Report: Kuleho repec z Endurosérie na Špičáku

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 12.9.2016

Na Špičák sme měli původně vyrazit ve čtyřech, což i pro stylové Stillo v kombíku, které jinak italskými inženýry nadčasově konstruováno přesně pro 3 závodníky na sedumadvácách s výbavou, batožinou a pivem, je trošku problém. Takže pučit od Keliho nosič na kouli, zařídit ubytko na sobotu pro 4, aby nám vzápětí Kazzi oznámil, že nejede. Prej práce a peníze sou důležitější než závodění…taková pi**vina.

Takže nakonec vyjíždíme v řekněme už klasické sestavě pro Endurosérii, tedy já, Jerome Šímentz a Francimór. A tentokrát, poučen z minula, kdy po 4 hodinách řízení valíš rovnou trénovat, vyrážíme už v pátek večer. Tahle informace nakopne Kafíčka a že prej se pobalí a dorazí taky. My to s pauzama na pivo a následnej luleč zmáknem lehce po 12té, Kafíčko asi o 20 minut pozděj, sice s tetováním srnky na levým boku, ale celkovej čas 2,5 hoďky, samozřejmě bez jedinýho překročení povolené rychlosti, je úctyhodnej výkon. A to ani nemluvím o těch červenejch lakýrkách s rozvázanýma tkaničkama…

Mezitím i Jerome stihl konečně taky otočit ňákyho toho lahváče, jelikož tahal nejkratší sirku a kroutil, ale to mu vůbec nevadilo, stejně skoro nepije. Kafíčko mění vzduch v pláštích za čerstvej Šumavskej, prostě klasika maloměšťák na horách, taky padá spousta fórků na vysoké úrovni a Šíma si dává bacha co z něj leze neb tuší, že cokoliv řekne, může být použito v reportu. Nakonec se ale nezapře a začne dělat stínový zvířátka, což je čas nenápadně zavřít foťák do báglu a odebrat se do věčných lovišť. Frenchie to zabíjí do stanu, Kafař se Šímou do auta, a já, protože sem z naší výpravy nejvíc hardcore, pod širák.

Vyspanej do růžova ráno lezu z napůl promočenýho spacáku, lehl sem si totiž „hárdkór“ pod okap. Kafíčko vaří kafíčko pro všechny, ňáká snídaně, asi ne tak zdravá jako ta Čížova, ale pořád lepší než to jet na hlaďáka jako Jerome a můžem pomalu razit na kopec.

Volíme taktiku objet prvně erzety na Pancíři, kam se i přes zákaz vydrápem autem a začínáme najíždět pěkně logicky a popořadě: 1 – 3 – 2 – 5 – 4. Jednička je stejná jako loni, akorát v místě, kde končila, letos seš tak v půlce, což znamená, že je kua dlouhá, navíc neustálý rozjíždění z nuly taky moc nepřidá. Todle bude v závodě bolet.

Klokočkovic rodinka nás nasměruje na start 3ky, kam se nakonec přesouváme společné, berem ňáký rady od Vojty jak co projet, bohužel jeho taktika je prostě to projet a neřešit, takže moc chytří nejsme, dostáváme pouze varování před ňákýma pařízkama. Ňáký pařízky znamená spíš „pařez garden“ – pětadvacet čísel kolíky v zemi který čekaj na každýho debila kterej to přehrotí a napíchne se předním – v race módu to bude hodně o morálu. Jinak je 3ka docela fajn novej trail namotanej celej v lese, ideál pro zarputilýho odpůrce bikeparkovýho enďůra.

Na dvojku berem oldschool jednosedačku, je to s přestupem v půlce, za kilečko i s kolem až nahoru na Pancíř. V půlce je to ještě celkem sranda, šikovná slečna od nás dostává 10 z 10 za seskok jako v gymnastice a přesedáme na druhou část. Tady na mě ale přichází krize, chtěl bych vystupovat už u startu erzety. Začínám mít pocit, že tady dožiju, chci volat rodině abych se rozloučil. Pravá panika ale přijde, když nás začne předbíhat postarší pár s příručním psíkem a holema, takže po pár blbých poznámkách zapředeme rozhovor na aktuální téma nuda na lanovce a že sme to měli raděj vyšlápnout. Nahoře chci předat vlekaři moudro o nevelké bezpečnosti této lanovky neboť se tu dá kdykoliv skapat nudou. Na to se mi ale dostává odpovědi, že je tu jenom na výpomoc, že je v důchodu, nezajímá ho to a stěžovat si mám na internetu…„a sundej si to kolo, já to dělat nebudu“ To sem nečekal, lidi co nemaj smysl pro prču nemám rád, takže si du postěžovat někam jinam. Vážně sem myslel, že než vystoupím, tak už budu jezdit za mastery. A aby ste si nemysleli, že to přeháním, celý to podtrhuje Frenchie, kterej těm našim nesmyslům nerozumí sice ani slovo, ale po výstupu si střihl znova rozcvičku, aby se probral: „Man, at least 5 mins I was sleeping there like dead…“

