Report: BeerBoys CirCus vyrazili na (enduro)fórum do Davosu

Autor: Bříza, Tcq, vydáno: 5.10.2017

Zkraje roku padá rozhodnutí zúčastnit se třídenního závodu dvojic na oči Enduro 2. Na výběr jsou 2 možnosti. Někdy v červenci Les Arcs a v září Davos. Z časových důvodů padá volba na Davos, což se ukázalo jako strategické rozhodnutí. Někdy na jaře přichází dopis, že pořádající britská firma je v insolvenci a tudíž můžeme na závod stejně jako na startovný (10k/tým) zapomenout. Nakonec to dopadlo tak, že Davosáci to vzali na sebe a závod zorganizovali. Les Arcs byl zrušen.

Vyrážíme ve středu navečer oklikou přes Německo. Tradiční nocleh u dálnice ve Schwabachu a šturmem do Švajcu za kámošem, kterýho chceme po cestě pozdravit. Trochu problém je, že Tučeq někde prohrál v kartách navigaci (svádí to na mechaniky v servisu). Německo má nalítaný, ale u Švajcu už ho jistota opouští. Napadá ho ovšem krizové řešení. V Německu na odpočívadle je automat, kde se dá navigace vyhrát. Stačí vhodit euro a joystickem navést klíček do díry. No, mít víc drobných, tak tam ještě jsme. Odjíždíme bez navigace. U Baselu plníme společenské povinnosti a šturmem na Davos. Po cestě si užíváme panoramata jak z Lonely Planet. Na místo dorážíme kolem 18., registrace je v místním bike shopu do 20.30. Nejdřív jedem na hotel. Míjíme odbočku, tak se na hulváta otáčím a jedu zpátky. Trochu je nám divný, že nás každý auto problikává. Světla svítí. Zastavujem na zastávce ve snaze identifikovat problém. Hned k nám běží místní junák a vysvětluje, že jedem v protisměru. Centrum Davosu je jeden velkej kruháč. Ceduli jsme jaksi přehlídli, cesta byla široká dost. Hážem krámy na hotel a jedem na registraci. Tam zjišťujeme, že je ještě večer potřeba zajít na riders meeting, zjistit čas startu. Meeting je v docela pěkné dřevěné hospodě, kde nafasujem lahváče, nějak nic moc důležitý info a čas startu. Na hotelu trestáme nějaký plechovky a jdem spát.

Snídaně je trochu zklamání, neměli párky. V 8.30 jsme na startovním roštu a valíme na RZ 1. Musíme na lanovku do vedlejší dědiny. Z vrcholu lanovky ještě nějakých 20 minut traverzem na start. Na startu je docela fronta, tak sedáme a užíváme slunka. Ve frontě slyšíme češtinu, tak jdem pozdravit borce z Brna aka Moravian Eagles 1 a 2. Čekání docela uběhne a jdem na to. RZ je blátivá a klouzavá, s prudkými úseky kde se střídají kořeny, kameny, kořeny, kameny, kořeny, kameny, kořeny, kořeny…dojezd už je po lesní cestě. Nějakých 13 minut na hraně vysednutí z kola ale naprosto boží. Chvíli po mě doráží Tučeq, kterej už tak nadšenej není. Blbě se mu dýchá, tak fyzicky trochu trpí a musí si v RZ několikrát v leže odpočinout.

Na RZ 2 zase lanovkou a chvilkovej přesun. Dvojka začíná kamenitou stezkou zase s docela slušnýma prudkýma rock garden sekcema. Po chvilce nás šmiknou nějaký holky, tak se snažím je uviset. Vyvezu se za něma přes nejdelší rock garden. Pak je ještě stíhám přes asi 30m dlouhej močálek, za kterým musím zastavit, sundat helmu a lapat po dechu. Waterboarding za sucha. Jsme někde kolem 2500 m.n.m. ale je to docela poznat, s bídou průměrná fyzička tomu taky nepřidá. Po chvilce vidím Tučqa jak dotahuje (pozn. tcq sice dotahuje, ale po šipce do kamenů nedotáhne), tak vyrážím. Zbytek je docela palba lesem po kamenité cestě. Vyšlo to na 19 minut i s přestávkou na resuscitaci. Následuje přesun na oběd. Výdejna má podobu polní kuchyně. Vysolíme 12 + 5 CHF za penne s rajčatovou omáčkou a colu a valíme znovu na lanovku.

RZ 3 je pěkná kamenitá v traverzu, kde se mi daří jednou vystoupit. Končí v půlce kopce a vyšla zhruba na 6 minut. Následuje kratký přesun a poslední RZ 4. Začíná slibně opět traverzem, který se po vjetí do lesa mění v XC trať. Dochází dech i síly – 13minut. Vracíme se na start odečíst čipy. Chvilku tam zevlujem a valíme na hotel. Tučeq nemůže setřást únavu a dostat se do tempa, tak je trochu dost přinasranej. Na večer ordinujem kebab a calvados od kondičního trenéra.

Na snídani opět žádný párky. První den se na těžších prvních dvou tratích dělili chlapci od mužů, takže jako chlapci máme výhodu pozdějšího startu. V 9.30 vyrážíme na lanovku. Start jedničky byl trochu posunut, páč na vrcholku nasněžilo. Sestup po zasněžené úzké stopě v docela prudkým traverzu byl zážitek. Ti, co mají problém s výškama, zažívali perný chvilky. Samotná RZ už je opět parádní, v traverzu, rychlá, kamenitá se switchbackama – 8min. Dojezd do údolí taky nebyl zadarmo a klidně mohl být součástí RZ.

