Report: Blinduro 500 - rekordní závod s pět set lidmi na startu

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 7.5.2018

Rok 2018, květen, Lipno. Po roce se závod vrátil na místo svého zrodu, do okolí lipenské nádrže si pro letošek Michal Prokop usmyslel pozvat na 500 závodníků, podařilo se a nakonec jich bylo dokonce o pár víc. Všichni jeli na oči, bez tréninku, bez znalosti trasy, tak jak bylo enduro vymyšleno. A věřím, že všichni byli nadšeni.

Jak dlouho už závodím? Snad dvacet let, ale takto nepřipraven jsem na race nikdy nejel. Začalo to doma, když jsem jen o fous zapomněl kufr s helmou, botami a oblečením na kolo. Předpověď byla pozitivní, takže jedny trenky a jeden dres stačí… Přijedeme na Lipno v pátek večer, je trochu chladno, vzal bych si mikinu…

Kde je?
Sbalil jsi si ji?
Ne. Jsem myslel, že jsi mě sbalila civilní oblečení.
Ne, říkal jsi, že máš sbaleno.
Njn…

Takže mám jen triko, kraťasy a sandály… V pohodě, předpověď je pozitivní.

Sobota ráno, zima neustoupila, bych se i oblékl, nasazuji ponožky do sandálů a slyším jak Mika Berka do mikrofonu říká, že pršet nebude a teplota se z těch 11stupňů zlepší… Jasný. Já mu fakt věřil.
Za necelou hodinu začíná pršet, teplota se nikam neposouvá, nebo minimálně ne směrem vzhůru. Co to jako má být?

Naštěstí po cestě na první RZ se zahříváme, chůzí, jedu s naší partičkou v silné skupině a rozhodně se nebojíme tlačit ani do mírného kopce. S touto taktikou objedeme všech 7 RZ.

První RZ stejná jako loni, ale míň šlapání, za deště a mokra jsem z ní odvázaný nebyl. Spodní bikeparková část s blátivými klopkami pozlobila. Jel jsem zhruba v půlce závodního pole, jaké to měli ti na konci snad raději ani nechci vědět. Dvojka úplně nová, hrabanka, kořeny, kameny… pecka, škoda, že nebyla delší. Zde dojíždíme náš předvoj v podobě dvou zástupců kategorie Grom Matyho a Báry, kteří vystartovali v první skupině. Maty jede na kompletně hladkých gumách s nulovým gripem, sorry jako, do příště to vychytávám. Maty i Bára jsou z tratí nadšení, jednička prý moc těžká, ale dvojka bomba.

Transfer na tři je dost blátivý, ale co, už neprší. Kein Stress. Hele, občerstvovačka. Maty výská radostí, mají energetické tyčinky, ochutnal všechny příchutě.

Trojku si pamatuji z loňska, letos měla nový začátek a zase dobrý.
Oproti loňsku vidím velký mega posun v tratích, více techniky, i když na můj vkus pořád moc šlapání – #mámslabénohy. Uvidíme jak zítra.

Teď nezbývá než se přesunout do depa a počkat na noční bikeparkovou RZ. Ta startuje za světla, doufám, že já pojedu za tmy. Za tmy je to totiž super. A hlavně, co by to bylo za noční RZ, když ji pojedeš za světla. Podařilo se a byla to paráda.
Tady patří jen malá a z celého závodního víkendu jediná výtka, kdyby se startovalo v opačném pořadí průběžného pořadí, tak by to bylo atraktivnější a hlavně spravedlivější. Ale když umíš, tak i z konce startovky se v totální tmě dá zalítnout skvěle, Kuba Říha je toho důkazem.

Neděle, počasí ideální, slunce a jemný větřík, dnes to půjde. Do naší skupiny jsme nanominovali Quáču, elitního bmx střelce, který si Blinduro vybral jako první enduro závod a také jako část přípravy na mistrovství světa BMX v Baku.
Transfer na jedničku poznávám, kopec Luč, snad bude dráha jiná než loni… nebyla, dvě třetiny super a poslední část byla z mého pohledu zbytečné XC po rovině. Utnout to zde by bylo fajn.

Mr. Kvak si na poslední části vyzkouší padání a nevinný pád má za následek ohlou zadní stavbu jeho Giantu. BMXáci jsou ale tvrdí a přesto, že mu permanentně brzdí zadní brzda, tak v závodě pokračuje.

Další dvě rychlostní zkoušky mají být komplet nové. Druhá nedělní byla pro mne nejslabší z celého závodu, hamtání rovně z kopce, technika nula, nejzajímavější místa na trati jsou rozbahněné cesty, předjíždění tam byla kompletní komedie.
Zapomenout na slabší RZ pomůže super občerstvení, nasazujeme pravidlo kulturistů a tuky metabolizujeme ve výhni spalujících se cukrů. Takže chleba se škvarkovou pomazánkou a zapít to Red Bullem. Ještě jeden chleba a jedeme dál. Hustý, mají i pikantní škvarkovku, tak ještě jeden chleba, ale fakt poslední.

Hele, hotel… Jedna brněnská průpovídka říká: „Po dobré chálce, vodku a dva válce.“ Vodku v horku raději ne, cigárům nefandíme, takže si dáme jen pivíčko. Bodlo!

Mimochodem, víš kolik se vypilo na občerstvovačce vody. Tomu neuvěříš. 500 litrů vody!

Transfer na poslední RZ byl nekonečně dlouhý, po asfaltu, pod pražícím sluncem… nebáli jsme se tlačit, takže to nakonec bylo v klidu. Poslední RZ, ta by měla být nejlepší i nejhezčí. Prostě lákadlo na další ročník. A jaká byla? Přesně taková. Technika i palba, hrabanka a flow a jen trocha šlapání. Kompletní reklama na enduro. Díky za ni! A to prý byla jen taková improvizace od pořadatelů. Chceme víc improvizace pane Prokope, Póle a Schwarzi!

Už jen transfer do depa, tý jo, hráz, viděl jsem hráz Lipna. Čekal jsem ji větší.

V depu po závodech je to vždy stejné, zážitky od ostatních se na tebe hrnou ze všech stran, ani zde tomu nebylo jinak. Nezbývá než počkat na vyhlášení, tombolu a domů. Kdo vyhrál? Kuba Říha a Andrea Drengubáková. A jak dopadli ostatní si najdi ve výsledcích.

Loni jsem uvažoval, že letos už Blinduro nepojedu. Změnil jsem názor a nelituji. Posun je veliký. A pokud Blinduro zůstane na Lipně, tak se máme na co těšit. Je přislíbeno povolení na zcela nové lokality, kde obrovský potenciál. Uvidíme za rok. A jak se líbilo Blinduro tobě?

Foto: Petr Bureš / MTBS