Video+rozhovor: ,ZAM 6 Azerbajdžán - s Gaspim o videu, XC, ale i SimpleBiotix

Autor: Keli, kategorie: Rozhovor, vydáno: 6.10.2017

Při příležitosti uvedení dalšího, tentokrát již šestého pokračování dokumentárně jezdeckého video ,Zam jsem vyzpovídal hlavního aktéra Richarda Gaspi Gasperottiho. A došlo nejenom na to, třeba i na etapový XC závod a nebo potravinový doplňky.

Na tento rozhovor jsme se s Gaspim domlouvali několikrát, dokonce jsme se i potkali, ale pro spoustu důležitějších důvodů, například jestli to následující pivo bude chutnat stejně dobře jako to předchozí, nám zabrala realizace skoro tři měsíce. No nakonec se ale podařilo.

,ZAM 6 Azerbájdžán

d:key: Hele, Richarde se svým ,Zamem jsi už procestoval kus světa, Evropa, Amerika, Asie… a teď jsi zvolil zase Asii, poměrně neznámý Azerbajdžán. Proč? Jak jsi přišel zrovna na tuto zemi?
Gaspi: No, tak je jasný, že by bylo super mít ve svém portfoliu všechny kontinenty, ale to není zásadní myšlenka ,zamu, vyhledáváme lokace a země, kde je zajímavá krajina, kultura a hlavně to není profláknuté místo jako se třeba stalo z Kanady. Vždy máme před dalším ,zamem více destinací a dohadujeme se, která to vyhraje … většinou to vyhraje ta o které se ani nebavíme, jako třeba teď Azerbajdžán. Čumíme do mapy… a když už pojedeme autem, tak tedy někam, kam by nikdo vlastně ani nechtěl … bum, Azerbajdžán ;) twl… neválčí se tam? Nevím, to dáme! Padaly slova u piva ;)

d:key: Najeli jste v autě přes deset tisíc kilometrů… jeli jste z ČR do Azerbajdžán po vlastní ose. Jak se to dalo vydržet? To vlastně musíš překrosit skoro celou východní Evropu, že?
Gaspi: Projeli jsme vlastně 7 zemí, když nepočítám Čechy – Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko, Gruzie až do Azerbajdžánu . No, ono je to trošku nuda, až na turecko-gruzijské hranice je pořád dálnice. Navigace nám ukazovala přes Gruzii na hranice s Azerbajdžánem nějakých 420 km a skoro 10 hodin jízdy, tak jsme si mysleli, že si bába nahoře dala kafe a nemaká. Prdlajs takový klikatý vesnický silničky s dírama jak po zemětřesení jsem fakt dlouho neviděl, tady jsem si koláčem zakroutili slušně. Naštěstí jsme už byli na řízení našeho darmožrouta čtyři, protože se nám ho podařilo dostat na Béčko ;), takže jsme si dokázali i odfrknout. No, nebylo to jak z Mongolska, kdy jsme to s Lukášem drželi Novosibirsk-Kouty nad Desnou 5860km za 74 hodin i s hranicema. Klasickej čínskej taxík, jeden spí a druhej drží koláč.

d:key: Azerbajdžán není zrovna výspa demokracie, tamní režim je spíše autoritativní, jak místní autority koukali na cápky odněkud z Evropy, že k nim přijeli točit vindejho?
Gaspi: Samozřejmě už to není taková punk sranda, že jako přijede parta někam poskákat kopec, vyfotit, natočit a zas pryč. Dnes bohužel musíme jít i tou legální cestou. Vyřizování víz byla hračka, zavedli je již elektronicky, ale povolení na kamerovou techniku a zejména drona muselo schválit sedm úřadů. Hodně nám pomohl tamní Red Bull v čele s Beqou, který zajistil spoustu kontaktů až po schůzku na ministerstvu Kultůry a Turistického ruchu AZ. Ty na nás koukali jak na hašišáky, co si přijeli užít. No a klasika, zrovna dnes řeším to, že mají poplach a potřebovali by dodělat loga ministerstva do videa a některých výstupů. Prostě nečekali to, co následně viděli. A taky si říkám, kdyby ty klauni alespoň něco přidali na cestu, když už tak plašej;)

