TopRide.eu

Report: MTB Trilogy 2017 - premiéra pro Tomáše Hradeckého

Autor: Tomáš Hradecký, vydáno: 10.8.2017

Takhle unavený jsem dlouho nebyl, ale ten zážitek stál opravdu za to. Čtyři dny, 330 kilometrů, 8 400 výškových metrů a neskutečných 37 RZ. Takové bylo MTB Trilogy 2017. Hodnotí svoji premiérovou účast na nejdelším etapovém enduro závodě na českém území Tomáš Hradecký.

Závod se každoročně koná v malém městečku Teplice nad Metují. Oblast je známa spíše u vyznavačů skalního lezení, díky lokalitám jako jsou Broumovské a Teplické stěny, Adršpach a Ostaš. Pro MTB jezdce jsou Teplice n.M. známé díky legendárnímu závodu Rallye Sudety.

Den 1. Prolog – 10km, 6RZ

Po příjezdu a bezproblémovém zaparkování na připraveném parkovišti kousek od parku, kde bylo organizační zázemí závodu, si jdu pro číslo a čip. Záloha na čip je 2.000,–Kč a pro některé závodníky to bylo nepříjemné překvapení. Čip funguje na principu snímání pomocí startovací krabičky, kterou startér přikládal na startu RZ. V cíli stačilo projet okolo snímací krabičky tak do vzdálenosti 1m. Po projetí cílem začal čip na řidítkách pípat to signalizovalo načtení cílového času. Prolog byl natahaný v přilehlých lesích a startoval se přímo ve městě. Nejprve startovala kategorie enduro a následovala kategorie XC. Na necelých 10km trati bylo vytyčeno 6 různorodých RZ. Na jednotlivých RZetách nechyběli prudké a technické pasáže, výjezdy, kořeny a kameny i úzká koryta. Většina RZ startovala na lesní cestě a pak hurá do hrabanky nebo na pevnou stezku. Až na jednu vrstevnicovou, šlapavou RZetu byly všechny parádní a zábavný. Bez problému by samotný prolog vydal za jeden závod Enduroserie.

Den 2. Kleine Alpen – 70km, 9RZ

Start do první etapy byl už v 9 hodin. Nejprve maratonci a pak enduro. Maratonci to hned napálili a než jsme na endurech projeli druhou zatáčku, byli v nedohlednu. Nebylo kam spěchat, na startu první ZR se totiž udělal pořádnej špunt a bylo to vážně na dlouho. Čekání se vyplatilo, hned první RZ ukázala že Trilogy bude o parádním ježdění. Rozjezd po vrstevnici v borůvčí, kořeny, kameny a ostrá pravá do hrabanky mezi stromy. Prudce dolů, za strom levá, za strom pravá a zase prudce dolů. V cíli úsměv na ksichtě a už jsem se těšil na další RZ. To čekání se dost protáhlo, transfer na druhou RZ vedl daleko a vysoko na Ruprechtický špičák. Nějak se těch 70 kiláků prostě najezdit muselo.

V RZ parádní sestupáky mezi stromy, hodně kořenů a hodně dolů. V cíli si říkám – „sakra jak to tam asi jeli ti borci na XC kolech se sedlovkou vysunutou až do nebes!“ Prostě respekt. A pokračujeme směr Jedlina. Jedna RZ střídá druhou, kilometry a výškové metry přibývají. Únava roste, naštěstí jsem se chytnul parádní party jezdců z Koloshopu. Mají stejné tempo jako já a vzájemně se morálně podporujeme. Ke konci etapy se dostáváme až do oblasti s názvem Sokolowsko. Šílený stoupáky kde se dá kolo tak maximálně strkat, ale ty RZty! Ty neměly chybu, takhle prudké pasáže jsem ještě nejel a v tak rozmanitém terénu kde sutě střídali hrabanku s kořeny a pevné pěšiny. Hotovo, všech 9 RZ první etapy odjeté, teď už zbývá jen dojet zpět do Teplic. Pomyslnou cílovou pásku protínáme téměř po 9 hodinách, musím podotknout, že tempo bylo vážně pohodové a dost se toho i nachodilo. Masakr bylo zjištění, že nejrychlejší maratonci to dali za 4 hodiny, zase respekt!

Den 3. The Best of Sudety – 70km, 12RZ

Na třetí den závodu ráno trochu sprchlo, aby se tolik neprášilo. Později se ukázalo, že na etapu The Best of Sudety to nebylo zrovna nejšťastnější. To jsem však ráno v 9 hodin při startu netušil. Po odstartování se přidávám opět k borcům z Koloshopu a snažíme se jet trochu rychleji, abychom opět na startu první RZ nečekali věčnost. Zase špunt, ale na štěstí startování odsýpá a už se jde na věc. Hrabanka, kořeny, kameny a dlouhá rovinka do cíle. Při dojezdu k cílové snímací krabičce se přede mnou objevilo osobní auto a řidič nehodlal pochopit že vážně nutně spěchám. Troubení, blikání a plnej plyn, takže sem skončil vyděšenej v příkopě. Na RZetách jsem potkal ledacos, ale auto ještě ne.

