WBS: Bučovice zahájily sjezdovou sezónu a i Čert se přijel zamazat

Autor: Čert, kategorie: Report, vydáno: 20.3.2017

Už tradičně otvírá závodní sezónu pro většinu závodníků z Moravy první závod série WBS v Bučovicích. Ani letos jsme nechyběli!

Po parádním týdnu, kteří ti šťastnější strávili převážně na kole, bohužel neslibovala předpověď slušně pracujícím lidem nic moc pěkného. Krátká verze: přes týden počasí v topu, víkend uplakanější než konec Titaniku. Podle prvních čísel se mělo k závodu dostavit skoro 250 lidí, deštivá závodní sobota ale fungovala jako automat na výmluvy, takže se na start postavilo cca 150 lidí.

Coby DK výprava jsme vyrazili tři, enduro legenda Jeromé Šimerle, jehož znáte z četných Kuleho reportů, Znojemská Vokurka/Raketa Ríša Sýkora a já (Čert Vaverka pozn. red.). A pršelo.

Z Brna je to do Buček cca půl hodiny, která bohužel v dobré společnosti utekla velice rychle. Po celou cestu pršelo.

Pak jsme dorazili na místo. A pršelo.

Rychlá registrace, rychlé zhlédnutí tratí a rovnou jsme naskočili do závodnického a jali se trénovat. Respektive, po četném přemlouvání sebe sama jsme všichni tři využili přístřeší blízké autobusové zastávky a nasoukali se do co nejvíce vrstev oblečení. Protože teploměr ukazoval příjemných jarních… dva stupně. A pršelo.

Smutné bylo nejenom počasí, ale i to, že během 20 minut, kdy jsme se převlíkali, se trať z podmáčené s kalužema změnila na „bahnosračko-kros“. Během deště a prvních trénujících závodníků se sjízdnost obou tratí, co kluci z Fesť týmu připravili, mírně zhoršila. A to natolik, že zatáčky se víceméně nedaly projet, jakákoli odkloněná plocha znamenala smyk a jízdu bokem dolů a veškeré výjezdy se skoro nedaly vyjet. Hodně kvalitě jízdy pomohlo i to, že cca v půlce trati se mi zadní kolo obalilo bahnem natolik, že neprošlo rámem. A do cíle už jsem většinou kolo nesl, protože se mi netočilo ani to přední. Tady měli ZR a Jerome ohromnou výhodu páč v Leftynách se jim kola točily pořád. Minimálně ty přední. Po dvou tréninkových „jízdách“, na každé trati jsem se sesunul dolů jednou, to nechávám na osudu. Jelikož pokud nepřestane pršet, tratě se vyjezdí ještě víc a bude to asi dolů nejrychlejší seběhnout, pokud pršet přestane, tratě snad stihnou trochu uschnout a tím pádem taky nemá moc cenu trénovat, páč se pojede na úplně jiné trati. Je půl desáté. A prší.

V 10:00 je trénink u konce. A přestává pršet.

V 11:00 startují první závodníci a vypadá to, že trať bude sjízdná. Coby mediální mrdka, co ještě k tomu nemá vyjetý pořadí, startuju s číslem 187. To se ale jeví jako ohromná výhoda, páč těch 150 jezdců přede mnou poměrně pěkně vysušilo a vyjelo trať. První trať startuje ze stanu v pravo. (Ještěže přestalo pršet, pokud by déšt trval dost vážně jsem zvažoval, že startovní stan prostě neopustím). Chvilka dupání po rovině, motanice mezi stromama, levá zatáčka, sestupák do údolí, výskok z údolíčka, dupačka rovno, vracák o skoro 180 doprava, chvilka palby rovno, ostrá klopená levá, dva svahy dolů do koryta, doprava na něco jako lavici a zase zpátky do korýtka a pak už jenom šlapání do cíle. Na rozdíl od tréninku mi zadní i přední kolo nelítá všema směrama. To je sice super, ale že můžu jet rychle si všímám až poněkud pozdě, víceméně v pasáží „dupačka rovno do cíle“. Čas zoufalý, za necelou hoďku startuju druhou trať, čas na reparát.

Dvojka začíná ve stejném stanu jako jednička, jenom je o kus víc vlevo. Zase je po startu trocha dupání ale výrazně míň, sjezd do malýho ďolíku, pak zase výjezd z ďolíku, zatáčka, větší ďolík, výjezd, hodně šlapání po rovině až dokud nenajedeš na kočičí hlavy, sešup po kostkách do prudší pasáže, vyhnout se jedný dvojicí stromů, vyhnout se druhý dvojici stromů, levá, pravá a pak už jenom dojezd z kopce do cíle. Polovina závodu je za mnou. A teď obě tratě ještě jednou.

Abych vás nenapínal, jedu ostudnej šnekolend, částečně se můžu vymluvit na to že sem netrénoval, protože bylo mokro, taky sem nachlazenej a tak vůbec. Poměrně slušně se mi vydařila až poslední jízda. Držím to, nebrzdím, šlapu kde to de, protože je všude už víceméně sucho a dá se jet rychle. Samozřejmě je sucho všude, kromě nájezdu na kočičí hlavy. Velice profesionálně si nechávám ujet přední i zadní kolo zároveň, takže zkouším bučovický beton na vlastní loket i helmu. Podtrženo sečteno, nejlepší celkově byli Martin Kulhánek na prvním, David Šůstek na druhém a Jakub Gorecký bere bronz, kompletní výsledky najdeš zde. Z dolekop.com výpravy se dle očekávání nejvíc daří Znojemské Raketě, Ríša končí na 14. místě. Jelikož já se vyndal a jel pomalu a Jerome Šimerle se vyndal JAKO PRASE a ještě k tomu dvakrát nestihl start, tzn. +10 vteřín, dělíme se společně se stejným časem o smutné 96. místo. Příště líp!

Z organizačního hlediska byly Bučky parádní, všechno pípalo jak mělo, dráhy byly moc pěkný a možná je fajn že zapršelo, bylo to o to zajímavější. Burgry byly dobrý, pivo a rum došly jenom na chvilku a holky byly pěkný a i přes zimu nebyly zbytečně moc oblečený. Za mě 10 z 10!

Foto: Otta Otta