Report: ortoped Kule si nařídil rehabilitaci ramene na WBS ve Zlíně

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 31.7.2020

Když skáčeš schody, tak je dobrý si vychytat předem rychlost. To ví každej, teď už i Kule. Jeho technika bezkontaktního skákání schodů funguje bezvadně, schody pokoří úplně na klid a s nějakým dopadem se není třeba zalamovat. On tě zalomí sám. Takže Kuleho ramínko dostalo nálož, k tomu pak deset dnů klidu a pak Kule rovnou vyrazil na WBS…

Na druhou zastávku WBS vyrážíme do Zlína, do lesopárku pod hvězdárnou, a to v naprosto smrtelné kombinaci Kája a Susa. Tendle dream team brněnskejch boys doplňuju já, coby kripl výpravy, neb už týden moc nehejbu rukou a du to víceméně jenom zkusit. Susa coby manažer určuje čas odletu na 10tou sobotní, čemuž já se směju a sem prý kretén.

Kolem jedné se teda konečně slezem, nechám si naložit bajk a věci do káry a lehce před půl druhou vyrážíme. Samo je ještě potřeba tankovat, takže dáváme zastávku na Rohlence, kde nám pro zpestření zatwerkuje tříprdelní důchodce soukající se do své zánovní Dačie. Kdo by si myslel, že nic horšího tě nemůže potkat, měl by si poslechnout Jájův výlev na téma mentální zdraví sexualních pracovnic… Zesilujem rádio a pokračujem dál.

Konečně sme na místě, parkujem a dem to projít. Susa po shlédnutí několika průjezdů konstatuje, že on bude teda předvádět jako spíš takovou konzistentní jízdu..Jasně. Kája se snaží naučit zatáčky nazpamět, u čehož předvádí pohyby jako Athertonovic ségra na startu svěťáku. Když se pak dole chystáme na trenál, už nás má docela plný zuby a tak odchází jezdit sám.

My si dáme každou dvakrát, hecnu buřtíka do přestromáku, kterej já si nechám na neděli, až budou Haffem slíbený tejpy na mý krpatý rameno. Mě to stačí, víc už to pokoušet nebudu. Borci si dou dát ještě po jedné jízdě, já mezitím nahazuju civil a du hlídat pivka k autu. Tréning končí a je čas vyrazit pro véču.

Inteligentně jedem přes celej Zlín až na kraj Otrokovic do Lídlu, kde kupujem luxusní stejky, hermelín, ňákej ten plech ať to tam hezky klouže a Kájovi triko od Crivitu, bo nemáme tušení, esi má ňáký na převlečení. Sme zpět, rozděláme stan a gril a párty může začít. Její obsah je bohužel nepublikovatelný a tak raději přeskočme na neděli.

Je ráno, parkoviště se začíná plnit a je čas, jak říká Haff, vstávat a vylízat. Susovi se moc nechce, nechává se slyšet, že on si rád pospí a snaží se celej tenhle proces nenápadně odložit. Nakonec se hecne, dáváme snídu, já se nechám zatejpovat a dem to sklouznout. Nalítnu si přestromák a nezdržuju se trénováním vracáku, neb vím, že v závodě ho většinou dám naklid.

Blíží se čas, tlačíme nahoru a já si neustále opakuju, že to nesmím nikde položit. 2..1…start. Veškerá taktika de stranou a hrotím full trotle. Třetí zatáčka a skoro otb, ustojím, aby to o kousek dál klaplo a já vysílám krásnou štiku levou lopatkou do kořenů. Posbírám to a dojíždím se sedlovkou napůl žerdi v čase, kterej bych možná zařízl i pěšky. Sem nasranej a dobitej. Parádní začátek. Čekám na borce, Kája dojíždí v total no control stylu, jako ostatně dycky, Susa naopak velmi profesorsky, konzistentně a zahazuje to do křoví před cílem stejně jako Márty dva roky dozadu.

Druhá jízda, pro mě bez pádu, čas stále nic moc. Kája opět no control, Susa hlásí úspěšný otb. Dem se fláknout do stanu, něco pojíst a čekáme na přesun časomíry. Rameno už se pomalu začíná ozívat, takže se natáhnu a nechám ho odpočívat.

Časomíra přesunuta, dem na to. Oski pálí bomby, takže Susa nahazuje čelenku, aby se neutopil ve vlastním potu a tlačíme hore. RZ3, snažím se to zuby nehty udržet a neposrat to. Kodrcačku před vracákem dávám hodně opatrně, sílu mám tak akorát zapíchnout to do stromu vedle Peni, otočim herku a dokloužu dolů. Přesně opačnou taktiku volí Kazzi, kterej si brždění nechává asi až na příští závod a předvádí něco, co většině diváků zkracuje o pár let život. „Ty vole zabiješ se…“ Kája to odkejve, že jako se poučil, dojíždí Susa a dem k autu.

RZ4, není co hrotit, potřebuju už jenom dojet. Překvapivě se ale tenhle styl vyplácí, jedu čistě a dole jsem odměněn časem v top 30. Kája na svém stylu nemění nic, takže před vracákem vysílá štiku, čímž končí jeho naděje, že by mě krpatýho mohl zaříznout. Jen to posbírá, už dojíždí věčně vysmátej týpek v airsoftové helmě a za ním velmi konzistentně pan manažer Susa. Máme hotovo, dem balit.

Dáváme rychlosprchu, zdvořile odmítáme týpka s propagačníma nálepkama po stokoruně, kteroužto nabídkou rozsekne naše dilema, esi je to fotograf nebo zloděj a vyrážíme směr štatl. Sme spokojeni, že se nikdo nezabil, všichni dojeli, akorát já vím, že na další metr mám stopku, neb ruka už zas jen odevzdaně vlaje. Ale stálo to ze to. Tak příště na zas na novým spotu, v Lipině!