No nic, jedeme dál na Honský špičák na druhou RZ. Postupně vše dobře ubíhá a tratě jsou stále víc a víc kamenité až se dostáváme na legendárního Václava. Vůbec jsem neměl ponětí co mě čeká, ale Václav nezklamal. Velké oblé pískovcové kameny ještě značně mokré od ranního deště jsou kupodivu bezproblémové a pláště dobře drží. Jen pevně držet řidítka, nenechat se z kola setřást a doufat že za jednotlivými kameny nebude nějaké překvapení. Nebylo a v cíli si pokyvuji hlavou „dobrý to bylo“. Moje nadšení nesdílí nemalé množství defektářů. Rozhodně to nebyli poslední defekty v této etapě, protože se začalo na tratích přitvrzovat. Opravdu pořádný nářez byli Vodní zámky, velice rychlý a dlouhý sjezd po stezce z balvanů. Bojim, bojim jen v malé přilbě, bez jakýchkoliv chráničů pevně držím řidítka a snažím se vést kolo kam chci já a ne kam mě odhazují mokré kameny. V cíli naprosto chápu přítomnost záchranářů a sanitky. Určitě nejrychlejší a nejnebezpečnější RZ tohoto dne. Až po Hvězdu nás čekali už jen charakterem podobné RZ. Palba po kamenném chodníku, odbočka do lesa nabalit bláto a hrabanku do vzorku, jen ať to pořádně klouže po najetí na další kameny. Do cíle takovýchto RZ často dojížděli jezdci ne s jedním, ale rovnou oběma prázdnýma kolama.

Volné AM/EM/XC kraťasy s odnímatelnou vložkou Maňana Wear

Na závěr dne zbývalo odjet už jen 4 RZ a mezi nimi i Hvězda. Věčná otázka nováčka, „co na tý Hvězdě vlastně je?“ Od maratonců slýchávám ?musíš hned doprava k chodníku a nebo doleva přes takovej balvan?. No nic tak jdem na to, chvilku lesní pěšina a najednou se dostávám do prudší pasáže. Aha to bude asi ono, protože jsem přejel nějaký větší kámen a už zase jedu po pěšině. Škoda, čekal jsem trochu víc, když se o Hvězdě tak často mluví. Závěrečným přesunem do Teplic startujeme v okolí Ostaše dvě RZ které jsou spíše do počtu. A poslední RZ vedoucí do samotných Teplic byla nakonec anulována. V cíli jsme znovu téměř po 9 hodinách v sedle, značně unavení, ale s úsměvem.

Den 4. Vraní hory – 80km, 10RZ

Představa že mě ještě čeká nejdelší etapa závodu a já už v 9 hodin na startu nevěděl, jak si sednout na sedátko byla dost strašná. No budu zase hodně tlačit kolo a jak to půjde šlapat ve stoje. Hned od začátku moje představa dupání ve stoje bere za své a na transferu k první RZ na to sedátko musím sednout. Úvodní RZ pěšina okolo ohrady s koňmi, hodně šlapavá a na závěr fofr po štěrkové cestě.
Následná RZ pro mě byla fakt peklo, přes kilák dlouhej šlapavej úsek po vrstevnici. Přes kořeny a kameny zasekávačky za stromy no a na závěr sjezd v hrabance. Po nekonečném a vyčerpávajícím dupání jsem měl vcelku problém vůbec udržet řidítka v ruce a bylo to tak tak. Další RZ jsou už víc z kopce a trojka se čtyřkou, perfektní. Hlavně čtyřka, hodně stop v kořenech a velkých kamenech.

Oblast Hraničního hřbetu, kde se jede transfer na pátou RZ je opravdu zajímavé místo. Z české strany hřeben a do Polska padák s krásným výhledem do kraje. A přesně tento zlom je využitý i na páté RZ, díky čemuž je plná překvapení v podobě nájezdu na horizont a následnému prudkému sestupu mezi kameny a kořeny. Celkem jsem se bál, ještě že transfer na další RZ je téměř 12 kilometrů a můžu se trochu probrat. Šestá i sedmá RZ jsou téměř celé v suti a volných kamenech, jedna pomalejší, plná switchbacků a druhá palba rovnou dolů z Královeckého špičáku. Poslední tři RZ jsou spíše o tom, kdo dokáže rychleji pustit kolo z kopce po pěšině a nebo z rozbitého svahu plného ostrých volných kamenů, či vybržděné hrabanky. Třetí etapa zdolána znovu po téměř 9 hodinách.

Takhle unavený jsem dlouho nebyl, ale ten zážitek stál opravdu za to. Čtyři dny, 330 kilometrů, 8 400 výškových metrů a neskutečných 37 RZ. Takové bylo MTB Trilogy 2017.

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel José 10.8.2017 v 18:59

Pro enduristy určitě moc hezkej závod, ale některý sekce, přes který jezdily chrti na kolech v XC setupu vypadaj dost o zdraví. Mi to tam dát někdo takhle vyznačit, tak pokládám mlíko a utíkám hodně daleko...