Report: Specialized Enduro Kouty 2017 - světové enduro u nás

Autor: Čert, kategorie: Report, vydáno: 22.5.2017

Kouty jsou minulostí, česká Enduroserie je odstartovaná ale mě, a předpokládám, že všechny, co v Jeseníkách byli, budou bolet ruce ještě nějakou dobu.

Kouty byly tradičně pěkně bolavý zážitek na úvod sezóny, pět měřených RZ s délkou mezi 5–6 minutami, všechny navedené bikeparkem, kde se střídají kameny, rolety, kořeny a další kameny a rolety a k tomu všemu ještě 16 kilometrový výšlap na Dlouhé Stráně. No umíte si představit lepší neděli?

Po nezdaru z loni, kdy sem jezdil celou sobotu nahoru a dolu lanovkou jak osel a v neděli nemohl udržet řídítka už první jízdu, byla letos taktika výrazně rozumnější. Každou trať jednou a přesun na ubytko, kde si dám jógu, bezlepkové jídlo, vařené kuřecí maso s rýží, zapiju ionizovanou vodou a nejpozději v 10 spím.

Plán vyšel částečně, dali jsme s Květákem každou trať jednou, pak se o ale zvrhlo v piva, burgery, nakládaný hermelíny a kdoví, co ještě…, ale v těch 10 jsme fakt spali!

Oproti loňsku se kdovíjak zásadní změny na tratích nekonaly. Na můj všetečný dotaz „co je jinak?“ odpověděl stavitel trati, Kamil Tatarkovič, že nových je je asi 18% trati. No a asi vyloženě nelhal, tu a tam přibylo pár odkloněných zatáček na poli, ubylo výšlapů v RZ a bikeparkový ráz závodu občas rozbila nějaká „past“, odbočka do lesa nebo vymlíkovaná zkratka.

Každopádně už v sobotu to drncalo, pekelně. Rozumně jsme si dávali přestávky během RZ a chtěli se naučit nějaká zrádná místa, ale nějak jsme si všimli, že vlastně není proč zastavovat a co zkoumat. První 4 RZ byly poměrně slušně čitelné, zatáčky, drncání, semtam hrabanka, semtam odklopeno, sem tam skok. Jo, na RZ 4 bylo jedno místo, kde si málem „vzal život!“ Vojta Bláha, protože na začátku jednoho výjezdu do odklopené stráně, byla z ničeho nic díra velká přesně jako přední 27,5 palcové kolo s 2,4 pláštěm. Vojtu to nakonec stálo zlomený prst, já z toho vyšel, levněji, taktak jsem ubrzdil a stačilo si jenom zatlačit oči zpět do hlavy a dole si vyměnit čistou cyklovložku.

Na 5 RZ bylo o trochu víc složitějších míst, ale nic, co by se prostě nedalo z první projet, odbočka v prudké pasáži doleva na kořenové schody, po přejezdu cesty odklopený úsek a pak hrabanka v lese. Enduro jak má být.

Nebo Enduro, jak ho asi hodně lidí chce. S odstupem totiž můžu říct, že Kouty byly fakt bolavý a tvrdý závod. Ale z technického hlediska mi rozhodně nepřišel těžký. Všude se dalo pálit, nikde žádná složitost, která by vyžadovala soustředění a trochu umu s kolem. Ostatně stejně jako koutecký bikepark. Stačí „držet“, „nasrat to tam“, „dupat“ a vydržet, že to drncá jak blázen. Možná bych od endura chtěl i víc pomalejších úseků, kde by tolik nerozhodovalo, kdo dokáže udržet v ruce největší sbíječku. Abych Kamilovi nekřivdil, pár míst na trati bylo, ale tím, jak se vyjížděly, se ze zavřených zatáček v hrabance vlastně staly klopky a už nejsou ani tak hrabanka, ani tak zavřené.

A aby jsme ty výtky vyřešili hned, kluci o jezdí Enduroserii na oči nebyli úplně nadšení z bezpečnosti některých míst, třeba šílená palba na třetí RZ, kdy jedete podle mě minimálně kilák rovno z mírného kopce přes kořeny a kameny a nevidíte za horizont nebo zatáčku, není úplně blind racing friendy. Podobně pár pastí na ostatních RZ. Ale to úzce souvisí s tím, jaký byl charakter závodu. Rychle ratatatata dolů a skoro žádn0 zpomalovací elementy. Neříkám, že se má závod přizpůsobit těm, co se rozhodnou netrénovat. Ale právě tihle lidé, jsou výborný ukazatel vyváženosti trati.