Dáme luleč a rychle na dvojku, ta je úplně stejná jako loni, jestli se něco změnilo tak jenom zlehka, jinak je to ta samá palba pod lanovkou s výletama nalevo napravo do lesa, chtěl bych říct do hrabanky, ale už se tu pár roků jezdí, tak je to celkem vyjetý. Dole se zašijem rovnou do knajpy na gáblík, nic moc výběr, zato ceny pořádný – #germanspecific a na čepu akorát Plzínku a Gábinu. Paní je supr příjemná, takže to narychlo zdlábnem a mizíme do parku. Kafíčko se Šímou valí pro auto, já mezitím vymýšlím, jak si dát co nejvíc jízd za co nejmíň peněz, zlevněnou lítačku pro závodníky bych určitě neodmítl.

Zlá doba a ceny pro skopčáky si žádaj zoufalá řešení, takže se na socku podělíme o jednu bodovku, najíždíme pětku – tejden před vejplatou je oproti téhle erzet nic. Nahoře stejná jako vždy, spousta bordela, kořeny a vracečky, pak chvílu z kopce, do odkloněné pasáže a pak návrat do parku na dupačku, přejezd na druhou stranu přes louku do hrabanky a pak naprosto nesmyslnej závěr esíčkama do finiše. Tadle bude moc, moc bolet v závodě.

A konečně 4ka, trať začínající jako Struggle déháčko s různejma odbočkama a výletama do hrabanky, opět víceméně stejná jako loni, jenom natažená o stejnej finish jako 5ka. Za mě úplně nejlepší ze všech, žádný rozjíždění z nuly, palba parkem v bordelu, kde to pořádně drncá, konečné i trocha skákání, kterýho bych osobně na Špičáku čekal a ocenil víc, potenciál tu je dostatečný. Škoda jenom toho finiše debilního… jako proč?

Někde vyhandlujem ještě jízdy, takže zopáknem tu dlouhou, jenom tak pro připomenutí, jak moc to bude zejtra bolet. Dole ňáký to pifko, Kafíčko de klasicky někam drbat, my s Jeromem máme největší respekt (rozumněj prdel) z prologu, takže ho dvakrát prolítnem, abychom se ujistili, že je to hrozná pi**vina… opět, jako proč? Jakej má todle význam? Navíc díky tomudle nesmyslu se limit závodu počítá už od startu prologu a ne až od startu první erzety, jak to bylo na ostatních závodech. Takžes mohl počkat před startem na kámoše co startuje pozděj nebo si třeba skočit na oběd, pokud máš vysoký číslo a shodou náhod seš třeba diabetik nebo tak… Ne, tady máš smůlu. Já na to seru a čekám na Frenchieho, sice přijdu asi o 20min z limitu, ale aspoň nejedu sám.

Každopádně dáme přesun na ubytko, spršulín bodne. Chcem dát ňáky pifko, ale Svijanský u Thajskech masáží má machl, takže jedem lahvový Gábiny, ňákej ten servis kol, Hradečák mění desky – operace na 5min i s odvzdušněním. Francimór lanko na svým race ready Strivu, kde je dělenej bowden vedenej vnitřkem, čehož si náš hlavní profi mechoš nevšimne a lanko vytáhne ven a jede na kačenu do Rudy. Pro nás tedy operace na sto let, když se konečně zadaří, máme krátký lanko, takže znova. Zajímalo by mě, jak dlouho trvá výměna v závodě. A hlavně asi musíš táhnout sebou ty lanka dvě, aby sis to mohl potahat tam a zpátky. To není moc domyšlený pane Barel.

Večer nikdo nechce moc popíjet, takže naprosto podceněná příprava. Jenom zlehka, trocha rozumování nad kolama a postupně se přesouváme spát. Smutný, kuci plzenští to táhli do jedné s rumem, pivem a vajnem. To kdybych věděl, mohlo mě bejt druhej den krásně špatně.

Ráno kafíčko s Kafíčkem, rychlej chál, přesun na Špičák, projet ten debilní prolog a šmatlem na jedničku. Ta naprosto nečekaně bolí jak čert. Zároveň semnou dojíždí fella plzeňskej, kterej po měsící v Kanadě naprosto nerozvážně startuje hned po mě. Dole musím rozdejchávat, nacpat do sebe ňáký drogy nakradený z občerstvovačky. Frenchie dofukuje, sjel to na jedné Báře vzadu a plzeňák už nás hecuje, že jedem. Ignorujem transfer a berem to po asfaltu; mnohem příjemnější varianta, takže to po cestě na dvojku spácháme ještě jednou.