d:key: Jak se plánuje taková akce jako je ,Zam, kde hledáš místa na ježdění. Projíždíš Google Earth a koukáš, co by stálo za zkoušku? Nebo seženeš místňáky a ty ti poradí?
Gaspi: Hele, není to prdel, je v tom spousta času v emailové komunikaci, skypech atd… pořád někomu něco vysvětluješ a následně připravuješ a zas propojuješ...... a blalblabla do toho ještě musíš udělat finanční kolečko, aby na to vůbec bylo a dát někde hlavu na špalek. Je na tom prostě práce půl roku před a půl roku po.
Pokud je už tedy vše jasné že jedeme, tak je to ,zam – příběh píše cesta, vyhledám si i zajímavé lokality v oblasti kam pojedeme, ať neztrácíme spoustu času hledáním něčeho co může být za rohem. Propojení s lokální bikerskou komunitou je důležité a hlavně nás to navzájem nabije, ale mnohokrát se mi už stalo, že jsem si na netu našel lokalitu o které nevěděli ani místňáci.

d:key: A ještě k místnímu obyvatelstvu, jak se na vás dívají, jste pro ně přízraky, který jezdí na podivných kolech nebo toto nikoho nepřekvapuje?
Gaspi: To je jasný, že na nás koukali jak na ufony, velká polepená americká kára, kola na střeše, potetovanej Adam a teda i já ;) Docela sranda! No, když si nás už po chvíli okoukali, tak chtěli šmelit třeba kolo za žigula nebo i místní fízlové mi nabízeli za Mondrakera Ladu Nivu s houkačkama. Je tam obrovský kontrast, Baku moderní město připomínající Dubaj versus 100km vzdálená vesnice připomínající chatrče v Maroku. Zásah komunismu tam přetrvává a zřejmě dlouho bude.

d:key: Jaká je vlastně krajina v Azerbajdžánu? Co pozůstatky války o Náhorní Karabach, jsou patrné? Nějaký nebezpečný zvířátka se vyskytují nebo je to pohodička a není se tam čeho bát?
Gaspi: Krajina je hodně rozmanitá a rychle se střídající, v žádné jiné zemi jsem to vlastně ještě neviděl. Od moře, přes poušť, pahorkatinu, až po vysoké zelené a zasněžené pohoří Kavkazu. My jsme k území Náhorního Karabachu ani nepřibližovali, situace v okolí tohoto území je stále vypjatá a hlídaná. Nemají to tyhle party spolu ještě dořešený!
Zvířátek je na území Azerbajdžánu dost … Když vyplašíš divoký koně, tak z toho může být i docela prekérka, ženou se neorganizovaně přes silnice, vesnice, potoky a je to docela hukot. Další takovou né moc srandou, což byla moje chyba a já si jí nevygooglil jsou jedovatý potvory. Lítali jsme v kraťasech a teniskách suchou trávou a křovím, po rozpálených stěnách kaňonů až do té doby, než jsme jeli autem jednou silnicí nahoru a za deset minut tou samou dolů a ty volé tři přejetý hadice a docela velký! Co tu žije za šmejdy… Adam kouká do telefonu a chvíle ticha, super, tady je hodně druhů hadů a z toho asi šest nějakých ultra jedovatých a zrovna mají období největšího výskytu v červených skalách. Každý se podíváme okýnkem z auta ven… hmm, tak to jsme asi tady ;) … ale už druhý den. No a další perla je, že největší výskyt černé vdovy v suchých pouštích okolí Baku, byla naše předcházející filmová destinace. Tak jsme doufali, že si nějakého pavoučka nepřivezeme třeba domu v tašce.

