Report: Velký hezký u Lipna - Downtown Horní Planá

Autor: Stráňa, vydáno: 11.8.2020

Kašna veliká, celej vršek technika jak kretén, dole hezký schody u kostela a dojezd v centru Horní Planý. Popis v tiskové zprávě natolik seděl, že ho znovu zopakujeme. Jak ale doopravdy proběhl první ročník Downtownu Horní Planá? NEpohodlně se usaď, stejně to bude drncat.

U premiér je to o velkém očekávání. Jiná lokalita, nová parta a čerstvé nadšení pro věc. Upřímně, očekávání u Horní Plané velké bylo. Ale trochu jiný než obvykle. Czech Downtown Series má interní pravidlo, že první ročník se pořadatel ukáže, a když to klapne podle představ matadorů z ostatních lokalit, na příští rok se do Série zařadí. U Horní Plané jsme udělali výjimku a potvrdilo se, že obezřetnost se vyplácí.

Reklama méně než nula, přípravy na poslední chvíli, jižanská maňána v přímým přenosu. Horní Planá měla navázat na úspěšné Dačice a kdo ví, tak ví, že i z poloviny by tento úkol byl více než smělý. Pořadatel František Valeš, mj. historicky první mistr republiky v kategorii masters se však nebál vlka nic a báli se jenom všichni ostatní. Vesmír na Jihu více než v pořádku, a tak platilo nakonec otřepané, kdo nepřijel, prohloupil.

V elektronické registraci se přihlásilo 49 kusů a na startu jich nakonec stálo o jednoho méně. Není to žádná hitparáda, ale taky ne vyloženě úplný průser. V dnešní době jednoduchá rovnice reklama = účast platí a pořadatel už to ví taky. Každopádně po akci jsme zhodnotili, že to bylo tak akorát. Prezentace odsýpala a rodinná atmosféra se přesunula od pořadatelského teamu vůkol do party jezdců.

Trať v kostce. Definice, co je downtown se Horní Planou zase dále rozšířila. Libo schody? Máme dvoje. Libo dřevěné skoky? Máme tři. Libo srdce závodu se stánkama v městském stylu? Máme jedno, ale dobrý. Libo přírodní pasáže jak vystřižené z enduro závodů? Máme, máme, máme!

Když jsem slyšel, že to je málo downtown a víc enduro RZ, uvědomil jsem si jedno. Pořád tvoříme rámec disciplíny. Když se naplní výše uvedený, je vlastně jedno v jakém poměru se ty ingredience do hrnce nahází. Výsledný pokrm byl totiž chutný, výživný a co jsem tak sondoval, šmakoval všem. Převýšení 80 a délka 1200 metrů s časem kolem dvou minut. Od startu do konce se pořád něco dělo a to naše jezdce baví.

Začalo se Funyho trailem, plným zatáček různýho typu, proložený menšíma skokama, komplet v lese. Váže přejezd na kamenný schody a další série zatáček stupněm uzavřenosti nepodobné klínu letité jeptišky. Dřevěný drop tě odpálil z lesa do městské sekce. Schody, dvě zatáčky na trávě a další dva dřevěný skoky. Ten poslední – vysílací lávka přes kašnu a dopad jak ranvej – bezpečný skok a zároveň atraktivní pro diváky. Jo, rohlík nasazen.

Trénink od 11 do 14 hodin – dostatečný prostor na najetí. V tom úmorným vedru si byl nakonec rád za stín lesa. Žádný větší crash se nekonal, takže o pozdvižení jsem se musel postarat sám. Druhá jízda, naskákaný všechno, takže klasika jemná bohorovnost. Vodpálim to v lese ze šutru, šutr vodpálí mě, nosemanuál jak z učebnice, zacvaklej do spd víry jak voliči SPD do kultu Pitomia. Slovy Heteráka Lišáka: „Tys tam udělal tolik pohybů, že se to nedá ani zhruba spočítat.“ Každopádně save sezony, výstup ve stylu výběhu jak laňka po svých. Když už jsem si říkal, že nejhorší mám za sebou, zlomil se mi šroubek v závitu, co drží patku. Naštěstí Babušák má šroubků dostatek, a tak jsem za chvilku zase skákal přes kaluže. Díky Mates!

První jízda. Přijedu do cíle a je mi to jasný, žádná hitparáda to nebude. Prostě je na čase si přiznat, že trénovat triatlonový disciplíny s vobčasným přesedláním do pořádnýho terénu je zatraceně málo. Zatáčky, speciálně vodkloněný, to chce jemnocit, vodhad, kde je hrana driftu, zkrátka umět jezdit na kole. Jak jsem psal naší Simonce po závodě. Jak přijde na zatáčku, jsem tak pomalej, že bys mi nacpala licenci doprdele a šestkrát votočila než z ní vyjedu. Poslední místo v Masterech, ztráta na prvního, že to ani nemůžu napsat a chuť se jít rituálně zavraždit.

Jiní, co na tom kole jezdit umí, se srovnali na předních pozicích ve svých kategoriích a radost jsem mohl mít alespoň z členů našeho teamu. Pavel Pavka Reinl zalítl nejlepší čas a Saša Sidor ukázal, že bednu v Elitě hodně chce. Další favorit – Márty Brza na dvojce a další střelci nedaleko. Na drama zaděláno.

Druhý kolo, no zlepšení vo tři vteřiny mě posunulo na předposlední místo, takže jsem po čtvrtým pivu i vylezl z kanálu mezi lidi a necejtil se ani trapně. Časy vostatních letěly dolů stejně jako kalhotky žen procházející kolem Sašovy dodávky. Několik stovek diváků začalo pořádně fandit a atmosféra, jakože fakt parádní.

Telegraficky: Pavkovi stačil nakonec čas z prvního kola, na dvojce o dvacet tři setin Márty a Demo třetí o 0,35. V junckách překvapil Petr Šmejkal, který vyhrál před dalším příbramským Vojtou Strmiskou a na trojce Honza Kolář. Nepopulární bramboru bral jako na UL-LETu (kde to uteklo o 0,01) Franta Růžička. V Masterech potvrdil extratřídu Ondřej Bartoszuk, na dvojce slovenský ostřílený bratr Mároš Lučivjanský a třetí Jirka Vrchovský. V Openech zabil Daniel Šmíd, před Funym – Frantou Valešem a další organizátorem Kryštofem Kamenským. Hold vzdáváme dvěma holkám – Dita Šmejkalová dala Amálce Krejčí sedum vteřin, ale my máme Amálku pořád moc rádi a těší nás, že bejby to baví a za pár let rozhodně nebude sedět v koutě.

Kompletní výsledky najdete zde.

Suma sumárum. Lokalita je i vzhledem k turismu při odpovídající propagaci nadějná. Spojit závody s víkendovou koupačkou, chillem na louce v půlce tratě a nějakou tou hudební kultůrou zdá se nám býti více než příjemnou. Pořadatelé byli spokojení, my s průběhem závodního dne taky, takže pokud bychom to nazvali nultým ročníkem, Horní Planá má další šanci ukázat, co je na malém městě příkladem Dačic vlastně možné. Partu fajn lidí, kteří už ví co a jak, by už měli, nadšení snad neopadne, a my se tak můžeme příští rok těšit na vymazlenou akci, která bude mít pevné místo v kalendáři Czech Downtown Series. Za jezdce a diváky už teď můžeme říci jedno velké: Děkujem!