Rok 2016 jsem si na kole náramně užíval

Autor: Keli, vydáno: 31.12.2016

Jako tradičně konec roku je obdobím bilancování, ani u mne to není jinak, dívám se kolem a kolem a zhodnotím jaký byl můj rok s kolem, rok označený letopočtem 2016. V paměti mi utkvělo několik událostí na které budu rád vzpomínat. Na rok 2016 jsem si nic neplánoval, čekal jsem co přijde a co za mě zaujme. A nakonec to bylo asi lepší než kdybych plánoval.

Na kole už jezdím hroznou dobu a vždy jsem ho měl spojené především se závoděním, letos jsem si od závodění chtěl dát trochu oraz a odjet jen pár zajímavých závodů. A ušetřené závodní víkendy strávit především zábavou na kole bez závodního stresu a tlaku. Přesto jsem závodů jel docela dost a užíval si to zase skvěle.

Ale mimo závodění jsem si letos střihl i dva závody jako organizátor, jeden mám již tradiční a k druhému jsem přišel naprosto jako slepý k houslím a stačil k tomu jeden příspěvek na Facebooku od Chozeho Spáčila, ten mnohokrát v minulosti organizoval závody v dualu v Dukovanech a jedna nostalgická fotka vzbudila můj zájem. Píšu mu: „uděláš zase závody?“, odpověď je zamítavá, ale červík už hlodá v mé hlavě – udělám je sám. V Brně máme dualovou dráhu na které se snad deset let nic nedělo, zarostlá byla hrozně, ale pár dnů (no spíše týdnů) s pomocí spousty brněnských bikerů jsme ji dali do kupy a dráha byla jezditelná. V květnu se pak na dráze utkali především oldschool rideři, mnozí na kolech, kteří jezdili, když dual byl ještě na vzestupu, věkový průměr byl jistě hodně nad třicet, but who cares, bojovalo se jak za mlada a pozávodní party taky stála za to!
Ještě nejsem rozhodnutý jestli Dual jako Brno bude mít v příštím roce pokračování, ale rozhodně neházím flintu do žita.

Podobně nečekaná byla moje cesta na Madeiru, to ti tak přijde email z Ghostu, co dělám za týden na přelomu března a dubna… čistím dualovou dráhu přece… jestli nechci jet na Madeiru… dráhu hážu za hlavu a jdu balit kufr. Madeira, portugalský ostrov u pobřeží Afriky, je bajkování oblast zaslíbená. Velmi hornatý ostrov plný parádních trailů i třeba s kilometrem převýšení (spotcheck), k tomu testování Ghost PathRiot 10 – tento zážitek se mi do paměti zapíše na dlouho.

Pravidelný čtenář d:key ví, že posledních x let jezdím enduro pouze na oči a když v Polsku vypsali závod na oči nemůžu tam chybět. Navíc závod se jede na dohled Sněžky, v Krkonoších, nechápu, na naší straně nesmíš na kole snad ani po asfaltových cestách a na polské straně tam povolí závody. Moje natěšenost byla veliká, ale o to větší bylo mé zklamání.

Další červnový víkend jsem si ale závodní chuť spravil super závody v rámci Endurosérie na Ještědu, tamní dráhy se mi líbily už loni a letos, letos to bylo TOP. Nevýhodou ježdění na oči je, že si dráhy moc neužiješ. Naštěstí jsem si je měl možnost užít při testování Rock Machine Blizzard v září a říkám upřímně, že všem Liberečákům závidím, nejen traily na Ještědu, ale možná ještě víc ty na Císařáku.

K mé práci patří i trávení mnoha hodin v autě, s Čertem jsme si jich dali letos nepočítaně a i zhruba stejné množství padlo rýmů, veršů a říkanek, protože když nasednu s Vaverkou do auta, tak se v mém mozku něco přepne a jsem schopen komunikovat pouze ve verších. A protože nejeden „můj rým je sladký jako dream“, tak jsem infikoval i Čerta. Díky tomu nám cesta docela pěkně utíká a například do rakouského Kirchbergu (spotcheck) na Eurobike Media Days nám to uteklo jako voda. Tam jsme měli našlapané tři dny ježděním a testování, vyzkoušeli jsme spoustu kol, které jinde nemáme možnost otestovat a hlavně si zajezdili naprosto do mrtva.

Další událostí na kterou budu vzpomínat je rychlo návštěva Livigna. Tohle místo na pomezí italsko-švýcarských hranic patří mezi mé zimní top lokality. Místo zimnímu freeridu zaslíbené, kde trávím minimálně týden každou zimu, jsem v létě doposavad míjel a musím říct, že to byla chyba. Během krátké návštěvy jsem neměl možnost oject vše, co se dalo (spotcheck) a tak se tam musím vrátit – nejlépe hned v roce 2017!

Poslední akcí na kterou vzpomenu je moje srdcovka, enduro závod na oči pro kámoše – Nakakat Ilegal Enduro. Letos je naše Keli family pořádala už po sedmé a když se na start postavilo 45 lidí, tak musím říct, že jsem byl trochu dojatý a hodně nervózní, aby vše klaplo. Chtěl bych ještě jednou poděkovat všem, kteří se na závodu podíleli, protože bez vás by to nešlo.

Tak takové byly zásadní události mého letošního bikerského roku, projel jsem spoustu super tratí, potkal spoustu super lidí a prostě si to rok 2016 na kole parádně užil. Doufám, že váš rok byl minimálně stejně dobrý jako ten můj a přeji všem ať ten s číslovkou 2017 bude ještě lepší než ten s šestnáckou na konci a to navzdory tomu, že bude mít dva pátky třináctého… ale zase čtyři prodloužené víkendy!

Bav se kolem, netrap se věcmi, které nezměníš a užívej si vše, co děláš!



Fotky poskytl internet a já děkuji všem fotografům, co je vyfotili.

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel MR (rebros.martin [zavinac] gmail.com) 2.1.2017 v 15:34

Skvela rekapitulace. Taky diky parte kolem dolekopu jsem poznal hodne zabavnych trailu v okoli brna. Nech vam to kluci jezdi a hlavne bez zraneni

profilová fotka Čert D:key 2.1.2017 v 14:10

...po několika nocích v jednom autě můžu poměrně přesvědčivě tvrdit že je spíš na ženský.

anonymní uživatel ARJ 1.1.2017 v 17:40

BUZERANT

anonymní uživatel RÁJ 31.12.2016 v 19:52

Snad ti nebude stát stejně napřesrok, jako letos. Limp in peace

anonymní uživatel JAR 31.12.2016 v 19:40

BUZERANT, nic víc...