Na startu dvojky je ta blonďatá slečna, co loni startovala na Struggle. Pamatuju si, že když sme tam vloni přijeli, říkal sem hele nechte mě tady, nemá to cenu, jenom bych vás zdržoval a chtěl tam zůstat. Byla to nejhezčí erzeta, a letos zas byla tím pádem nejhezčí dvojka no… Jinak cajk, nic extra se tu neděje, akorát mlátící lano nad hlavou dává pocit, jakože tě neustále někdo dojíždí, takže dobrá motivace to držet pod plným.

Na startu 3ky se vymýšlí ňáký hecovačky s kamerou ČT, o zábavu tedy postaráno. Pařez garden projíždím téměř bez ztráty květinky, to mě ukolíbá, takže před finišem beru cosi pedálem a jedu skoro katapult. Už po těchle třech sem mrtvej a to nás čeká ještě parková část.

Na 4ku berem naštěstí lano, takže zahazuju bágl, ten už nebudu potřebovat a jedem hore. Na tuhle se těším nejvíc, ani to moc nekurvím. Fella plzeňskej dělá z předního ráfku harmoniku, takže ho dle pravidel Top gearu zanecháme na pospas kladivu dědy Mavica a šlapem na závěrečnou stage. Bárt by semnou nesouhlasil, ale já bych to klidně zvládl znovu lanem. Na Ještědu se taky nestydí tě táhnout dvakrát po sobě.

Nahoře nás dojíždí Kafíčko, kterej se v půlce závodu nafetoval cukrem a trochu mu to asi šláplo. Prohodíme pár slov vo tom, jak to zatím probíhá a ňáký ty blbý fórky a řadíme se na start. Já sem se opět nechal trochu ukolíbat, takže ve chvíli, kdy si říkám, jak pěkně sem projel ten vršek, du přes rodla. Hlasité „kurva“ se rozlehne po lese, rozmotávám rodla a snažím se dohnat, co sem zaspal. Takže před nájezdem do odklopené du mimo stopu a jedu kamsi do lesa, návrat, soustřeď se, de to, je to supr, musím se pochválit, jak mi to de. Pochválím se jak pochva, takže vzápětí pedál, druhej pedál, rodlem o strom, znovu pedál a už sme zase tam kde sme byli. Slyším za sebou pískat Kafíčkovi Houpy, ty vole, to je vostuda. Takže tomu dupu v nájezdu do parku, Kafíčkovi sice zmizím, ale už nemám sílu, takže ruce z brzd a nechám to jenom jet. Funguje to, než chytnu na štěrku drift předního kola, už si hledám, kam to ustelu, ale Shortyna se rozhodne že mě podrží a já ňákým zázrakem jedu dál. Trochu zpomalit, v lejktách mám zakouslý dva vlčáky, ale už je to jenom kousek. Debilní finish a v cíli sem KO. Jerome už tam spokojeně sedí s pivem, převlíklej a směje se nám. Já se nesměju, sem rozbitej jak cigánský hračky, nohy mě pálí ještě teď, když to píšu.

První úsměv příchází až když Jerome nese studenou Gábinu, hrnu to do sebe, s Kafíčkem jedem hodit sprchu, plivnout na lakýrky a zpátky na vyhlášení. Jerome bere třetí místo v urnách za Čížou na druhým, kterej je nasranej, že motal řetěz na jedničce. Kdyby ho zajel i on, asi by vzteky sežral hambáč. Jinak ženský klasika Andrea, junioři klasika Vojta a v elitě konečně Přéma před Fikejzem, Vitkem, Zeleným a na pátým náš oblíbenej pankáč Vanik. Výsledky komplet zde.

V Rudě dáme ještě kaču a výpečky a hrnem to směr domašov. Kafař nás předjíždí na přejezdu, kde dávám na červenou luleč, ale Jeromeho inteligentní navigačka nám ušetří spoustu času, takže Kafíčka potkáme znovu u Humpolca. Vymlouvá se, že musel tankovat, ale my víme, že akorát jezdí jak s hnojem.

Závod to byl dlouhej, těžkej a bolavej. Škoda jenom těch pár nesmyslů. Potkáme se zase na Rychlebách, tam kdo nebude, jako by nebyl. A zbytek série se rozlouskne v Klínech, kde doufám bude buď prolog jako na Morávce, kde to za něco stojí a nebo raděj žádnej. Takhle je to totiž akorát dost blbej ftípek.