MaStr trip to Canada - vol. 1 North Shore & Squamish paradise

Autor: Vítězslav Stránský, vydáno: 14.10.2022

Už to budou dva roky, kdy Maroš vyhrál na pinkbike.com zájezd pro 2 osoby na Crankworx do Kanady. Přijmutí nabídky, abych jel s ním mi trvalo přesně pikosekundu. Sice jsme si museli kvůli covidu počkat, ale aspoň jsme se těšili o to víc. Jak moc jsme se měli v Britský Kolumbii se dozvíš na následujících řádcích. A že ty řádky budou nahuštěný, jak naše duše, to si teda čti. 

Ve Whistleru máme hotel na 5 dní, zadarmo letenky, shuttle z letiště a VIP vstup na Joyride pro diváky. Nechceš. Jet na 5 dní by byla samozřejmě do nebe volající hloupost. Rychle se shodneme, že 3 týdny budou akorát. Maroš naplánuje komplet trip, zajistí bydlení, auto a mrtě věcí kolem. Já budu vařit a mejt nádobí. Myslim, že dobrej deal. 

Ani jsem se upřímně nechtěl začít těšit dřív, než nastoupíme do letadla, protože ten příběh zněl tak neuvěřitelně, že sem čekal, kdy se něco zákonitě posere. Dva dny před odletem jsem se jel rozjezdit na downtown do Rakovníka a v hlavě jsem měl slušnýho čerwa. Nikoliv Červeného, ale hlodavýho dost. Nechceš se zranit a bejt za jitrnici dřív než na první lávce na North Shore. Rád jsem vyslyšel rady mý mámy z bikrosovejch let: "jezdi hlavně pomalu a nízko!" 

Pětadvacátýho července je den D. Kámoš mě hodí k Marošovi do Bratislavy, tam přespíme a ráno směr letiště Vídeň. Maroš byl tak nervózní, že v půlce cesty zastavil na parkovišti a šel si zkontrolovat pas. Atmosféra se dala krájet a to jsme ještě před checkinem. I když máš všechno naplánovaný, faily příjdou. Ten první udělala typka při tisknutí cestovních samolepek na zavazadla a vytiskla je jen pro Maroše a moje z mašinky nevyjely. Poslala nás na jinou přepážku, tam se to klasicky začalo komplikovat a začal jsem tušit problém. Kola nakonec odbavený, zavazadla taky, pizza, pivo, kafe a už nastupujeme do letadla doufaje, že se s našima věcma setkáme v Kanadě. 

Přestup v Londýně, kde už ze ztracenejch zavazadel můžou postavit Mount Everest. Přestup cajk a už si to lezeme do Boeingu. Respirátor na ksicht, první Heineken, votevírám notebook, abych napsal článek z Rakovníku a mohli jsme konečně začít psát jinej příběh. S velkym pé. Po přeletu oceánu a celý Kanady krásně dosedneme ve Vancouveru. Nu a pak co myslíte, že se stalo? Ano b je správně, moje zavazadlo zůstalo v Londýně. Jedny trenky by mi na tři týdny nevadily, ale komplet věci na kolo už víc. Týpek z customer care mě ujistil, prej pretty sure, že zítra můj bag přivezou na ubytko. Hm, když se pak následující den snažíš dovolat na Air Canada, páč tracking zavazadel nepremává, na klidu Ti to už vůbec nepřidá. 

První Taco Belo fastfood, jet leg jak bič. Chce to pivo. Vlítnu do místního Kauflandu a další fail. Ano, pro zkušené k pousmání, pro Evropana nepochopitelný. Alkohol se tu prodává ve speciálních Liqour storech. Pak jsou tady ještě naštěstí další stores na tvorbu storek a to se zeleným listem ve znaku. Vo tom potom. Jedno je jistý, tady tuším velký krásný. 

Bydlíme na kraji Vancouveru, v milionářský části čtvrti Coquitlam, kde nějakým driftem sehnal Mároš na místní poměry levný ubytko. S panem domácím se ani nevidíme, jen si vyzvedneme klíč v krabičce s kódem. Večer ještě nekončí, jdeme na točený do místního sport baru. Plynulost angličtiny se pomalu roztáčí s přibývajícím počtem piv a nových přátel, který se zajímaj co to přijelo za týpky. Dostane se nám cenných rad, kam máme zajít do klubu, že v pondělí je navíc svátek, takže nás čeká hódně dlouhej víkend. Jeden z barmanů si nás natolik oblíbí, že nás hodí domu svojí károu. Svět je v pořádku. Na ubytku hlásí majitel, že kufr dovezli! Show může začít.

Kanaďani jsou neskutečně příjemný lidi, problémy si nedělaj a pokud se chováš jako člověk, nikdo Tě neřeší. Ve Vancouveru teda určitě. Kombinaci večerních piveček a jet legu, srovnaj míchaný vajíčka na jezditelnou míru. Jou, de se konečně jezdit! Za Vanem je první lokalita, kterou must have. Mekka na úvod. North Shore. První zastávkou je oblast Mount Fromme. První ježdění krutě odhalí, kde máme zásadní limity. Maroš nemá vůbec nohy a já zase ruce. Tady shuttle nee, takže Maroš tlačí a já to mám dolů problém udržet. Jako kdybychom svoje plusy daly dohromady, byl by to jeden solidní jezdec. První lávky, první endorfiny. Jsme rozumný, takže těžký pasáže nejedem na voči. Každá překonaná výzva Ti ale vykouzlí rohlík na ústech a víš, že nic jinýho ke štěstí aktuálně nepotřebuješ. Volba padla na modrý trail Bobsled, kde sa rozjezdíme. Dále už black Seventh Secret, Expresso a pár dalších trailů, kde modrá neznamená nejen dobrá, ale i těžká. Když vystoupáš 400 hore a najdeš kanystr s pitnou vodou, říkáš si, že tady je to fakt hodně v pořádku.