Ale nerad bych, aby to vyznělo že Kouty stály za prd. Ne! Kouty byly boží závod, organizačně bylo všechno fantasticky zvládnuto, tratě byly bolavé, rychlé a šíleně zábavné, občerstvovačka měla všechno i hlavně chleba se sádlem (aka chleba s prasečí marmeládou), slečna, co dělala kafe u Foxu byla k ukoukání, mechanici výborně mechanikovali a dokonce vyšlo i počasí. Jo, možná by ten klučina na konci 2 RZ mohl mít ve čtečce čipu lepší baterku, abych se po finálním sprintu do cíle nemusel několik dlouhých vteřin dívat na jeho smutný obličej, jak mi šmejdí čtečkou po řídítkách a ona ne a ne pípnout. A tenhle problém sem asi neměl sám.

Jinak Kouty boží – boží ale nebyl jenom závod, ale i to, jak skvělá komunita se u Endura vytváří. Nejlepší částí pro nás byly totiž stejně výšlapy. DK reprezent Já, Keli a Kule na sebe nabalila silnou skupinu opravdu silných vrchařů, takže jsme si navzájem dávali drsný vrchařský výzvy, jako třeba „tam u tý značky sedneme na kola a tam u tý další budeme zase tlačit“, případně, „kdo dojede k vykřičníku, může tam začít tlačit. A kdo ne, může je začít tlačit už teď“. Nejkvalitnější výzvu jsem ale vymyslel já, když sem vyhlásil, že „tlačit začneme u té paní v růžové bundě, co proti nám jede na kole“, protože tohle prověřilo nejenom schopnost tlačit, ale i rychlé reakce!

Do toho se rapovalo, rýmovalo a řešilo, kdo má nejvíc natrénováno tlačení. Když jsem se přiznal, že si každý večer dávám intervalový tréning v tlačení kola, kluci se se mnou chvilku přestali bavit. Prostě Enduro jak má být, hromada srandy, hromada bolesti a hlavně boží den venku. Vy, kdo jste dupali do kopce jak blázni a nedali si výjezd „s naší partou rozehranou, nashledanou“, vůbec nevíte o čem je enduro!

Musím si taky vyčlenit místo, abych poděkoval svýmu nejlepšímu kámošovi Kulemu, který se se mnou vždycky dělí o jídlo a redbula, a navíc vůbec nepodvádí a stejně jako my všichni ostatní vzorní, měl helmu po celou dobu závodu pevně upnutou!

Jinak jsme dojeli všichni, kromě Květáka, který se ve čtyřce tak vyndal, že zlomil ródla.
Jenom pro pochopení atmosféry, Květák vše popsal v jednoduché, přesto velmi expresivní básni:

Řídítka v k*ndě
Čert v modré bundě

Martin „Květák“ Komínek

Jinak vítězství bere Přemek Tejchman, před Petrem „Malochem“ Malým a Matějem Vitkem ze Slovenska. Kompletní výsledky najdete zde a dokonce se nám podařilo získat i exkluzivní vyjádření vítěze závodu, Přémy:

d:key: Jaké jsou tvoje pocity po včerejším úspěchu? Jinak samože gratulace!
P.T.: Jsem moc rád, že se mi tady konečně podařilo zvítězit, protože už pár let mi vítězství v Koutech utikalo mezi prsty. Takže super, že to letos klaplo. Snažil sem se vyvarovat chyb, jet to co umím a povedlo se.

d:key: Co tratě v Koutech, sedí ti?
P.T.: Já mám Kouty moc rád, je to jeden z malá závodu, který se přibližuje světovému enduru svoji délkou a převýšením. Tratě byly hodně rychlé a drncavé, ale to je dané také tím, ze to bylo spíš bikeparkové enduro, kde budou vždycky vybržděné rolety. Myslím si, že tratě v Koutech pořádně prověřily všechny závodníky, co tam byli.