Mega Week: report MegAvalanche závod

Autor: Keli, Kateřina Kubaschová, vydáno: 19.7.2011

Dnes navážeme na včerejší článek o kvalifikaci, článkem o hlavním závodě MegAvalanche. Trať kvalifikace a závodu je odlišná, obě trati se zhruha ve svých polovinách protínají, ale jinak vedou každá jinudy.

Specialita hlavního závodu je start a poměrně dlouhá doba jízdy na sněhu, startuje se z vrcholu Pic Blanc v nadmořské výšce 3300 metrů. Letošní zima byla na sníh v celé Evropě skoupá, podle organizátorů bylo v zimě na vrcholu o 4–5 metrů sněhu méně a dokonce museli uzavřít zimní sezónu ve středisku o týden dříve než bylo plánováno. Malé množství sněhu v zimě se samozřejmě projevilo i na Mega, v trénincích se jezdilo po kamenech, ale pomocí rolby se do samotného závodu podařilo navést sníh na trať, tak aby Mega nepřišla o svůj specifický start na sněhu.

Na start na Pic Blanc je možné se dostat pouze lanovkou a její kapacita je omezena, takže každý závodník dostává po kvalifikaci na startovní číslo písmenko značící, ze které řady startuje a k tomuto písmenku se vztahuje i tzv. boarding time – čas kdy má být u spodní stanice lanovky. Start závodu je v devět nula nula a boarding time první řady je v 6:00!!! Na startu nezbývá než čekat, zkušení s sebou vezou zimní bundy, spacáky nebo alespoň dlouhé kalhoty. Nezkušení pak na start doráží v dresu s krátkým rukávem a kratasách – nepříliš lákavá představa čekání ve třech stupních nad nulou.

Ačkoliv je Mega označovaná jako downhill marathon – downhillových kol by jsi napočítal na prstech jedné ruky, téměř všichni jedou na enduro kolech v co nejlehčí konfiguraci, nášlapné pedály jsou na každém kole. Není se co divit, rozhoduje se na výjezdech, ve sjezdových pasážích, které nejsou příliš obtížné, lehká kola s přehledem obstojí a navíc možnost předjetí je téměř nulová, na většině je jedna hlavní stopa a místy, především v zatáčkách stopy dvě (vnitřek vs. venek).

I co se týče chráničů, většina veze jen helmu, lehké chrániče na kolena a maximálně páteřák. Přední jezdci vezou brýle malé brýle, žádné MX. O rozumnosti této volby se každý přesvědčí v prvním výjezdu, i sebelepší MX brýle se zapaří a jedete jako ve skleníku.

Samotnou trať závodu je rozdělit do několika částí, horní ledovcovou pasáž následuje dlouhý single track, kterým se přiblížíme na dohled Alpe d'Huez a zde na nás čeká největší kopec, který je nutno vyjet (no vyjet, spíše zdolat, kdo vyjel zaslouží velký respekt.), na tomto místě bylo i nejvíce fanoušků. Po zdolání kopce následuje single track, který se postupně promění ve sjezdovou trať vedoucí do Oz Station. Od Oz Station je to již jen kousek do cíle, necelá čtvrthodinka po širokých úvozových cestách kombinované s lesními pěšinami. Jako bombónek těsně před cílem závěrečný asfaltový výjezd a již na nás čeká jen spurt do cíle v Allemontu. Letošní rok byla trať dlouhá necelých 25 kilometrů a byla také mnohem jednodušší než v ročnících předešlých, kdy se bojovalo na 32km trati.

Boj o přední příčky byl velice vyrovnaný, první čtveřice se vešla do intervalu jedné minuty. Nejrychleji tratí probojoval Francouz Remy ABSALON, který zalétl v neuvěřitelném čase 42:32, druhému v pořadí Jerome CLEMENTZovi nadělil 47 sekund. O třetí místo byl boj až do posledních metrů Rene WILDHABER nakonec přespurtovat Nica VOUILLOZe a cíli měl náskok dvě sekundy. Na pátém místě dojíždí Karim AMOUR již se ztrátou více jak dvě minuty. V ženské MEGA LADIES absolutně dominovala Anne Caroline CHAUSSON, která dojela v čase 50:07 s téměř sedm a půlminutovým náskokem na druhou.

Z šestice Čechů, kteří se prošli kvalifikací a dostali se do hlavního závodu, potvrdil papírové předpoklady Kamil Tatarkovič a umístil se při prvním setkání se závodem MegAvalanche na slušné 60. pozici. Zbytek české výpravy v polovině startovního pole a níže. Michal Červenka končí na 172. místě, o dvě místa níže končím já, na 219. pozici dojíždí Tomáš Musil, jedoucí na pevném kole, pokud mě informace neklamou, tak v hlavním závodě jeli jen dva jezdci na hardtailech. Poslední dva Češi okupují pozice okolo třístého místa, Ondra Šenk 294. a Oskar Jančík po tvrdém seznamování s povrchem u Oz Station končí 303. Jediná česká žena, která se zúčastnila letošního ročníku, Alena Lukášková dojela na 32. místě v MEGA LADIES.

Pro mě osobně měla účast na letošním ročníku velký přínos, jednak to byl obrovský zážitek, neporovnatelný s ničím co jsem za doposavad v kolech zažil a na druhé straně zklamání ze špatné fyzičky, ačkoliv jsem byl přesvědčen, že jsem na tom dobře, opak je pravdou, Mega neodpouští nic.

 

Foto: Kateřina Kubaschová