Záslepka řídítek - nenápadný komponent, který ti může zachránit život.

Autor: Keli, vydáno: 4.2.2020

Záslepka řídítek – nenápadný komponent, který ti může zachránit život. Následující článek jsem se rozhodl napsat na základě osobní zkušenosti. Stačilo málo a mohli jsme mít o kámoše míň.

Před nedávnem byla partička lidí jezdit v Itálii. Prozkoumali Sanremo, San romolo, Finale Ligure a další místní kopce.

Na poslední den jsme měli naplánováno lehčí ježdění ve Finálku, Finale na finále. Prostě takovou příjemnou, nijak důležitou, v zásadě nenáročnou tečku před odjezdem. Byl to pátý den ježdění a byla znát lehoučká únava. Samozřejmě i náš materiál dostával co proto. Pádům se nikdy nevyhneš a tak i zde v kamenitém terénu přišly. Výjimkou nebyly ani i gripy, které dostaly pár zásahů. Především ty semilockonové bez pořádné záslepky na konci dost trpěly.

Karel sice nejezdí žádné extra bomby, začal s kolem po čtyřicítce a jezdí relativně opatrně, ale vybírá si pěkné stopy. Když už padá, tak většinou velmi kontrolovaně a na jistotu. A jeden takový malý nenápadný pád se mu podařil i na Little Champéry. Žádná zásadní rychlost, ale co čert nechtěl, zavřely se ródla a spadl tak nešťastně, že se napíchl stehnem na řidítko. Zákon schválnosti funguje vždy stoprocentně. Byla to zrovna ta strana, kde záslepka dostala už dříve pár ran a už tam více nebyla než byla.

Karel jel poslední, čekáme na něj a najednou slyšíme: „Help, heeeelp!“ Krve by se v nás nedořezal. Okamžitě valíme nahoru a vidíme Karla, jak si drží stehno a pod ním teče krev… Asi každému se před očima vybavily záběry z videa od Cedrica Gracia, když si před pár lety prorazil stehenní tepnu na tréninku Megavalanche na Réunionu. Tam šlo o kejhák. Tady ve Finále vlastně taky.

První u Karla byl Eda a hned za ním Gabo. Gabo je doktor, zubař a Eda ví vždy, co dělat. Karel klečí na koleně, druhou nohu napnutou a křečovitě si svírá místo, odkud mezi prsty protéká krev. Gabo drží nohu a Eda rychle shazuje podvlíkací triko a nasazuje z něj škrtidlo. Stačí ulomit klacek, triko omotat nad zraněním kolem nohy, pevně utáhnout a udělat uzel. Potom přiložit klacek k uzlu, přivázat tričkem kolem klacku další uzel a začít s klackem otáčet a tím ještě více škrtidlo utahovat a zmenšovat tak průtok krve. Gabo poté kontroluje, jestli je stažení dostatečné.

Ptáš se, proč Eda obětoval triko a ne dres? Podvlíkací triko je totiž pružnější a na škrtidlo se hodí víc. Samozřejmě, že když už bylo po všem, dělali jsme si z něj srandu, že mu bylo líto nechat si zakrvácet dres. Karel vypadá docela v pohodě, komunikuje, neztrácí barvu a dokonce tvrdí, že to dojde… Krev z nohy již neteče, tak se domlouváme kdo co bude dělat. V řídítku, v místě, kde normálně bývá záslepka, je trocha lidské tkáně… Karlovy tkáně.

Po chvíli Karel hlásí, že přestává cítit prsty na noze. Gabo doporučuje povolit půl otáčky zaškrcení. Má pravdu a po chvilce jsou prsty opět citlivé. Necháme ho teda ještě chvíli sedět a fakt vypadá, že to dá. Pomalu s dopomocí si stoupá a se zaškrcenou nohou jde. Najednou hrozně moc krve z druhé nohavice… Ty kráso. Okamžitě na zem a hledání, kde je další rána. Nikde nic. Jak byl Karel po pádu na boku, krev natekla do kraťasů a jak se zvedl, tak pomalu vytékala ven. Ufff. To se nám hodně ulevilo.

Vypadá to, že asi fakt neumře. Jen se potřebuje dostat do cíle. Konec trailu je naštěstí relativně blízko, stačí pár rovinek a několik prudkých switchbacků. Rovinky jsou cajk. Ale padáky jsou oříšek. Pomocí lidského řetězu to velmi opatrně dáme. Všichni pomáhají Jsme na konci trailu, vede sem sice silnička, malinkatá a navíc prochází úzkým tunýlkem. Už na trailu jsme kontaktovali první pomoc a říkali, že sem se nedostanou. Karel se musí dostat až na hlavní silnici. Dalších pár set metrů chůze. Karel to pomalinku zvládá. S pomocí ostatních se dostává až k místu, kam už sanitka dojede.

V sanitce je již vyhráno. Převáží ho do Pietra Ligure do nemocnice. Tam jsou na zranění z bajku zvyklí… zlomená klička, ruce a podobně jsou tam poměrně běžná zranění. Nicméně napíchnutou nohu na řídítko vidí poprvé. A s dost velkými obavami stříhají kraťasy. A Karlovi ani nevadí, že jsou kraťasy rozstříhané, když to má na starosti krásná sestřička. Nakonec to bylo jen na několik vnitřních a vnějších stehů, za hodinku a půl byl Karel venku. Navíc dostal na cestu stylové tepláky z netkané textilie, prý za statečnost…

Doktor říkal, stačilo pět centimetrů vedle a Karla jsme z trailu snášeli v černém pytli… Stačilo pět centimetrů a měli jsme o kámoše míň. Je to velmi tenká hranice. A i když budete jezdit sebelépe, stačí jedna nešťastná náhoda a je na průšvih zaděláno.

Důležité je v podobné situace zůstat v klidu a řešit vše s chladnou hlavou. Situace je stresová sama o sobě a zbytečně ještě nervozitu zvyšovat ničemu nepomůže.

Mrkni na své kolo, zkontroluj koncovky řídítek! Tohle není legrace.