Report: iLegal Enduro race 2012

Autor: Filip Matuš, kategorie: Report, vydáno: 9.5.2012

Západní Čechy, to je výspa enduro závodů. Jedním z nich je iLegal Enduro race pořádaný Robem Trnkou. Letos se jel již čtvrtý ročník tohoto závodu, Filip Matuš se zúčastnil a napsal nám i parádní report.

Takhle akce už je v podstatě legendární. Čtvrtý ročník závodu, kterej je díky okolnostem určen pouze pro zvané jezdce je za mnou. Byla to moje druhá zkušenost a opět mi otevřela oči. Kdybych mohl, nahnal bych na tuhle cca 45ti kilometrovou trasu s převýšením okolo 2000 m.n.m všechny rádoby „pro riders“ od uplejch džínů po nejnovější troy lee komplety. Nejen technikou je člověk živ. Taky nestačí jenom fyzička. Koule a odvaha jsou dobrý taky pro specifický tratě. No a tady musíte mít všechno…

Je to prověrka. A je to krásnej zážitek. Tolik rozmanitých trailů si hned tak v jeden den nedáte. Ne. Uhlazenej singletrack nečekejte. Pro některé z nás je potíž se dostat už na start. Po sobotní projížďce tratě, které se účastnilo cca 30 lidí a trvala skoro 7 hodin nastupuje do závodu okolo 30ti lidí.

Čekají nás první dva technický traily, který jsou jenom z kopce – Monkey a Honky tonky. Pro někoho neprůjezdnej trial, pro některý zábavná technická věc. Potom náročnej výjezd na špičák s limitem na přejezd okolo 50minut (ano, hodina do kopce), odkud vede největší překvapení. SSD. To neznamená „sedni si drahoušku“, ale sedlo spíš dolů. Pro mě to bylo „NCJKJ“ aka nejprudší, co jsem kdy jel. Začátek super flow na zajímavým travnatým povrchu opepřeným kořenama. Potom dva přejezdy po polňačce a už se blížíme k hells gate. To je brána na prudkej kopec, kterej např. i Adam Vágner, nováček tohodle enduro závodu, přirovnal obtížností a sklonem k Champery. Prostě na brzdách, kameny, kořeny, šikmosvahy. Ruce nateklý jak Popey a brzdy je cítit až v Německu.

Přebrodit potok 30minut do kopce na Bruno trail. Šíleně fyzicky náročná záležitost se spoustou rašeliny, technických výjezdů, kořenů a šikmosvahů. Já naštěstí píchnul a pomalu dojel po přehození duše. Naopak např. Honza Škarnitzl, vlastně už stálice enduro klání tady na divokým západu, zajíždí skvěle.

Po dojetí kolo na záda a 20minut lesem nahoru na 50/50. Skvělej trail s úžasnou flow, pár výjezdů, spousta šikmosvahů, obtížnej sjezd megabalvanu..prostě skvělý. No a kdo nepích, jako já respektive měl ještě náhradní duši (což já už neměl), mohl se svést pár km z kopce a pak nepříjemně dlouhej výjezd až na xc trail. To je srandovní věc, která super odsýpá a baví. Teda, pokud máte fyzičku. Mě obvykle dojde po první minutě a následná nekontrolovatelná jízda „na hřebíka“ (čti proplý ruce a nohy a modlíš se za konec) už není tak zábavná. Ale jak jsem viděl při sobotním najíždění, fyzicky vyspělejší jedinci typu Krab nebo Míra Křížek se tu baví.

Po téhle dřině následuje špekáček, pivo a vyhlášení vítězů. Výsledky si přečtete dole, jen zmíním, že absolutně nechápu Roba (Trnku pozn. red.), kterej porazil našeho Londýna (Honzu Škarnitzla) i přes to, že poslední tři dny před závodem lítal do půlnoci po lese a v 5 ráno už byl zase na kole a značil a značil. Respekt. Stejně tak Adam Vágner, kterej moc netušil, do čeho jde a dojel hned za další západní stálicí, Vítem Stoklasou aka 200kláda. Obrovský dojem na všechny udělala ale Zuzka Kremláčková, která zase dokončila a zase s úsměvem. Ta si to zaslouží i tím jak jede (nebyla poslední) i tím jak optimisticky bere veškerý nástrahy a dokáže se tím bavit. Každopádně všichni, co dokončili zářili v cíli úsměvem, protože tenhle zážitek za to stál!

Kompletní výsledky ke stažení zde a rozsáhlá fotogalerie zde.

Text: Filip Matuš
Foto: Rob Trnka, Martin Kantner a jiní