavého traverzu v odkloněném, pak hamtačka po cestě a nájezd do poslední pasáže v bikeparku, dva skoky, bez klopky doleva, s klopkou doprava, velká klopka doleva a cíl.
Trojka je komplet bikepark, klopky, skoky, boule, pak ale nájezd do lesa přes kořeny kameny a záludnou zatáčku doleva, obzvlášť na mokru brzdím i vočima a nakonec dupání do cíle jako ho známe ze závodu WBS.

Jelikož od rána už moc neprší, traily vcelku vysychaj, nicméně pořád se zrovna nepráší, bahno není všude, ale ve chvíli kde někde je, je ho tam hodně. Vlastně tak moc, že asi dvě místa na dvojce nejdou úplně projet. a) past na mamuta zhruba v půlce odkloněného, kdy jedete přes vysokou a ostrou bouli do dolíku a z něj by vás měla vyvézt setrvačnost. Ale dvacet čísel bahna se se setrvačností moc nekámoší. Obě nohy ven z pedálů, cyklokros navždy! A za b), výšlap po lesní cestě hned jakmile opustíte odkloněný les. Z lesní cesty se totiž stalo něco, co by šlo jednoduše popsat asi jako „obrovská dlouhá bahnitá kaluž, která je do kopce“. Tady už to není cyklokros, ale spíš zoufalství navždy!





No tak si tak jezdím, zasírám se a užívám trénování, ježdění. Místní enduro traily mě po dešti, i přes tyhle dvě HC místa, strašně baví. Ale odbíjí šestá, lanovka zavírá, jdu se ubytovat, potkávám se se Znojemskou Raketou na hotelu, jídlo, piva, trial exhibice, pohoda, pak soutěž bikových filmů, ve které zaslouženě dominují kluci z Otrokovic, kteří maj ad 1: super filmy a ad 2: rozhodně největší fandící entuziazmus. Protože křičet „Dávej! Dávej!“ u filmu, to jo prostě láska k bikingu. Atmosféra super, ale zejtra racing, takže spát na slušno okolo půlnoci.





Ráno odpal závodu v 11 z výstavní zóny, máme půl hodiny na výjezd na jedničku. No jedem se ZR tak jakože na pohodu, ale rozhodně ne šnečím tempem a dojíždíme 5 minut před limitem, pár lidí nestíhá. Ale jo, je to enduro, díky tomu závod líp odsejpá a nemusíte čekat 20 minut na start. Dojet nahoru, čůrání, pití, hecování, píp píp píp píp pííííííííp a jede se. Jednička je velice překvapivě protažená ještě asi kilometr po loukách před samotným nájezdem do lesa, od kterého sem si dal tréningovou jízdu. Takže mě čeká spousta dupání po louce, takže umírám, ale aspoň je to hned na začátku, tím pádem síla i motivace je. Těsně před nájezdem do lesa stojí dívčí oddíl #bábovkynakole v čele s Térou. A když slyšíš od holek „dupej dupej“, prostě se neptáš a dupeš. A to tak, že málem přejedeš nájezd na trail. Ale jo, jedu, všechno to tady docela vyschlo, takže jednak nejsem tak zasranej a hlavně to jede výrazně líp. Asi půlminuta výjezdu je po dupání po louce smrt, obzvlášť v závodním tempu. Jakmile přejedu horizont, je to už naštěstí z kopce. Sice z mírného, takže to chce pořád šlapání, ale trail má flow a není potřeba moc brzdit, v poslední pasáží je pak lesní cesta s trochou bahna, z ní nálet do hrabanky přes kořeny a kameny mezi stromy, pak dvě nízké klopky na louce a už přejíždím časovej koberec. U-mí-rám, ale je to super. Na dvojku nás vyveze lanovka. Začátek zase podobná flow záležitost jako jednička, ale po cca 500 metrech končí bikepark a začíná raw příroda, klouzavý odkloněný svah, s hromadou pařezů a kořenů, co rozhodně neodpouští vycvaklou vnitřní nohu. Prostě tlačit plášť do země co nejvíc, držet řidítka a ne brzdy a dorovnávat jak to půjde. Na rozdíl od tréningové jízdy se ani nesmotám, bomba, kompletně po*eru „past na mamuta“, takže výstup, běh největším bahnem, nemožno si nacvaknout zabahněnou botu, ale nakonec cajk, jsem venku z lesa. Teď zmíněná kaluž do kopce. Všude voda a bahno, až mi z toho vlhnou trenky. Naštěstí je tenhle úsek kratší než se zdá, už sem v bikeparku, dvě hopsnutí, zatáčky a zase cíl, dojezd.





Zase lasem na trojku. Ta už je čistě bikeparková, vysoké zavřené klopky, boule, dvojáky (ve klopkách trochu lituju, že sem před závodem upouštěl tlak v kolech na 1,6 „aby to voe drželo“, protože málem vyzouvám, mlíko si trochu ucáklo, já asi taky, ale dojíždím). Finálních pár set metrů mokrým temným lesem je prostě super. Lidi fandí, já to držím, moc to neklouže, ani jsem to moc nepokazil, dupání do cíle. 13 flek z 40 startujících není zlej, 13 vteřin mi chybí na top 10, sem pomalej, dobře mě tak.

Pak už jenom owapkovat sebe a kolo, naložit, najíst, rozloučit, poděkovat a domů.





Festival na Kyčerce měl trochu smůlu na počasí, přecejenom kdyby neměla podle předpovědi pořád padat voda, asi by to přitáhlo víc lidí. Jako první ročník to ale rozhodně není zlý a určitě nebylo možný se tady nudit. Závodů bylo povícero a pokud bych měl shrnout enduro, po pár dnech mi došlo, jak komplexní ukázka týhle disciplíny to vlastně byla. Začátek z nejnižšího bodu parku, kdy vás fandící dav a spíkr pošle na pekelně dlouhej a prudkej výjezd v relativně přísným limitu. Trocha stresíku před startem, jelikož sotva dojedete, vyjíždíte na trať. Dupání po louce, kompletní vysílení ještě před nájezdem do lesa, super flow trail, zase dupačka, zase flow, lesní cesta která si taky řekne o dupání, bahno a dojezd po louce. Jednička byla typickým příkladem dlouhé a šlapavé trailové RZ. V dvojce naopak dominovalo hlavně přírodní ježdění. Protože projet klopku umí každej, ale jet rychle v uklouzaném mokrém svahu s hromadou kořenů? A po tom všem ještě dupat v bahně do kopce? Dvojka má zase hodně z přírodního divokýho endura, který potkáte na spoustě illegál závodů po republice. A konec dvojky a skoro celá trojka je zase bikeparkovo-sjezdové enduro. Zavřené klopky, šejpnuté skoky. Zase jinak a zase zábavně. Jo, Haven Enduro bylo tak nějak po Kefírerovsku koncentrované enduro. Prostě super ukázka, co všechno tahle víkendová zábava obsahuje a co to obnáší bejt #endurospecific. Podle mě ideální způsob jak přitáhnout ještě víc lidí k tomuhle sportu.

Dík všichni, kteří s tím měli cokoli společnýho! Super!

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


anonymní uživatel Burda 20.5.2016 v 6:53

Pro příště víc zamakat na webových stránkách, kde podstatné informace k závodu nejsou ani po závodu. To je prostě trapas.

Přepnout barvu pozadí