reklama

Návrat po větším zranění: jak se vypořádat se strachem

Autor: Beáta, vydáno: 27.6.2022

Oslovili jsme Beatu Hercikovou, aby nám prozradila, jak se vyrovnat se zraněním a jak se co nejdřív dostat zpět do sedla v plné síle fyzické i psychické.

Sportovní psychologie, Beatina jasná volba

Ahoj, jmenuji se Beata, mentální koučink pro sportovce dělám hlavně pro to, že jsem za svůj život vyzkoušela několik sportů a některé z nich byly i psychicky náročnější. A když jsem studovala psychologii byla sportovní psychologie jasná volba :).
Když zrovna nekoučuju, tak mě najdete na horách, na agility s hafanem, na kole, na bruslích, paddle boardu nebo jumpingu.

 

Návrat po zranění je oříšek

A je to tady. Teplo, sluníčko, otevřené bikeparky, hecovačky s kámošema a chuť to ježdění zase někam posunout. Bajkování je zábava, ale každý z nás se někdy pohybuje tak trochu na hraně. K tomu samosebou patří i nějaké to zranění. A když návrat za řídítka blokuje hlava, mohou nám pomoci techniky mentálního koučinku.

Mentální koučink je oblast, která pomáhá sportovcům používat různé techniky, aby se jejich výkon posunul. Před šesti lety, kdy jsem studovala psychologii a jezdila motokros, jsem si uvědomila, že je to směr, kterým se chci vydat. A díky spolupráce s hokejisty, tenisty, MMA zápasníky, krasobruslařkami a cyklisty jsem zjistila, že každý sport je svým způsobem o hlavě. Drtivá většina sportovců řeší předstartovní nervozitu, rozdíl ve výkonu na tréninku a v závodech, nebo právě návrat po zranění. 

A proč je návrat po zranění vlastně takový oříšek? Nikdo z nás si prostě nechce zopakovat tu bolest, nechce být off přes sezónu nebo nechce trávit svůj drahocenný čas pobytem v nemocnici. Přepadne nás strach, že se to nepěkné zopakuje znovu. Strach ale není vždycky ten záporák. Představme si ho jako reakci organismu na nějakou reálnou hrozbu. Třeba v pravěku sloužil dost dobře k tomu, aby lovce mamutů ochránil před nebezpečím. Dneska už mamuty nelovíme, ale biologicky je v nás strach stále zakódovaný. Naším cílem není jej úplně odstranit, ale pracovat s ním tak, aby nám hrál do karet. Připraveni? 

Být ze hry neznamená prohru

Zranění nás dokáže na nějakou dobu vyřadit ze hry. Ale i vynucená pauza se dá určitým způsobem využít. Samozřejmě vždy bude záležet na tom, co všechno dovolí konkrétní zdravotní stav. Během rekonvalescence ale můžeme posilovat různé části těla, kterým se běžně tak moc nevěnujeme, trénovat rovnováhu, sledovat biková videa a pozorovat detailněji různé techniky jízdy, vrhnout se na servis kola, vylepšit si ho, sepsat si seznam bike spotů, na které se chceme podívat. Fantazii se prostě meze nekladou a léčba rychleji uteče :).

Den D

Když je všechno v cajku a my jsme odhodlaní se vrátit znovu zandat, je třeba si uvědomit, že naše zranění bylo pouze reálnou ukázkou toho, co se může stát. Ani nemusíme být milovníci matematiky, abychom si zvládli vytvořit vlastní statistiku, kolikrát se za celou dobu, co jezdíme, něco takového stalo. Fajnšmekři si to klidně převedou i na procenta :). Zranění ke kolu prostě patří, ale díky tomuto soukromému průzkumu zjistíme, že se ty nejhorší scénáře vůbec nedějí jako běžícím páse. Uf!

Víme, co od sebe chceme

Zranění nemusí být hned konec, ale třeba taky nový začátek. Moc fajn technika je si stanovit cíle, kterých chceme po zranění dosáhnout. Po různých zraněních mohou následovat různé cíle. Někdo bude chtít co nejdřív zajet to, při čem se zranil, jiný půjde postupně krok za krokem. Důležité je, aby byly cíle jasné a reálné. Buďme k sobě hodní a nechtějme od sebe hned zázraky :). I cesta je totiž cíl a neméně důležité jsou všechny ty drobné zastávky, které uděláme během přípravy na něco velkého. 

 

Klíč jménem koncentrace

Když necháme hlavu jen tak přemýšlet, bude naše mysl unikat do budoucnosti nebo  minulosti. Určitě všichni známe přemýšlení typu "Kdybych tenkrát..., tak bych...", nebo "Až bude..., tak..." Neustále přemýšlení nad zraněním je taky forma úniku mysli do minulosti. Navíc nás úplně snadno může dostat do začarovaného kruhu. Strach nebo úzkost z opětovného zranění totiž způsobí ztuhlost normálně uvolněných svalů (představte si to třeba jako rozdíl mezi syrovou a uvařenou špagetou :D). A i přesto, že máme nějakou techniku s prstem v nose natrénovanou, může v ní ztuhlost nadělat pěknou paseku. A když se zhorší technika, zvyšuje se pravděpodobnost opětovného zranění. Kapito? 

Všechno, co můžeme ovlivnit se odehrává tady a teď. Určitě může pomoci si pád přehrát a rozebrat si, kde se stala chyba, z ní se poučit, ale tím to všechno končí. Takže pokud sedáme na kolo, potí se nám dlaně, buší nám srdce, tuhnou nám nohy nebo to vybrzdíme těsně před tím osudným místem, máme hlavu jistojistě jinde, jen ne v přítomnosti. Důležitá meta je to rozpoznat a do přítomného okamžiku se umět vrátit. Skvěle funguje hluboké dýchání, cílené zatínaní svalů, uvědomění si, jak držím řídítka, jak stojím na pedálech, co cítím ve vzduchu, jak fouká vítr. Každému může prostě vyhovovat něco jiného, ale za vyzkoušení stojí všechno.

