Video + foto + zážitek: 3volcanos - Adam, Klokan a Gaspi pokořili italské sopky

Autor: Richard Gasperotti, vydáno: 14.6.2017

Jak tři čeští bikeři sjeli tři italské sopky, z toho dvěma bylo pouhých 12 let!

Už před pár lety jsem si uvědomil, že pokud nebudeme dělat něco pro podporu mladých talentů, budeme tu mít jen jednu velkou smutnou díru zacpanou teenagery, kteří čumí do mobilů s přinasraným ksichtem, že jim jdou pomalu data.

Ve spolupráci s firmou FUNN jsme proto před třemi nastartovali projekt youGUNS na podporu začínajících bikerů. Jenže nápad brzy usnul stejně jako můj dlouholetý plán vystoupit a sjet na kole ikonickou sopku Stromboli, která patří geograficky k Itálii. Na vulkán ležící v Tyrhénském moři jsem se v minulosti chystal již několikrát, ale vždy odněkud přišla stopka, která sen o sopce poslala k ledu…

Mladí jdou do toho

Až letos se všechno po dlouhých přípravách a komunikaci s místními úřady vydává správným směrem a sen se začíná hrnout ke zdárnému konci. Do akce zapojuji dvanáctileté mlaďase Adama France a Vojtu „Klokana“ Klokočku. S oběma talentovanými bikery jsem měl zkušenost už z minulosti a vím, že si dokáží poradit i s tak náročnou výzvou, jako je sjezd sopky.

V půlce dubna 2017 připravujeme adventure auto a házíme do něj bagáž pro neskutečných 11 lidí: výpravu kromě jezdců zahrnuje kameraman Márty Smolík, fotograf Miloš Štáfek (finalista mezinárodní fotografické soutěže Red Bull Illume), otcové obou svišťů a věci pro podpůrný tým, jehož část se kvůli úspoře času vydá za námi o pár dní později letecky. První kemp rozbíjíme v úžasném rezortu ve stínu sicilské sopky Etny pod městečkem Biancavilla, kde během druhé světové války zuřila lítá bitva mezi Wehrmachtem a jednotkami chrabrých Skotů. I přes nánosy rezivějících nábojnic a šrapnelů je to tady jeden freerideový ráj.

Několik následujících dnů trávíme seznamováním se s lávovým terénem pod Etnou, aby se kluci snažili s ježděním po suti, na kterou dosud nebyli zvyklí. Na sypkém, ostrém štěrku se nedá moc dobře zatočit, natož zabrzdit, ale kluci zvládají všechno na jedničku.

Vyrážíme k vrcholu

Přichází den D a vstávačka ve 2.30 ráno. S sebou bereme jen nejnutnější vybavení, spacáky, filmovou techniku a foťáky. Vzrušení z očekávaných okamžiků skáčeme do auta a uháníme, abychom stihli ranní trajekt, který nás má odvézt k mystické sopce Stromboli. I když má jen něco přes devět set metrů nad mořem, při pohledu od hladiny moře je impozantní. Kluci na ni hleděli s otevřenou pusou, ale kupodivu se ani jednoho nenapadne zeptat – jak jako polezeme až tam nahoru?

Na nejvyšší bod ostrova – vrchol Vancori s výškou 924 m – se drápeme pod dohledem vulkanického průvodce a s podporou místní komunity. Výstup trvá tři hodiny a musím říct, že smekám před tatíky obou kluků, kteří svým mladým závodníkům táhnou nahoru batohy i kola. Čím víc se blížíme k vrcholu, tím častěji náš „guide“ volá vysílačkou do centra pro kontrolu sopečné činnosti v okolí kráterů. Sopka je v posledních dvou tisíci letech trvale činná a výtrysky lávy je v době nejvyšší aktivity možné pozorovat i dvakrát až třikrát za hodinu. Přístup na sopku je proto upraven nařízením starosty města Lipari.

I přes vyčerpání se snažím udržovat oba kluky v psychické pohodě a povzbuzuji je v překonávání dalších těžkých metrů až k samotnému vrcholu. Teď nás čeká jízda dolů! Kluci jsou trochu nervózní, ale po pár zatáčkách a několika freeridových lajnách se zklidní a jezdí čí dál rychleji, takže mediální parta s foťáky a kamerami musejí hlídat objektivy, aby do nich nedostali šutrem. Zpátky k moři se ženeme tak rychle, jak to jen jde, abychom stihli odpolední trajekt. Konečně můžeme říct – yes, dali jsme Stromboli! Někde v dálce už nás čeká další cíl: ostrov Vulcano, který dal jméno všem sopkám světa.

V horké síře

Uleháme vyprahlí a utahaní a velkou zpruhou pro nás není ani spánek pod útokem komárů. Hned od rána je děsné horko a před námi je další výstup, tentokrát na vrchol Vulcana – Monte Aria 499 m. Na okraji kráteru se nacházejí furmaroly, kterými na povrch vystupují sirné páry, horké až 1000°C, kterými máme projíždět. Kluci mají ze začátku strach, ale když vidí Mílu s cigaretou v puse uprostřed čadící síry, jdou do toho! Náročný, horký den nás kompletně utahá a dehydrataci pociťujeme až do druhého dne. Ale další sopka za námi!

Teď nás čeká nás ještě poslední, ta největší – Etna. Po dni odpočinku máme všichni obrovskou motivaci sjet nejvyšší aktivní sopku, která dosahuje dvojnásobné výšky Vesuvu. Bohužel od samotného vrcholu, který leží ve 3329 metrech, se jet nedá. Údaj se navíc průběžně mění, protože ještě do roku 1981 Etna měřila o 21 metrů více. K poklesu došlo na základě erupce a uvolnění magmatu. V současné době je sopka činná v podstatě nepřetržitě.

Pokoušíme se přiblížit vrcholu do bezpečného pásma, které leží v oblasti věčného ledu. Kluky surfování po sněhu baví a chtějí si ho několikrát zopakovat, ale čas utíká a od základního tábora, kde na nás čeká průvodce Giuseppe Coco, nás dělí ještě pořádný kus jízdy. Po sjetí prašných strží, cest a několik menších kráterků se dostáváme na lokální trail, který nás dovede až do cíle v obci Zafferana. V pořádí třetí aktivní sopka je za námi! Všichni odjíždíme s pocitem, že jsme to odpružili ve zdraví a bez zranění. Tahle náročná expedice zanechala spoustu zážitků nejen v hlavách dvanáctiletých kluků a zase nás posunula dál. Tohle je to jediné, co nám nikdo nevezme – zážitky!

3volcanos – youGuns podpořili:
Funn, POC, Mitas, Etna, GloB&B, Nikon, Fomei

Video:
MFFM – Muffin Movie / Márty Smolík

Foto:
Miloš Štáfek – Nikon/Fomei

Jezdci:
Richard Gasperotti (Old Gun)
Adam Franc (Young Guns)
Vojta Klokocka (Young Guns)