Report: IXS Cup Disentis

Autor: Oskar Jančík, kategorie: Report, vydáno: 15.9.2011

Nejen prací živ je člověk, a tak tři týdny po přestěhování do Švýcarska vyrážím na závody. Slovy klasika, jímž není nikdo jiný než Fanánek, „mi na podlaze zívají kufry“. Pořádně jsem se ani nevybalil. Ale nedá se svítit, každý ví, že sezóna končí. Máme před sebou tak maximálně čtyři víkendy, než se zavřou lanovky a budeme muset čekat na sníh.

Na závody jedu úplně sám. No, všechno je jednou poprvé. Není koho nakládat, na koho čekat. Ani s kým se bavit. Nákup v německém Aldi je jistota levného piva. V nové vlasti je potřeba vyzkoušet všechno. Karlskrone Pilsen je sice v plastu, ale se zálohou. No jo, „Vorsprung durch die Technik“.

Trochu jsem podcenil přípravu cestovního plánu, a tak u Luzernu znejistím. Ve Švýcarsku je všecko maximálně 200 km daleko, takže když viamichelin řekl Basel-Disentis 199 km, bylo to mrk mrk na monitor. Luzern jasně známe, všude jsem byl třikrát. Jak jsem se ale polekal, když mi právě u Luzernu došlo, že budu muset přes tunel Sv. Gotharda. Naštestí jsem se zeptal nějakých motorkářů, jak se dá ušetřit. No ale budeš muset pořádně šlapat na plyn, smějí se. Náš osmnáctiletý busík se asi moc nesmál, ale protože nebyl naložený – aha, ježdění sám má svoje výhody – poradil si s Oberalppassem jako nic. A dal si k tomu i svůj výškový rekord 2 044 metry.

Nádhera místních hor a červený maják na vrcholu sedla svítí do tmy. Je jasná noc. Je škoda, že to neuvidím za světla. Tímhle kopcem se určitě vracet nebudu! No, holt až budu ve sjezdařském důchodě, dám si to tu na silničce. Na závodní parkoviště přijíždím chvíli před půlnocí, duní techno a obytek je tu jak na srazu karavanistů. Dvě rychlý piva a spát.

Při registraci dostanete tričko na památku, časový harmonogram, promo leták střediska a pití. Spousta pití je ale na vyžádání k dispozici u lanovky skoro jako na slovenském poháru. Aby nebylo vše jenom idylka, je nutné zaplatit ještě navíc 15 franků za parkování, záchody a sprchy, prostě za infrastrukturu. Celá závodní sranda tak člověka vyjde na úctyhodných 95 franků. Zatímco v okolních zemích se střediska spíše snaží závodníky nalákat na cenu startovného nižší než dvoudenní lístek do bikeparku, ve Švýcarsku jdou jinou cestou. Na druhé straně se tak asi daří udržovat vyšší úroveň poháru.
Sobotní ráno slibuje slunečný den, lanovka jezdí od devíti. Je to krásná velká gondola Garaventa, která jezdí kyvadlově a na jeden zátah pojme tak třicet sjezdařů. Jako zodpovědný závodník jsem 9:15 na startu, tedy na výstupu z lanovky. Ke startu se ještě pár minut člověk sveze, aby se rozpumpoval. Už to mě mělo varovat. Nevím, jestli se Champéry přestěhovalo do Disentisu nebo jestli se ve Švýcarsku vede organizatorská soutěž o co nejprudší trať. Vypadá to, že ano. Nejdříve na horské louce pořádný sešup s točením přes přední kolo, pak palba po sjezdovce a traverz lesem. Tato sekce se jmenuje LA TRAVERZA PERVERZA. Výstižné. Znovu přejetí sjezdovky a začíná pasáž, které organizátoři říkají IL TERMINATUR. No, to sedí, terminací hrozí každý metr. Moře kořenů, odkloněné zatáčky, a to vše ve strašném sklonu. Po výjezdu z této sekce se zdá, že bude odpočinek. Ale to je jen přání. Další pasáž se jmenuje LA AUTOSTRADA. Sem tam skok a zatáčky, výjezd do kopce, pri němž si člověk vzpomene, jak jezdíme déhá v Čechách. Pak čerstvě natažená sekce, která je spíše traverz, ale zase je to slovy klasika „past vedle pasti“ (laskavý čtenář si doplní nasledující). Dropík přes skalku, dřevěná lávka, aby to trochu klouzalo, a už jen pořádně šlapat mezi kameny po sjezdovce do cíle. V cíli masivní lavice motokrosových rozměrů. Pro nás pozemšťany má jeden dopad, pro mimozemšťany má ještě jeden cca o 8 metrů dál.
Tak to je trať – měří 2 700 metrů a převýšení má 600 metrů! I Champéry má míň.

Kvalifikaci, měřák nebo chcete-li seeding run spousta lidi nenastoupí, protože zjistili, že trať je příliš těžká. Ve veteránech je nás odpoledne na startu pět. Z dvaceti ráno přihlášených! Oželet 80 franků startovného a 15 franků za parkování – to muselo bolet. Mám před sebou mezeru minutu a půl, za sebou jednu minutu mezeru. To mi umožňuje se nerušeně dvakrát vyválet v sekci IL TERMINATUR. Kvaldu vyhrává švédský jezdec Oscar Harnstrom neuvěřitelným časem pod 4 minuty.
Je poznat, že před týdnem bylo mistrovství světa, na startu je celkem dvanáct národností. Čechám dělám ostudu jenom já.

V závodní den se zuřivě trénuje a závodní jízda se oproti jiným zemím jede jen jedna. No, ještě že tak. Kdyby byly dvě, tak nevím. Naposledy mě takto bolely ruce ve Vrátné tak před pěti lety. Na startu je nás veteránů ještě o jednoho méně než na sobotní měřák, a tak není těžké zajet můj životní výsledek na čtvrté pozici. Holt sjezdaři zrají jako víno a s léty ubývá konkurence. Moje ztráta na třetího je ale obrovská. Bohužel pro mě i downhill je kolektivní sport a pokud nemáte s kým najíždět stopy, hecovat se a celý víkend debatovat o trati, je to znát.

Elita je našlapaná a podle předpokladu ale nevítězí Švéd Harnstrom ten se musí spokojit se druhou příčkou, vítězem se stává poměrně dost známý Ludovic May s časem 3:45. Jako třetí přijíždí Dominik Gspan, také Švýcar s časem 3:53.

Předposlední kolo švýcarského IXS poháru se odjelo skoro ve stejnou dobu jako náš pohár v Rokytnici. Za krásného skoro červencového počasí. A tak zatímco kamarádi v Čechách trčí v zácpě z Krkonoš, já pomalu kvedlám přes kopce kolem Flimsu. Abych se po pár hodinách kochání panoramáty zasekl v zácpě u Curychu. Některé věci chutnají všude stejně.

Další kolo švýcarského IXS cupu se jede za tři týdny v Bellwaldu.

Foto: ixsdownhillcup­.com