 

Máme nebo nemáme pod kontrolou?

Ať chceme nebo ne, všechno nemůžeme mít pod kontrolou. Když si někde na papír vypíchneme věci, které nás po zranění stresují, zkusme si k nim taky dopsat, jestli je podle nás máme nebo nemáme pod kontrolou. To, co nemáme pod kontrolou prostě nemůžeme nijak ovlivnit a je zbytečné se tím trápit. Raději se zaměřme na všechno to, co pod kontrolou máme a věnujme tomu čas a energii. A věřte mi, že to, zda zrovna spadneme nebo ne, nemá pod kontrolou ani sám Mistr Yoda :). Můžeme se ale skvěle připravit, mít zvládnutou techniku, jezdit na kole pravidelně, posouvat postupně své limity nebo předcházet zranění rozcvičením, protahováním či odpočinkem. 

Pokud jste cokoliv z článku vyzkoušeli, budu ráda za každou zpětnou vazbu,
Beata (hercikbeata@gmail.com, @beatahercik)

Diskuze

  • anonymní uživatel Ádoš 27.6.2022 - 13:01

    Hlavně neotálet! ideálně se vrátit na kopec ještě předtím, než bude od lékaře ukončena případná rekonvalescence/rehabilitace.
    (samozřejmě se to odvíjí od typu zranění) ale u těch život neohrožujících klidně ještě sešroubovanej, fialovej od jodisolu :-) čím déle bude člověk otálet, tím je pravděpodobnější, že se přerodí v usraného Pepíka, co už na to "nebude chtít" mít kulky a "dolekopcom" pověsí na hřebík.

    • anonymní uživatel Lenochod (Lenochod (a) navetvi.cz) 27.6.2022 - 16:03

      Jojo, taky jsem si řekl, že mě klíční kost po měsíci nebolí a prodloužil si při mírném pádu neschopnost o dva měsíce.

  • anonymní uživatel Roman 27.6.2022 - 14:41

    Adoš: JJ, to je úplně nejlepší když se chceš vrátit zpět na lůžko:)

    • anonymní uživatel Ádoš 28.6.2022 - 13:03

      2 Roman

      uznávám, záleží na typu zranění. S dokurvenou páteří/utrženou slezinou by nebylo radno hrát si na supermana. Na druhou stranu - třeba takové vyražené zuby a překouslej jazyk sice bolí, ale jezdci to zas tak nebrání v rozletu. Kočku v lese moc často nepotkáš, tak se nemusíš stydět, že šišláš a slintáš :-)

      Koukám na to trochu subjektivně, pravda. Už nejsem nejmladší (35) a mám ve svém okolí dost kluků, co se za ty roky ošklivě rozštípali. Rekonvalescence se neúměrně protáhly a najednou kluci zcepeněli. Založili rodiny, vzali si hypotéky a najednou na "dolekopcom" nebyl čas a vlastně už ani nálada - nakoupili Gravely a začali se vozit po asfaltu jak důchodci. Člověk si už pak nemůže dovolit zůstat rozstřelenej 3 měsíce na nemocenské - stará by tě vodstřelila a děti následně z hladu sežraly. Ale to už je asi jiná písnička.....jak já těm mladejm Ďáblům závidim tu bezstarostnost a "take it easy" přístup k životu :-D Foreeeeevr jáááng aj vont tu bííí...)))

  • anonymní uživatel Roman 28.6.2022 - 19:52

    Tak já jsem ještě o trochu starší a zraněním myslím jako zranění. Utržené vázy/svaly, zlámané klouby, poškozená páteř atd. A to chce opravdu doléčil, hodně naposilovat a pak teprve můžeš jít zpět na bike a myslet to trochu vážně.

  • anonymní uživatel koZa (vkonapwr (a) seznam.cz) 29.6.2022 - 13:12

    Ty ados... Už můžu jezdit? Zase rozumujes,jak kdyby ti bylo padesát a ve finále to zabiješ srovnáním se zubama hahah pila vokofoto ke komentáři

    • anonymní uživatel Ádoš 30.6.2022 - 10:12

      Ahoj koZa,
      tak, napsal jsem, že se to odvíjí od typu zranění a jsou taková, kde opravdu není radno hrát si na supermana. Příměra k zubům asi nebyla zrovna ideální, to máš recht. Ale co už, napsal jsem to tak. Neměl jsem chuť rozepisovat se dále
      (už tak to byl dlouhý příspěvek) Možná žiju v sociální bublině hypochondrů, kterejm stačí k návštěvě lékaře v nadsázce "záděra na prstu".

      Co se šroubů v kličce týče - jo, tehdy jsem byl taky půl roku off a nakonec si ji na prkně v zimě doku*vil tzv. unikátní zlomeninou. Kličku držely šrouby, ale já si ko*ot téměř dolomil hlavici ramenního kloubu....no a byl jsem zase v háji další 3 měsíce :-D a když se mění počasí, tak to holt asi bude bolet už do konce života.

      Píííís bando

  • anonymní uživatel PTL 7.7.2022 - 15:13

    No jsem docela zklamán. Na to, jak do hloubky se autorka díky své kvalifikaci mohla tématu pověnovat, mi přínos tohoto čtení připadá jak článek z Žena.c.. Informace zde zmíněné bych dal dokupy i sám od sebe z vlastních tupých úsudků a zkušeností po svých vlastních několika odléčených bebíčkách. Nebo jsem to špatně pochopil a má jít o PR a reklamu?

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí