Na návštěvě u Halbicha - ladění odpružení Ohlins jako v motosportu

Autor: Čert, vydáno: 12.7.2018

Tlumení Öhlins asi není třeba představovat. Legendární výrobce motorkových podvozků před pár lety naskočil, prostřednictvím Specializedu, i do MTB světa. A samozřejmě asi každého v tu chvíli zajímalo, co seveřani dovedou udělat s kolem.

V motorkovém světě se ví, že pokud si koupíš motorku a chceš posunout zážitek z jízdy, měl by sis rovnou běžet pro tlumení do Öhlinsu. Coby velký fanda motorek a zážitku z jízdy jsem se to samé rozhodl udělat i s kolem.

Ještě co se týče velkého S a Öhlins. Problém byl, že Sko má výhradní právo na OEM (montážní, ty které se nasazují přímo na kola) produkty od Öhlinsu a i v tom smyslu, že jakákoli biková novinka se nejdřív montuje na Specialized a až další rok se smí dostat do aftermarketu (bežný prodej). Takže bylo potřeba si chvilku počkat. Naštěstí v roce 2018 už není problém, naladit si od Öhlins celý endurový/trailový podvozek.

A pokud máte tyhle chutě, musíte se vydat do Prahy do centrály českého zastoupení této značky, firmy Halbich. Tam samozřejmě vedly i moje kroky.

Když pominu nadšení a ohromení po vstupu, které způsobila přítomnost několika top závodních motorek a spousty vystavených kusů tlumení, nejvíc mě „u Halbicha“ překvapil celý přístup k podvozkům. Naschvál říkám k podvozkům, protože tady se o tlumení nepřemýšlí jako o vidlici a tlumiči, ale jako o podvozku, nejdůležitějším komponentu z hlediska jízdního projevu.

Sám majitel, Pan Halbich mi věnoval pár desítek minut svého času a už během prvních pár vět jsem pochopil, že Öhlins, resp. služby firmy Halbich nejsou pro každého. A to nemyslím vůbec ve finančním smyslu, ale v nárocích na samotného uživatele. Ovšem, pokud chcete ze svého kola dostat co nejvíc, musíte se zmáčknout sami.

Vize Halbicha je jednoduchá, nabídnout lidem co nejlepší jízdní projev kola. V zásadě přiblížit kola co nejvíce motorkám. Samotný produkt to samozřejmě umožní, díky velkému rozsahu nastavení tlumení Öhlins, to nejdůležitější je ale samotný uživatel. Ten musí vědět co od kola chce a musí to dokázat vysvětlit. A musí to dokázat poznat a taky se o podvozek starat natolik, abych dokázal fungovat. Překvapilo mě, jak málo lidí u nás (včetně opravdu rychlých závodníků) prý dokáže tyhle podmínky splnit. To mou zvědavost nakouslo asi úplně nejvíc. Žiju v tom, že já docela vím, co od tlumení chci. A že poznám změny.
No, byl čas testovat a zjistit jestli si to o sobě myslím správně.

Ale ne testovat ve stylu: Tady máš produkt a jezdi si a pak řekni co a jak. Testování u Halbicha začíná základním nastavením tlumení.

Pozor, nejenom testování pro novináře. Základním naladěním začíná každý nákup produktů od Öhlinsu.

Ještě před samotným vyjetím do terénu se musí kolo osázet komponenty a při té příležitosti mám možnost nakouknout do servisu, kde se o tlumení starají. Tady jsou vidět dvě věci. Absolutní čistota a absolutní profesionalita. Jak vidlice, tak tlumič jsou před testem rozebrány, přetěsněny, natlakovány olejem, na všechno jsou tady samozřejmě stroje, měřící, plnící, zkoušející. A aby toho nebylo málo, na speciálním stroji je změřena i reálná tvrdost pružiny. Vím, že na Orange mi na mou váhu vychází zhruba 450lbs. U Öhlinsu se nehraje na libry, tam se hraje ne Newtony. A už vůbec se nehraje na „zhruba“, pružiny, jinak vyrobené z ultralehké slitiny oceli, jsou odstupňované po 4 Nm, tedy po 23 lbs. Samozřejmě, předtím, než vyjedeme na trail změří se všechny tři pružiny, které s sebou vezeme, jestli opravdu mají. Jak říkám, na „zhruba“ se u Halbich Motorsport nehraje.