d:key: V létě jsem se k tobě připojil na natáčení videa v Livignu, byla to moje první podobná zkušenost a musím říct, že je to fakt dřina. Neustálé čekání, na mraky, na slunce, na to, na toto, na tamto… jak to zvládáš?
Gaspi: Dobrá otázka, každý si myslí že natáčení a focení je prdel, sám jsi viděl, že je to zdlouhavé a někdy i náročné, a to jsi pocítil jen zlomek, skoro štěk toho co se odehrává třeba na ,zamu. Fyzicky prostě musíme být v kondici, nejen já, ale i celý tým. Ráno připravený do stěny už třeba v šest na první světlo, celý den se někde kodrcáš třeba i s minimálním jídlem a od čtyřech to zas začíná barvit, tak znova do stěny a to až do tmy. Pak hledáš místo na přenocování a tak pořád dokola. Bez toho to prostě na ,zamu nejde, nejsme ti, kteří přijedou na jednu destinaci, pět dní si budou něco kopat a pět dní si to natáčet, na tyhle rádoby freeridový píčoviny nemáme čas.

d:key: Natáčení videa je taky hodně o opakování záběrů, celkově si moc nezajezdíš, ale některé úseky opakuješ nespočetněkrát. Kolikrát jste nejvíckrát opákli jeden záběr?
Gaspi: Všechny věci jsou přírodní, maximálně si odkopneš nohou kámen, kudy lezeš nahoru tudy jedeš dolu;), ale může se ti stát a to se stává, že ti v půlce zaleze sluníčko, tak znova, Márty to nedal, vyjel jsem mu třeba ze záběru, tak znova, já to zmršil, jel jsem mimo, tak znova, no a ještě na fotku, aby tam nebyl vidět kameraman a nebo na kameře fotograf, někdy je to docela maso. Tím, že už jsme za ty roky sehraný a s klukama spolupracuji i na jiných projektech, tak se nám to už daří i na poprvé ;) Ale byli doby, kdy si pamatuju, že jsem jel jeden úsek 36×.

d:key: Jaký byl nejhorší a nejlepší jezdecký okamžik při tomto díle? Našlo by se místo, kde ti fakt lepilo…
Gaspi: Nejhorší byl, když jsme se dohadovali se starostou jedné vesničky, že tam nemáme co dělat a zrovna to byl super resort, to byl hned první den, kdy přiletěl Michal a mě štvalo že jsme mu to tam poskákali jenom jednou, a nejlepší – pokaždý, když mě nekous had ;)
Zalepilo mi na jednom odkloněném a prudkém úseku, který měl dojezd široký tak 20 cm, v tý kompresi to netrefit, tak mám logo Funn z řídítek dodneška mezi bradavkama.

d:key: Jaká je vlastně místní biková scéna, jsou v Azerbajdžánu nějaký bikeparky, střediska s lanovka nebo něco podobnýho? Jede tam bikebyznys?
Gaspi: Bikebyznys se tu rozjíždí, prezident se projel na kole v médiích, tak všichni začali blbnout, na náplavce v Baku je obrovská půjčovna a je sranda, jak ty starší bábovky padaj do trávy s kytičkama. Postavili novou fabriku na kola lokálního brandu a i nějakej ten bikeshop se objevil.
Mají dva ski resorty. Shahdag patří ministerstvu kultury a jedou nějaké sportovní i adrenalinovější aktivity, v budoucnu mají v plánu rozšířit vleky a následně vybudovat bikepark. Je to docela luxusní revír.
Druhý je Qabala, soukromý resort, asi ministra kultury ;), kde lokálové mají vykopaný jeden ilegální trail a snaží se to rozšířit a zoficializovat za pomoci resortu. Ten jsme měli to štěstí s Michalem poskákat, ve videu je v mlze.

d:key: Tentokrát jsi si jako parťáka s sebou pozval Márošáka, po jak dlouhé době jste zase společně stáli nebo spíš jeli před kamerou?
Gaspi: Myslím si, že to bude od Maroka, my se pořád na něčem domlouváme, jednomu do toho něco vleze a pak zas druhýmu a tak dokola… jsem rád, že to tentokrát klaplo!

