Report: Smety vyhrál Enduro Winter Trophy v Sestri Levante

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 9.3.2022

Zimní italský enduro seriál Enduro Winter Trophy se po covidové pauze opět rozjel a hned v námi oblíbené lokalitě Sestri Levante. Volal jsem Martinovi Pajmovi a tak jsme se domluvili, že to letos dáme, i když o 14 později jedeme na víc dní do Finale Ligure (se rozjezdit). Ta letošní zima nám moc příležitostí na venkovní ježdění nedala, alespoň ne u nás na severu, takže to rozjetí bude o něco horší. Ještě jsme přemluvili kamaráda Dejva, aby jel s náma jako support na vývozy a pomoc při řízení hlavně z Itálie hned po závodu.

Ubytujeme se v super apartmánu asi 100 metrů od zázemí závodu, který je vždycky ve sportovním parku uprostřed města. Po příjezdu dáváme trochu pauzu a pak se necháváme vyvézt nad Sestri Levante asi do 350 metrů, odkud se musí ještě pokaždé 2,5 km a 200 výškových po svých. Traily se tu nějak výrazně nemění, takže zhruba víme, co nás čeká. Jen pořadatel vymlíkuje tratě po svém, takže po projetí zatáčky za křoví tě překvapí trojitě natažený mlíko, který tu mají fakt pevný a jen tak nepraskne. 

Všechny erzety jsou poměrně dost šlapavé a hned ta první má 4,5 km a dupe se tam fakt hodně. Po startu trochu DH a hned několik výjezdů, které jsou přes kořeny a po takové hlíně. Moc se tomu nechce. Pak se otevře pláň nad mořem a zase se musí šlapat. Následuje velmi pěkná technika po skalkách s úžasnými výhledy a pak zase nájezd na hodně, ale hodně dlouhou šlapací pasáž. Dole to je v závodě kolem 11 minut a máš toho fakt dost.

Druhá erzeta není tak dlouhá, má několik sjezdových pasáží hodně technických zatáček na skalách, ale taky dost šlapání. Časově kolem 3 minut. Ta je skvělá, ale hodně kluzká.
Třetí je hodně rychlá a hodně podobná jedničce. Tam už toho máš fakt dost, časově byla kolem 9 minut. Každou si dáváme jednou, abychom si to trochu osahali.

Druhý den dopoledne, to je pátek, opakujeme to stejný, každou RZ jednou a jen lehce. Odpoledne si dáváme výlet i s Dejvem na druhou stranu Sestri Levante nad městečko Riva Trigoso, kde jsou taky luxusní trailíky. Jeden dáváme a Martin je opravdu nadšený. Tohle mít za barákem :) Jinak mělo 2 dny pršet, ale to se nějak nekoná. A na sobotu a neděli už jen luxusní sunshine.

V sobotu dopoledne místo odpočinku jedeme na cyklovýlet do města Chiavari. Vlastně jen na kafe. Ale i těch 20 km na endurkách je odpoledne na trailu znát. Dáme zase každou erzetu jednou. Všude je hodně riderů, takže už jen opatrně. Občas se někde někdo zrakvenej válí, ale jinak je to ok. Odpoledne ještě povinné kafíčko a pannini. K večeru se registrujeme, chvíli pokecáme s pořadateli, kteří nás opět rádi vidí. My samozřejmě je taky. Nějaký nákup, příprava kol a výstroje, nějaký večerní kino.
Bohužel pořadatel registruje i v den závodu, takže neznáš startovní časy. Ty zjišťujeme asi 20 minut před naším startem, takže trochu fofr, ale dá se to. S Martinem máme hodně nízké čísla a nějak nevíme proč. Později zjišťujeme, že nás pořadatel mylně zařadil do elity namísto kategorie Master, takže startujeme s Adrianem Dailym, Florianem Nicolaiem, Slawkem Lukasikem a spoustou dalších top riders EWS. Takže fakt zajímavá squadra :).

Výjezdy na jednotlivé erzety jsou docela výživné. 2x na kopec od moře, zhruba 550 výškových metrů a časově kolem 1 hodiny. A jednou z půlky kopce. Po zimě u nás, kdy přijedeš nevyježděný, pouze něco na trenažéru, tak to v nohách dost cítíš.

Na letošek nebyly pevné starty, ale pořadatelé se rozhodli pro starty podle toho, jak uznáš za vhodné ty, ale s limitem na celý závod 4 hodiny. Celý závod měl 31 km s převýšením 1350 metrů. Nevím, jestli je tato změna oproti pevným startům z minula dobrá, ale dalo se to zvládnout. Ale i když jsme se neflákali, tak ten limit byl jen taktak.

Jinak se s Martinem naháníme na trailech, hecujeme se a taky se podporujeme před každým startem, i když jsme spolu v jedné kategorii. Po každé erzetě cítíme, že to nebylo úplně ono, potřebovali bysme víc času na rozježdění. Každopádně dáváme celý závod bez pádu a celkem obstojně. Jedeme se přebalit a občerstvit a čekáme na vyhlášení. Trochu doufám, že se aspoň Martin vešel v naší kategorii na pódium. Výsledky nevíme a když vyhlašují naši kategorii, tak ani jednoho z nás nevyhlašují. Nedá se nic dělat, Italové jsou asi furt lepší.

Nasedáme do auta a asi po 20 km jsou již výsledky online. Martin to sjíždí a zjišťuje, že nás dali do elite kategorie (to jsme do té doby nevěděli) a koukáme na výsledky podrobněji a k našemu překvapení je Martin se svým časem je na druhém místě a já mám dokonce lepší čas a beru tak první flek. Je to natolik divný, že píšu po cestě pořadatelům, jestli je to nějaká chyba a než dojedeme domů, tak nám píšou, že se jim tam vloudila chyba a opravdu jsme na prvních dvou příčkách. Takže se nám konečně povedlo v Itálii uspět a to fakt super. Jen nám nebylo dopřáno mít pódiovou fotku. Ale pohár a medaile jsou již na cestě :) Každopádně jsme si to moc užili. Závody v Itálii jsou opravdu super.

 

Závody Enduro Winter Trophy (EWT) jsou sice licenčním závodem, ale doporučoval bych to u nás zkusit všem, co se chystají závodit v sezoně. V podstatě v únoru a březnu zjistíš, jak na tom po zimě jsi. Teda pokud nemáš extra tréninkový plán a závody se ti do něj nehodí. Ale nám starším, dávno po čtyřicítce, do plánů zapadá všechno :)

A pro úplnost, zde jsou výsledky Elity:
1. Nicolai Florian
2. Camoin Francescu Maria
3. Lukasik Slawomir