Další den sem jedem na North Shore znova a je znát, že už se do toho začínáme trochu dostávat. Expresso k snídani v kuse, je čas na double black Ladies only. V podstatě najíždíme všechno a rovnováha na lávkách či trámech víc úzkých než širokejch začíná fungovat. Do toho samozřejmě kameny na kamenech. Technický traily, kde máš furt plný zdvihy práce. První fázi zakončíme v sushi bistru, kde trefíme happy hour a už do navigace Maroš zadává Mount Seymour. Vedro jak prase s vodou šetříme a dalších 400m hore, aby ses svezl k autu. Většinu stoupacího trailu rubu, páč se mi nechce tlačit, ale i na to přijde. Nahoře Maroš prošitej jak kašmírovej koberec, mě do zpěvu taky zrovna není. Vidina dalších trailů ovšem před námi!

Už nám to začíná celkem jít, takže je čas přitopit pod kotlem. Trail Salvation se zdá jako další trialová výzva. Zhruba stometrová lávka různý šíře je ale nad naše síly. Maroš se však cítí nesmrtelnej a to nikdy nebývá úplně správnej mood. Rozhodne se, že vyšle drop z lávky v podobě dvacetimetrovýho stromu. Já se pasuju do role kameramana. Maroš na to najíždí rychlostí posledního týdne před výplatou, sice podrží řídítka, ale setrvačnosti má pomálu, takže to dropne do nosemanuálu a první crash na světě. Sice to zkoriguje do přijatelný podoby a přes volant nejde, ale i tak je slušně dodřenej. A to je Boogieman před námi. 

Tenhle trail je zatím nejvíc top, co jsme dosud vyzvali. Od lávek, dropů, přes skoky, pestrý jak kakadu. Jako jet pět metrů nad zemí po 40cm lávce cca 50 metrů chce už trochu zapojit srdíčko a vypnout toho hlodavce v hlavě. Jak jsem rozjařenej, dám si lahůdku v podobě vykotlanýho stromu zakončenej houpačkou (nenápadnou), kde mi sjede přední a vystupuju z spd naštěstí bez větší újmy na zdraví. Některý další úseky na konci trailu jako drop ze skály si už ve vědomí vlastní smrtelnosti necháváme ujít. Dole už jsme žíznivý tak, že poprosím jednoho ridera, kterej taky končí o vodu. Kolaps organismu se nekoná, celý zničený s nastoupaným kilákem odjíždíme spoko na apoš.

Další den dáváme day off, ať si těla zvyknou, bo odpočívat se musí a prohlídka Vancouveru s latino party se nezdá býti úplně mimo mísu. Vyrážíme do velkoměsta, první nákup ve story store a vochutnávka v přístavu. Pak už se vesmír rozestoupí, večeře v mexický a zapínáme party mode on v rytmu jižního Améru. Ve 2 ráno nás to vyplivne ven a cestou na noční bus si dáme ještě s partičkou místní parkourovou radovánku, zhruba dva a půl metru vysokou zeď, kterou prostě musíš zdolat. Hecovačka multikulti grupy, která hlasitě slaví každý dílčí úspěch včetně těch našich. Paráda.

V sobotu po party jsme decentně zpomalený, ale Squamish je další must have. Zhruba hodinku a půl jízdy a kulervoucí výhledy na hory, kdy nevíš, zda podesátý natáčet panoramata anebo se prostě jen kochat. Fleka na zaparkování najdeme v Alice Lakes u nástupu Jack´s trailu, což je vzhledem k výletnímu charakteru místa dost velký štěstí. Po odbočce na stoupací 50 Shades of Green se vydáváme vstříc prvnímu trailu dolekopcom a tím je Rupert. Terén je zatím podobnej, jako na North Shore, ale to hlavní teprve přijde zítra. Dneska je to vo rekognoskaci revíru. Dáme si konečně i trail s krásnou flow jménem Pamplemousse, koupačku a pro dnešek v tom vedru finito. 

Následuje neděle a Squamish nás vítá, tentokrát už od rána a čerstvý jak právě ulovený ryby. Dnes se jede na rock slabs! Entrails, Room with a View, Dirk's Diggler, The Donut. Potom zase znova: Entrails, Room with a View a ideme na hlavnú atrakciu In-N-Out Burger, kde ledva dáme chicken linu, zakončíme to s Pamplemousse a pár dalších propojovaček. V akci hladký prudký skály, kde se pozná, jak kdo umí na kole ABS. Jako musím sportovně uznat, že i ty nejlehčí cesty pro nás byly hodně těžký a bylo by fajn tohle jezdit s lokálama a ne si na to přicházet sám. Squamish byl fajn a ty mechem obrostlý stromy jsou hodně fotogenický. Vyježděný po celym dlouhým dni ale máme v plánu centrum Vancouveru znova a tentokrát, že bychom šli do místního Roxy na country. Ještěže tam byla fronta u vstupu na zhruba 100 metrů, páč latino v klubu naproti vočekávání splnila přepychově. Papá Vancouver, heading to Kamloops. 

První týden za námi, utíká to tu sakra rychle. Kdybych měl popsat kolik mikro i makro zážitků nás potkalo za sedm dní v tomhle ráji jménem Kanada, bylo by to na knížku. Další report bude po týdnu právě z Kamloops, kde máme ubytko na týden. Jedno je jistý už teď. Kanada je místo kam se musím vrátit.