Report: Hardcore Blinduro se loučí s Plešivcem, z prvního fleku mu mává Klokan

Autor: Rob Trnka, kategorie: Report, vydáno: 20.7.2021

Třetí ročník Hardcore Blinduro byl v neděli úspěšně zakončen v Trailparku Plešivec v Krušných horách. Director Michal Prokop na závodníky připravil asi jedny z nejtěžších a nejdelších erzet ze včech ročníků. Dva dny závodění, osm rychlostních zkoušek, nejnáročnější terén, který na enduro závodech v ČR můžete potkat, to bylo Hardcore Blinduro. Některé části erzet byly zrecyklovány z minulých ročníku, ale většina erzet byla úplně nových. Některé těžší, jiné jezdivé, jedny extrémně kamenné, další ve znamení hrabanky, prostě ideální mix, který dokonale prověřil schopnosti všech. Sobotní deštivé počasí už tak těžký závod ještě trochu přitvrdil, ale nedělní proslunění den udělal krásnou tečku za posledním ročníkem Hardcore Blindura. Každý, kdo dokončil je vítězem, a kdo dokončil bez pádu či újmy na kole je vítězem dvojnásobným. (Výsledky zde)

Většina riderů i po tak náročném víkendu měla po dojezdu rohlík na tváři a spousty zážitků zaryté pod kůží. To vám potvrdí i jezdci, kterých jsem se zeptali na pár otázek včetně celkového vítěze Vojty Klokočky.

1. Nejtěžší moment během víkendu
2. Nejlepší moment během vikendu
3. Jaké dojmy v tobě zanechal poslední ročník HC Blinduro

Vojta Klokočka - 1. místo absolutně

1. Můj těžký moment byl v sobotu před první RZ, nemohl jsme se dostat do tempa delal jsem spoustu chyb na 1. RZ. Na 2. RZ už to bylo lepší a pomalu jsem se dostával do tempa a začal si užívat RZETY!

2. Nejlepší moment víkendu byl v neděli,když jsem zjistil poté co dojeli kluci Vojta Bláha, Max Adami a František Žilák že jsem dojel absolutně první. Byl jsem hrozně šťastný! No a největší zážitek byl příjezd na kole k bědně (k absolutní) to byl ten nejúžasnější pocit!

3. Dojmy ve mě zanechal obrovský, už to že jsem jel HC blinduro když se jelo prvně v roce 2019 a dojel jsem 17. celkově. Další rok jsem dojel 11. celkově a tenhle rok se mi povedlo vyhrát, tak na to nikdy nezapomenu! Moc se mi závod líbil, hlavně tím že byl hodně hodně technický.

       

Andrea Drengubáková - 1.místo absolutně

1. Asi jsem neměla žádnou velkou krizi, kde bych nevěděla, co dělat, ale pár momentů mi tam nahnalo husí kůži.. Třeba když jsem nějaký skály sjela tak, že jsem byla venku z obou pedálů a sedla jsem si na sedlo... musela jsem vypadat jak když se snažím zkrotit divokyho býka.. Nebo když jsem na ty kládě v poslední erzetě nevěděla, že je z ní lávka a najela jsem na ní v místě, kde nebyla :) ale umanévrovala jsem to! A pak bylo těžký si přiznat, že ta kláda na šestce fakt klouzala :) nevěřila jsem to ani startérce ani předjezdovi a musela jsem se přesvědčit na vlastní kůži - klouzala!

2. Nejlepší moment byl pokaždé když mi někdo na trati fandil a já byla zrovna v pedálech :) třeba na konci poslední erzety na té rock garden mě potěšilo, že jsem to před divákama (i před sebou :) relativně obstojně projela.

3. I když jsem Michala v jedné pasáži možná i nahlas proklínala, dojmy jsou pozitivní - už to bylo řečeno - tohle byl návrat k původním kořenům endura s báglem na zádech a bylo to o trailech, u kterých není otázka JAK rychle je sjedeš, ale JESTLI je sjedeš. Já nejsem ani typ, co najiždí erzety do zblbnutí, ani si je netočím na kameru a nestuduju, takže formát na oči mi vyhovuje. Hodně dobrodružnej víkend, teď si akorát říkám, co všechno bych ted projela líp :)

Tomáš Kutin - 5. místo absolutně

1. Nejtěžší moment během víkendu Nejtěžší moment závodu byl pro mne paradoxně hned na začátku závodu. Konkrétně druhá část RZ1, která byla už tak strhaná a já jsem byl fyzicky už celkem KO, že jsem si s tím nebyl vůbec schopen poradit. Ale asi jsem nebyl sám, jelikož jsem se musel proplétat mezi hlavama na zemi se válejících závodníků. Druhý den byl nejtěžší okamžik asi poslední transfer na RZ8, kde jsem už celkem pěkně zgumovatěl.