Co se týče testovaných produktů, na kolo jde vzduchová vidlice RXF 36 Air a pružinový tlumič TTX22M. O konkrétních produktech si samozřejmě víc povíme až v jejich samostatném testu, nejzásadnější je asi to, že vidlice má unikátní systém 3 vzduchových komor, kde máte mimo klasické hlavní pozitivní a druhé negativní komory, navíc tzv. Ram up komoru. Ta se fouká zespodu a tahle komora se stará „jakože“ o progresivitu. Přesněji má totiž na starost konec zdvihu, díky tomu můžete mít nebeskou citlivost a zároveň je opravdu nemožné dát doraz. A hlavně využíváte celý zdvih. Díky téhle fičure je pak možné ladit geometrii kola a posed na něm právě pomocí podvozku, protože můžete laborovat s tím, jak moc chcete zanořenou vidlici, aniž by to nějak zásadně ovlivnilo dorazy dorazů. O tom za chvilku.

Tlumič je TTX2 M je pak v podstatě zmenšený tlumič z krosky. Co víc je potřeba dodávat.

Co se týče jinak Ohlinsové nabídky, momentálně jsou k dispozici vidlice RFX v 29" i 650b variantě ve verzi 34 nebo 36, podle tloušťky vnitřních nohou. Vzadu je pak možnost výběru mezi vzduchovým tlumičem STX22 Air a testovaným pružiňákem TTX2 M. Ani sjezdaři ale nemusí zoufat, nedávno byla oznámena i celá nová sjezdová vidlice která se prostě jmenuje „DH Race Fork“. Pokud nechcete celou vidlici, máte díky vyměným patronám možnost naladit si „do Öhlinsu“ i Boxxera nebo Fox 40.

Jakmile je kolo osazeno, házíme je do dodávky a jedeme do lesa. Testování je mimo technika Lukáše přítomný samozřejmě i p. Halbich. A ten ostatně celé testování vede. Pozor nepředstavujte si žádný super extrémní terén a několikaminutovou trať. Vyjeli jsme do lesa kousek za Prahou, kde mým domovem pro příští necelé dvě hodiny bude cca 150 metrů dlouhý úsek na kterém je nasypaných spousta kořenů a jedna neklopená zatáčka. Nic víc prý není potřeba. V tomhle případě žádné „nasedni na kolo, změříme ti sag, ten je 30% takže je naladěno, běž jezdit“.

Ne. Řeknu svoji váhu, nafouká se hlavní i Ramp up komora vidlice na předepsaný tlak. „A jeď“. Už první jízda je hustá. Mám tlumení nastavené úplně jinak, než jsem zvyklý. Odskok je rychlý, vidlice daleko víc pracuje se zdvihem, zadní kolo jako bych měl najednou přilepené k zemi. Ano, už dlouho se mi nestalo, že bych zažil WOW efekt. Za tohle rozhodně plusové body pro Öhlins.

Rozjedu se, sjedu úsek, tlačím nahoru a otázka je „Jak se cítíš na kole, teď ladíme předozadní polohu a rozložení váhy.“
Ou. Žádné předepsané tlaky nebo sagy. Ladíme rozložení váhy na kole.

V tom je největší rozdíl a největší síla ladění podvozku o Halbicha. Podvozek je celek. A každá změna vepředu ovlivňuje samozřejmě projev předního odpružení. Ale! Úplně stejně ovlivňuje i chování zadního odpružení. Vidlice a tlumič nejsou dva krámy, za které máte vyhodit co nejvíc peněz. Jsou to dvě důležité součásti podvozku, které musí v první řadě fungovat skvěle spolu.