Následuje nejdelší transfer závodu. Zprvu pohodový přejezd údolím k horskýmu vlaku (něco jako lanovka na Petřín, ale v alpským měřítku). Ve vlaku máme místo u řidiče, tak si Tučeq po vzoru asijských turistů celou cestu nahrává. V průběhu sám uznává, že vlastně neví proč. Pln dojmů z nahrávání, suverénně vede skupinu závodníků ze stanice lanovky ven. Po chvilce marnýho hledání značení někdo inteligentní zjišťuje, že jsme teprve v půlce kopce. Následuje hromadný úprk zpět, aby nám neujel navazující spoj. Řidič spolu s turistama na toto panoptikum docela koukali. Na vrcholu začínáme příjemným šlapáním skalní cestou s piktoreskním výhledem do údolí. Idyla končí a nastupuje zhruba hodinový survival pochod většinou ve sněhu těsně pod hřebenem hor.

RZ 2 je proti transferu malá domů. Vyžehlená stezka s boulema a klopkama – 6m. Ani ne 5 minutový přejezd a jsme na RZ 3. Začíná krutě dupáním, který vrcholí asi 100metrovým výšlapem do kopce – waterboarding no.2.. Po výšlapu následuje zábavná hrabanka až do cíle, nicméně s kyslíkovým deficitem jedu jako Tarzan – 9:40 min. Po trojce je sjezd na start, kde je v plánu oběd a lanovka na poslední měřenou 4 RZ. Na oběd jsou rosti a schnitzel. Na to si před nejdelší RZ dneška netroufáme, tak valíme rovnou na lanovku.

Z lanovky jsme za chvilku na startu. Začátek je ne úplně krátký, výživný šlapání po kamenité cestě. Po čase se to láme a jsme na staré DH trati. Širší kamenitá stezka v traverzu s množstvím malých odpalů. Že jsem ke konci nepustil řidítka, přikládám křečím v prstech, nicméně RZ to byla parádní – 17 min. Následuje přejezd na základnu, dle organizátorů neměřená RZ 5. Ještěže tak, bo to byla čistá XC šlapačka. Přijíždíme se solidním hlaďákem, tak razíme rovnou na ten schnitzel. V hospodě na zahrádce potkáváme polovinu moravských orlů. Za dnešek mají DNS, páč se jim podařilo přes noc onemocnět. Druhá půlka orlů statečně dojíždí chvilku po nás. Vyměňujem zážitky a valíme na hotel. Pro velký úspěch opakujeme včerejší večerní program, akorát kreativně nahrazujem calvados plechama. Večer přichází bouřka a solidní chcanec. Ráno zbyl už jenom ten chcanec.

Na snídani si opět nedáváme párky. V plánu jsou už jenom 3 RZty. Díky naší pevné pozici v chlapcích začínáme v luxusních 9:45. Chčije dost, morál upadá. Při odjezdu z hotelu potkáváme pár dvojic, co to balí. Jedem na start, přestalo pršet. Pohodový silniční přesun opět k lanovce. Od vrcholu lanovky nějakých klidných 10minut šlapání. Slunko se dere skrz mraky. RZ 1 zábavná, mokrá, hodně přes kořeny, palby lesem – 8:50 min. Krátký přesun ke startu na lanovku na RZ 2. Ta byla zkrácená opět kvůli sněhu. Sjezd na start byla zábava sama o sobě. Na startu potkáváme zbylý orly. Borci bojujou a nic nevzdávají. Začíná traverzem, pak les, bláto, sem tam kořen – 2:50 min.

Tlačíme na start RZ 3, začíná pršet. Trojka začíná lesem ve stylu XC, waterboarding na rozloučenou. Druhá půlka už je natažená místní bikeparkovou lajnou. Moc přes brýle nevidím, tak jedu autopilota na jistotu. Sjedem do cíle, vrátíme čipy, selfíčko na závěr, umýt a sbalit vercajk a šturmem na Rakousy do Burger Kingu. Na další penne s rajčatovou omáčkou už nemáme morál. Výsledkově standardně okupujeme chvost závodního pole, nicméně malou útěchou nám jest, že spousta týmů ani nedokončila.

Celkově byl závod organizačně bez chyby. Tratě zábavný, těžký délkou a většinou i technikou. Bezproblémový značení, příjemní lanovkáři. Nebyl problém narvat do kabiny cca 30 zablácených kol a lidí dohromady s vyšňořenýma turistama. Závod byl bez občerstvení, ale to šlo na vrub insolvence původní firmy a nutnosti osekat náklady. Na druhou stranu se místní dokázali domluvit (pořádající bike academy, samospráva, lanovkáři, hoteliéři) a závod zachránit i za cenu toho, že na tom asi nic netrhli. Respekt.

Chlapíky vyhráli Nico Lau a Gustav Wildhaber, kompletní výsledky najdeš zde.



Foto: RukFilms

Podobné články

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace

anonymní uživatel Tony 7.10.2017 v 12:22

Palec.???

profilová fotka Martin Komínek 5.10.2017 v 15:04

Boží akce, super report!