Pozoruhodný příběh: Vojta Bláha - Everesting v Enduro Stylu

Autor: Vojta Bláha, kategorie: Report, vydáno: 10.4.2026

Strávit celý den na kole ve Finale Ligure je skvělé. Pokud chcete ušetřit za vývoz, udělejte to jako Vojta. Vojta Bláha si tuto nejvíce profláklou enduro lokalitu vybral pro svůj Everesting v Enduro Stylu. Devětkrát na Base Nato a po trailech dolů, vše pěkně za svý. Koukněte na video a čtěte o tomto pozoruhodném příběhu! Slovo má Vojta...

Co je to vlastně Everesting a jaká jsou pravidla, která jsi musel dodržet?

Everesting je výzva, při které musíš opakovaně stoupat a klesat na jednom vybraném kopci, dokud nenastoupáš 8 848 metrů, tedy nadmořskou výšku Mount Everestu. Zvolit si můžeš trasu kdekoliv na světě, ale musíš to zvládnout v rámci jediné nepřetržité aktivity. Zajímavé pravidlo, je to, že po dosažení výškového cíle už podle oficiálních regulí nemusíš dokončovat poslední sjezd a výzva tím končí.

Čím se tvůj pokus vymykal "normálu"?

Většinou se tahle výzva jezdí spíše ve světě silničních kol. Já se ale věnuji gravity disciplíně - enduru na horských kolech. Takže mým cílem nebylo jen vyškrábat se do výšky Everestu, ale také ji celou sjet po čistokrevném enduro trailu! Tomu muselo odpovídat i vybavení - jel jsem na svém plnotučném enduro kole s pružinovým tlumičem a plnohodnotnými plášti. 

Na jakém kole jsi jel?

Vybral jsem si svůj závodní enduro speciál C/Duro Shremeeq se 170mm zdvihem rámu. Pro tuhle extrémní výzvu jsem ho upravil jen naprosto minimálně - dopředu jsem dal lehčí výztuhu pláště a vyndal jsem PTN vložky, které normálně vozím. Jinak všechno zůstalo ve stejném zátěžovém osazení, včetně pružinového tlumiče Fox DHX2, sjezdových brzd Intend Trinity s 200mm kotouči a pohonu SRAM Transmission XX.

Kde se zrodil nápad na tuhle šílenost? A proč zrovna Finálko?

Začalo to už před rokem ve Finale Ligure, což je italská "Enduro Mecca", kde jsem trénoval na sezonu. Nad pobřežím se v nadmořské výšce 1017 m n. m. nachází opuštěná základna NATO, odkud startují ty nejslavnější traily. Můj dobrý kamarád Přemek Tejchman si tam jednou vyjel na základnu dvakrát za sebou, což mě vyhecovalo to zkusit třikrát, on pak dal čtyři výjezdy a já nakonec pět. Od té doby mi v hlavě začal růst nápad, že právě na tomto kopci Everesting pokořím.

Měl jsi nějaký krize, technické problémy nebo šlo všechno jako na drátkách?

Bylo jich víc než dost, posuďte sami

Při druhém sjezdu jsem v umělém osvětlení přehlédl ostrou hranu a prořízl plášť na dvou místech. Když jsem do něj narval knoty a chtěl ho nafouknout, stará ruční pumpa se mi v rukách rozpadla na několik dílů. Opatrně jsem na měkkém kole sjel k autu a na stupínku ji musel potmě znovu složit.

Pátá jízda mi vůbec nechutnala fyzicky. Bolela mě kolena, měl jsem náběhy na křeče a v hlavě se mi točila děsivá myšlenka, že nejsem ještě ani v půlce. Ke konci výzvy mě pak neskutečně bolely dlaně opřené o řídítka určená k jízdě z kopce, měl jsem pomalé reflexy a každý nádech byl bolestivý.

Během osmé jízdy, když už padla noc, mi čerstvě nabitá lampa na helmě začala zničehonic tmavnout asi na 60 % výkonu. Trail jsem musel jet pomalu a "po hmatu". Úplně poslední a nejtěžší sekci sjezdu jsem pak musel po definitivním zhasnutí lampy drncat v absolutní tmě jen s malou diodou na hodinkách.

Zvládl jsi to? Ukaž čísla?

Zhruba v polovině desátého stoupání se metry na hodinkách zastavily na 8848 m. Měl jsem hotovo, vyjel jsem na Everest! V tu chvíli jsem se mohl podle pravidel nechat odvézt autem dolů. Euforie ale převládla, risknul jsem to a dojel si tu nastoupanou půlku sjezdu až dolů k autu. V cíli jsem hodinky vypnul a ty hlásily: 177,35 km, 24h 6min a 8852m výstupu.

Nezbývá než smeknout!

Není sebemenší pochybnost, že se jedná o naprosto neuvěřitelný sportovní výkon. Velká gratulace Vojtovi Bláhovi k dokončení.
Nakonec se nabízí otázka, co na to Přemek Tejchman? Zvedne hozenou rukavici? Přemku...