Proto nejdřív ladím jak a kde bych chtěl mít asi váhu na kole. Zkoušíme tvrdší nastavení vidlice, zkoušíme víc „progresivity“, míň „progresivity“. Pak zkoušíme tvrdší pružinu dozadu, takže zase všechno od začátku.

Scénář je první hodinu dost stejný
Nahoru – dolu – říct jak jsem se cítil – změna tlaku ve vidlici- – nahoru – dolu – říct, jak jsem to cítil a co bych zkusil jinak – změna tlaku ve vidlici – nahoru – dolu – „přijde ti zadek moc měkký i když jsme ubrali tlak a upravili nástup progresivity ve vidlic, takže jsme dostali víc váhy na předek?“ – vyměnit pružinu vzadu – nahoru – dolu -…a takhle pořád dokola. Dokud.

Dokud co? Osobně mi přišlo, že jezdím úsek pořád stejně rychle. Jasně, někdy jsem byl víc na předku, jindy zase víc na zadku, někdy se mi vidlice nořila, někdy mě z ní víc bolely ruce, někdy mi kolo brzdilo trochu hůř, někdy zatáčelo trochu líp… ale pořád jezdím to samé zhruba stejně.

Další omyl. Velký pomocník při ladění je totiž moje rychlost. A taky zpomalené záběry na mobilu. Aniž bych si toho všímal, postupně totiž zrychluju. A docela dost. Přitom pohodlí na kole je pořád stejné… a když dojdu do bodu, kdy mi přijde že jedu krokem a skoro nemusím držet řídítka, zatímco jedu nejrychlejší průjezd dne, máme pozici, tlaky a pružiny naladěné.

A teď komprese a odskoky. Zase znovu, cvak sem, cvak tam.

Poznámka – u Öhlinsu nemáte padesát cvaknutí na všem. Ne. Vidlice má 15 poloh pomalé (low speed) komprese, 15 poloh odskoku a 5 poloh rychlé (high speed) komprese. Tlumič pak nabízí 16 poloh low speed komprese, 7 poloh odskoku a 3 polohy rychlé komprese (ta je navíc u tlumičů přepracována na 2 polohy plus Climb mód na tlumičích 216mm a kratších).

A takhle zkoušíme, až dokud se nedostanu na setup, při kterém můžu s jednočepem naprosto bez problémů šlapat v celém úseku, kde jsem ještě před hodinou měl problém jenom projet. Zadní kolo nalepené na zemi, vliv pedálů skoro nulový. A jak bylo zmíněno výše, jedu úplně jinou rychlostí, než jsem jel dřív.

Je potřeba si trochu zvyknout na jiné nastavení, dostávám pár rad ohledně změn, které bych měl udělat v modelových situacích (když bude víc šlapání, cvakni tady, když bude delší a rychlejší trať zkus cvaknout tohle..) A jedu domů s naprosto novým pohledem na podvozek. A aby toho nebylo málo, ještě ten večer mi SMSkou přišlo přesné nastavení vidlice, kdybych měl chuť sám experimentovat. A během příštích dvou týdnů jsem měl dva telefonáty jak se cítím s tlumením, jestli se něco nezměnilo, jestli jsem něco zkoušel.

Zkrátka a dobře, péče a příštup k zákazníkovi je u Halbich Motorsport trochu na jiné úrovni než kdekoli jinde. (Ostatně, když jste kupovali kolo, kolik z vás mělo možnost nechat si je naladit od odborného mechanika přímo na trailu). A tak to má být, protože Öhlins si vzhledem ke svým možnostem a vlastně i k ceně, prostě maximální péči zaslouží, stejně tak jeho zákazník. A o samotném podvozku se úplně všechno dozvíte v testu už velice brzo.