d:key: MRSN je známý partyboy, nějaký večírky proběhly? Jaké mají místní pivo a kořalku? Vlastně, může se v muslimské zemi Azerbajdžánu pít alkohol?
Gaspi: Muslimká země je to tak možná na obrázku, normálně mají svůj národní pivovar a pivo není vůbec špatné, s Mařenou jsme jich pár dali i jelen dovezenej z Čech padnul, nepřestáváme lovit.

d:key: V jednom posledním díle ,Zamu jste startovali Darmožrouta, tu vaši americkou dodávku, baterkama z dronu. Zažili jste i v Azerbajdžán nějakou podobnou příhodu?
Gaspi: Možná to, že jsme natankovali azerbajdžánskej plyn/LPG s radostí, jak jsme s tím vyběhli, litr za 7 korun, to můžeme pálit o sto šest, jo ale jen dvěstě kiláků, pak nastala rozborka a zborka plynových filtrů ze kterých jsme vyklepávali malé hliníkové šupinky a to ještě 5× po sobě. Takže bacha!

d:key: Já vím, kam pojedete příště, ale prozradíš to i čtenářům d:key?
Gaspi: Jj, no bavili jsme se o tom, Keli, řešíme jižní Ameriku a ve hře byla i část Antarktidy, ale jak už to tak se ,zamem bývá … včera jsem měl telefonát z Emirátů, možná otočíme loď… nikdy nevíš, ,zam je cesta, kterou píše život.

Masiv – etapový XC závod

d:key: Odskočme teď od ,Zamu a pojďme se mrknout na to, co teď děláš. Pokud se nepletu, je to deset let, co jsi jezdil na Rampage a letos jsi místo Rampage jel XC etapák Masiv. Proboha, proč?
Gaspi: Hahaha… to je prdel, co? Při tomhle jsem si vybavil slova Wade Simmonse, když mi říkal na XC jsme začínali a na XC skončíme. Rozhodně nemám pocit konce! Jde o to že s partou, která tenhle závod organizuje jsem o prvního momentu myšlenky Masivu. Jsou to profíci a super parta, která organizuje např. RunTour, Jizerskou 50 nebo dělali Olympijskou vesnici na Lipně a chtěli se pustit do cyklistiky. Přes veškeré debaty jsem se propracoval až na post jednoho z ambasadorů závodu což neslo za následek, že jsem to musel i jet. Začal jsem to brát i jako výzvu.

d:key: Co je to vlastně za závod? Je poměrně specifický, cestuje se na jednotlivé etapy vlakem… Řekni nám o tom víc.
Gaspi: závod měl 4 etapy, Křivoklátsko, Šumavu, Mariánské Lázně a Severní Čechy, dohromady to mělo 220km a přes 6tis výškových a specifický je na tom to, že se mezi etapami přemisťuješ lůžkovým vlakem, kde vlastně žiješ čtyři dny. Byla to nejdelší osobní souprava v České Republice, přes 300m dlouhá. Máš časový limit na danou etapu a s parťákem se kterým to jedeš nesmíte mít delší rozestup než 2 minuty, takže je i důležité si zvolit správného parťáka se kterým budeš tenhle čas trávit.

d:key: Jaké byly trasy, bylo to pěkný nebo šlo o klasické XC typu Kolo o život, tedy dráhy, který projedeš na silničce?
Gaspi: Trasy byli hodně rozdílný a musím říct, že to nebylo zadarmo, což potvrdili i profíci. Nejnudnější pro mě bylo okolí Špičáku, samá asfaltka a táhlý stoupáky. Kolo vo život to určitě nebylo, ale já zas tak porovnávat XC tratě nemůžu, když už to 20 let nejezdím ;)

