Test: Quai Wheels M30 Series - karbonová výplety za málo

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 2.1.2019

Díky úzké spolupráci s distributorem Quai jsme měli exkluzivní možnost testovat kola M30 Series dlouho předtím, než se vůbec oficiálně dostaly do prodeje.
Takže máme další půlroční zkušenosti s koly Quai. A tady jsou.

Když jsem vracel ISOS z dlouhodobého testování, samozřejmě jsem se myšlenky jezdit na hliníkových kolech děsil. Copak jsme ve středověku? Naštěstí tajemné pomrkávání kluků v Quai kanclu prozradilo existenci prototypu chystané novinky. A ta by se přece měla otestovat, ne?

Spokojeně si tedy z Blanska odvážím prototypové výplety M30 v sedmadvacítce a těším se na široké karbonové zážitky. Testovací kola měly M30 ráfky, nicméně byly zapletené na nábojích DT 350, místo na originálních nábách Quai s hustým novým systémem cvrčka s 6 praporky. Ty ozkouším snad příště. (Více o nich zde, pozn. red.)

Okamžitě letím s Pomerančem (čerstvě obutým do 2,4 Magic Mary na obou kolech) na kopec a těším se, až zakrojím hlínu.

Moment, vlastně ještě jedna věc tomu předcházela. Nasazování plášťů. Dříve testovaným Isosům jsem vyčítal „malinko horší nasazování“. Což v reálu znamenalo deseti až dvaceti minutovou rvačku s některými typy plášťů. Obzvlášť v případě širokých DH gum s drátovou patkou.

To u „třicítek“ naštěstí neplatí. Problémy jsem neměl s žádným pláštěm. Nižší patky, hookles design patek a samozřejmě větší šířka znamenají naprosto snadné a okamžité nazouvání všech gum, které jsou zkoušel (Maxxis High Roller II 2,3 Exo, Schwalbe Magic Mary 2,35 Super Gravity, WTB Vigilante TCS Tough 2,3, Kenda Hellcat 2,4 AGC a Helldiver 2,4 AGC). A tím nemyslím, že jdou dobře nazout, ale že jsem je bez problémů „nahodil na bezduše“ běžnou velkou dílenskou pumpou – žádný kompresor.

Snadností nazouvání i „bezdušování“ si u mě eMtřicítky získaly první plusy. Nicméně to nejzásadnější je samozřejmě jejich chování na trailu.
Zpět na ten dříve zmíněný kopec. Mít možnost jet jeden trail na stejném kole, ovšem s rozdílnými ráfky krátce po sobě, je asi to nejlepší pro bezprostřednost zážitku.

Já tuhle možnost naštěstí měl, proto vím, jaký rozdíl udělá i takových pět milimetrů. Rozdíl v trakci předního kola při použití stejného pláště, stejného zbytku kola i stejného tlaku je velký. Ovšem při použití nižšího tlaku, který širší ráfek umožňuje, je přímo obrovský.

Zase si dovolím odbočit. Volba kombinace ráfku a pláště není jednoduchá. Ostatně, pokud přemýšlíte i o úkolu, který mají kola, taky to není zas tak snadné. Přední kolo je jasné, musí zajistit trakci. Musí se v odkloněném terénu zakusovat do podkladu, musí dobře vést kolo v zatáčkách. Nesmí prostě klouzat. Naopak zadní kolo vlastně klouzat může. V některých situacích se to dokonce může i hodit. Taky má zadní kolo za úkol hlavně jet a tlumit. Co to znamená? V podstatě dvě odlišné věci. Z hlediska ráfku trakci i „jezdivost“ kola samozřejmě primárně ovlivňuje váha, tuhost a šířka ráfku. Na tlumení má zase určitý vliv materiál ráfku. No, opravdu to není jednoduché, navíc vám do toho ještě „hodí vidle“ stavba různých plášťů, některé jsou stavěné spíš do kulata (lepší pro širší ráfky), některé zase víc do „hranata“ (skvělé na zakusování do terénu, ale zase mají výrazně horší tlumící vlastnosti a hůř se odvalují) a tak dále a tak dále. Kam tím mířím? Že správná volba kol je prostě alchymie a hlavně umění kompromisu.

A kompromis, v tom nejlepším slova smyslu, to jsou podle mě M30. 30 milimetrů vnitřní šířky je někde uprostřed nabídky moderních ráfků. Ani málo, ani moc. Kompromis. A od prvních metrů vím, že skvělý. Pokud mě bude zajímat jenom trakce, tak 30mm je ráfek dostatečně široký, aby se v něm většina 2,4 palcových gum tak akorát „rozplácla“ a výborně se zakusovala do podkladu.
Není ale extrémně široký, takže guma si pořád zachová poměrně slušné vlastnosti i pro funkci zadního kola.

Bezprostřední konkrétní dojmy mám ze srovnání 25mm Isosu a M30.
M30 oproti Isosu geniálně drží, trakce na předním kole mám najednou pocitově nekonečno. Můžu foukat nižší tlaky, pneumatika má větší oporu o ráfek. Hlavně v odkloněném terénu a měkčím podkladu mi přední kolo drží výrazně líp. Stejně drží i zadní kolo. Ale oproti užším a lehčích Isosům je cítit, jak kolo o kus hůř jede.

Dojmy z dlouhodobého testování jsou „absolutně jsem na kola zapomněl“. M30 vydržely půlku sezóny, bikeparky i několik závodů bez jediného problému. Kulaté dráty, bezpatkový design, akorát široký ráfek. Držely, jely, nebylo potřeba na ně myslet. Co víc si přát.

Přechod z hliníku na karbon je v každém případě hustá zkušenost, kola jsou tužší, rychlejší, lepší. Přechod z užšího karbonu na širší je malinko jiné. Stírá se WOW efekt z extrémní rychlosti karbonu a zbývá díky tomu možná i víc prostoru na posouzení konkrétních kol jako takových. A díky tomu jsem mohl dojít k jasnému závěru: Quai M30 jsou výborným kompromisem. V tom nejlepším smyslu slova kompromis. 30mm vnitřní šířka ráfku mi přijde ideální, dobře se nasazují pláště a pokud vozíte gumy mezi 2,3 a 2,5 palci, poskytnou ideální střed mezi jezdivostí a trakcí. Drží výrazně lépe než „pětadvacítky“ a jedou jenom o malinko hůř.

A s cenou 19 990 Kč za celé výplety můžou nabídnout boží pocity z karbonu i lidem, co nechtějí prodávat ledviny. Pokud jezdíte enduro nebo tvrdší trail a máte agresivnější jízdní projev, vypletená kola jsou Quai Wheels M Series 30 výborná volba.

Akční foto: Grund Photography