2. Nejlepší moment během vikendu Z jezdeckého hlediska každý den poslední RZta, kde jsem ještě zmobilizoval síly a s traťí jsem se celkem dobře popral. A asi nejhezčí nejemotivnější okamžik bylo vidět v cíli objetí klokanů, když táta zjistil, že Vojta vyhrál i celkově. Krásná upřímná radost. Jsem rád, že tu máme hrstku mladých kluků, kteří se s pokorou, skromností a pracovitostí posouvají každý rok dál a dál. Je jen škoda, že tu nemáme jiné závody typu Hardcore Blinduro, kde se i ti nejlepší zapotí.

3. Jaké dojmy v tobě zanechal poslední ročník HC Blinduro Dojmy ve mne zanechal pouze pozitivní. Skvělé tratě, skvělá organizace a pozitivní nálada všude kolem. Účast sice opadla, ale alespoň se vyfiltrovali klávesnicoví hrdinové. Je hezké vidět, že do takto těžkého závodu všichni přistupují s pokorou a zmízí tak frajerské manýry které jsou vidět v jiných závodech.

Radek Kulhavý - 7. místo absolutně

1. Nejtěžších momentů hodně, ale první erzeta, kdy člověk po já nevím kolika minutách těžkýho trailu přijel do těch uklouzaných, strhaných traverzů, kde jel koloběžku totálně zadejchaný a připadal si jak poprvé na kole a přitom se teprve snažil srovnat hlavu a najít tam ten správný rytmus, flow, které tam možná ani nebylo, to bylo tvrdé přivítání na Plešivci :)

2. Všeobecně mě ty erzety hodně bavili, ale v sobotu jsem na ně měl víc energie, tak asi 4. erzetka se mi jela nejlíp, krásně to frčelo, skoro furt v pedálech, to bylo dobrý! Ale možná ještě lepší bylo sdílet celý to ježdění a i spousta toho utrpení s kámoši.

3. Ta akce fakt dostála svému jménu a bylo to opravdu hadr core, pro skutečný enduro srdcaře! Skvělý víkend! O to lepší, že jsem dojel do cíle celý, nezničil kolo a šel na bednu, bomba. A doufám, že ta akce bude mít své pokračování, protože moc obdobných není!

Tomas Nádr - 85. místo absolutně

1. Nejtěžší moment - srovnat si v hlavě jak pojmout celou věc a říct si, že holt občas budu radši nosit, než abych se přizabil. Sobotní ježdění bylo náročností zcela mimo moje aktuální schopnosti. Jak jsem říkal - jedu za hranicí svých možností a najednou je tam vykřičník...

2. Nejlepší moment - spousta. Super pokec s kámoši, atmosféra. Dokončení závodu. Sjetí některých pasáží. V zásadě cokoliv mimo "rock gardens" mě strašně bavilo.

3. Dojmy? Vesměs pozitivní. Jsem rád, že jsem se nakonec rozhodl přijet. Bylo to úplně jiné ježdění (jestli se to dá nazývat ježděním :). Kolo dostalo strašnou sodu, já se aktuálně cítím a vypadám jako by mě někdo celej víkend mlátil tyčí, helma na odpis. Ale bylo to dobrý. Jeden z těch zážitků na který budeme vzpomínat jako na "legendární". A nakonec i to počasí vyšlo skvěle. Takže za mě palce nahoru komplet. Tuhle sezónu se mi dost rozložil kondiční trénink, takže mě to tady lehce doběhlo. Ale to je čiště můj problém :) A dost mě překvapilo, že jsem skončil 85. :) Počítal jsem že budu poslední :) Po několika pádech jsem na trati fakt dlouho seděl a sbíral se docela těžkopádně. V poslední rz po držce jsem celou rock garden snesl a dojel v sedě. I přesto na tom bylo poměrně dost lidí ještě hůř :) Klobouček před všema co to dojeli!

Vojta Bláha - 3. místo absolutně

1. Nejtěžší moment byl pro mě asi po 5. RZ, kde jsem tomu dal úplně všechno a musel jsem to celkem dlouho rozdýchávat.

2. Nejlepší byly historky a dojmy pod každou RZtou!

3. Celkový dojem závodu je vlastně přesně takovej, jak si představuju pořádný enduro - hodně náročný tratě, potažmo celý dny který dají vzniknout skutečným zážitkům co pořádně stmelí přátelství a zařídí, že je večer co vyprávět.