d:key: Závodil jsi ve dvojici s Adamem Maršálem, tvým parťákem a fotografem ze ,Zam grupy, bubeníkem ze skupiny Who Killed Rose. Jak se ti s ním jelo? Dokáže rocker stíhat profi závodníkovi?
Gaspi: Adam se na to připravoval i v době, kdy tu měl korejskou kámošku se kterou většinu času trávil na silničce a kilo denně pro něj nic nebylo. Ale v terénu je to jinak, a to se ještě týden před závodem vrátil z reportáže v Iránu rozbitej klimatizací, takže pecka. Hecoval jsem ho, sem tam i popotlačil a je borec, dojel to! I když mi do toho chtěl hodit vidle už v Mariánkách, nenechal jsem ho;)

d:key: Připravoval jsi se na závod nějak speciálně? Přecejenom jsi spíš víc gravity jezdec než najížděč kilometrů.
Gaspi: Tréninkový plán jsem měl od Luťáka (trenér juniorské spořky), když mi u piva řek „třikrát v tejdnu po dvou hoďkách na XC a ujedeš to“, tak jsem se snažil to dodržet

d:key: A co příští rok? Dáte to znova nebo si rovnou s Adamem švihnete Cape Epic?
Gaspi: Woe… to bychom nemohli nic jinýho dělat než škrábat prdelí sedlo 4 hodiny denně ;), ale pokud bych se mohl zúčastnit příští rok šel bych do toho, byl to pro mě super zážitek a myslím si, že pro všechny!

SimpleBiotix – potravinový doplněk

d:key: Hele, pryč od kol. Otázka z úplně jinýho ranku… poslední dobou registruji nějaký SimpleBiotix, potravinový doplněk či co. Máš s tím něco společnýho?
Gaspi: No a je to tady, čekal jsem, kdo s tím přijde ;) Je to tak, stojím za tím společně s mojí Terkou a kolegou Lukášem.

d:key: Jak se profesionální biker dostane k léčivům? Co bylo impulsem pustit se do tohoto směru?
Gaspi: Mě, ani nikoho z mého okolí nikdy nenapadlo, že se budu někdy vůbec přibližovat tomuhle směru, ale někdy nastane takový bod… no, bod zlomu přirovnatelný k vyhoření. Neřešil jsem to jen já, ale i mé okolí, kdy došlo i na Lukáše a myšlenka, kterou jsme udržovali od roku 2012 se postupně začala řešit… udělat nějakou zkratku pro to, aby jsme byly zpátky. Před pár lety jsem se dokázal nanominovat k významnému mikrobiologovi RNDr. Petru Ryšávkovi, kde jsem mu sdělil mojí myšlenku, on mě vyslechl a hned v zápětí nabídnul spolupráci, což byl signál, že jdeme správným směrem. Po dlouhém úsilí, testování na kamarádech a rodině si za to můžu otevřeně stoupnout a ukázat xicht s tím, že SX je unikátní.

d:key: K potravinovým doplňkům jsem skeptický. Přesvědči mě v čem je SX lepší nebo jinak, čím je SX jedinečný a proč bych si ho měl pořídit?
Gaspi: Nejsem přesvědčovač, každý si na to musí přijít sám, a ta doba přijde.

d:key: Správnej přístup, chválím. Jinak, do noční pilulky jste namíchali mimo jiné i výtažek z chmele – to kvůli lepšímu usínání. Já používám výtažek z chmele v půllitrových baleních a funguje to dokonale, není lepší dát si pivko než do sebe cpát pilule?
Gaspi: No to je jasný, ale už jsi viděl nějakou bábovku nebo manažéra co si dává před spaním každej den škopek ;)

d:key: Díky za rozhovor. Ať se daří ve všem, co děláš!

Jakékoliv setkání s Gaspim je úžasný zážitek, krom toho, že je skvělý člověk, šašek se kterým je fakt sranda a parádní bajker, tak je to také i naprosto stoprocentní profesionál se zodpovědným přístupem ke všemu co dělá. Když vidíte, kolik toho stíhá okolo je s podivem, že najde čas na úchvatné projekty jako je ,ZAM. Ještě jednou díky za to!