Zpátky do léta: Val d'Isere

Autor: Vítězslav Stránský, vydáno: 31.1.2013

Stráňa společně s UFO Ride bandou se byl loni kouknout na svěťák do Val d'Isere, vraťme se společně skrze opožděný report do horkého léta a třeba to zlepší náladu všem, kteří už sníh za okny nemohou vystát.

Když jsme si v sobotu večer řikali, že nebudem moc kalit a radši si pořádně odpočinem před dlouhou cestou, tomu sem moc nevěřil. Že vstanem v osum a v poklidu uklidíme, aby Mára dostal svou kauci zpět, tomu sem už trochu věřil. To ale, že Mára zasmradí hajzl, nechápu proč tak dlouho odkládanou defekací, cca 10 sekund (!) předtím než tam vleze recepční, aby checkla, jak řádně jsme po sobě uklidili, tomu neuvěřil fakt nikdo.

Mňo probíhalo to asi tak. Slečna zkoukne pokoje, kritický bod – kuchyňku, pak řekne „Nice“ a leze na záchod. Mára se zubí s palcem hore a já povídám: „Let´s say, absolutely delicious“, s tím, že rychle zavírám dveře, vlastním tělem zakrývám všechny ostré rohy, paní přichází pomalu k vědomí, vyloudí útrpný úsměv a jde se vítězně pro prachy. Největší průraz si zkrátka Mára musel nechat nakonec.

Je krásnej deset třicet, 4 hodiny do závodu. S Jéžou se shodnem, že pudem prubnout místní bazén když už to máme v ceně ubytka. Domluva zní tak, že si zavoláme, kdy se přesně sejdem se zbytkem hore kopec crew a v poklidném tempu si to šineme k místnímu spa. Klíče od káry, pozor důležitý moment, máme my. Po tom co nám milá francouzka poví, jaký jsou možnosti, volíme vstupa na neomezenou dobu v místním sauna ráji. Normálně to stojí 14, ale ubytko to sráží, tím, že máme zdarma bazén na příjemných vosum, což se jak zjišťujeme vevnitř, ukáže jako nejlepší volba. Nebyl sem si jistej, kdo má tel, tak píšu Simoně (Jirkové, pozn. red.), že sraz ve 13:15. No samozřejmě, že jediný den, kdy si telefon nebere je tento, takže po nádhernejch 2 hodinách relaxace čumim na 67 nepřijatejch hovorů od Peatrse, a jednu výhružnou sms, že čekaj jako už hodinu u auta. No nic, za tohle se omlouvám, měli sme vám klíče nechat a byl by klid…

Po cca další půlhodině pasování nákladu do auta se nám podařilo dorazit na místo největšího bike svátku co se dá v současnym DH seriálu najít. Ženský mezitím v cíli, božská Rachel nenechala nikoho na pochybách, kdo jako tady tomu všemu ženskýmu vládne, Jana Bártová výsledek z kvaldy nezopakovala a brala nakonec 19 flek. S Ježourem mezitím vybíráme pěkný místo v cíli, kde je stejně nejvíc všechno pohromadě, parádní výhled na obří obrazovku a časy z první ruky. Čumim na prvních pár střelců, atmosféra kurva dobrá řikám si. No jo, ale to byl klid před bouří zjišťuju vzápětí. Jakmile totiž projede jakejkoliv frantík, kravský zvonce v pohotovosti, dav šílí, komentátor drmolí vo sto péro, mráz běhá po zádech. A to ještě zdaleka nejelotop 10.

Po cca 20 jezdcích se rozhlížím po okolí a pár metrů ode mě krásná blondýna, oděna celá v slušivém Commencal hávu. No prostě Vlastíkův poluci garantující sen. Vidím, že se fotí s nějakym hošíkem, tak jdu, jakože se vyfotím taky. Teprve na vyhlášení zjišťuju, že to je jedna z nejlepších francouzek Myriam Nicole, ve Val d Isere čtvrtá. Sem se prostě bezhlavě zamiloval, jak Mára po pár panácích do neznámé slečny na Kubově svatbě (čti report z archivu).

Závod mezitím vesele odsýpá, replaye crashů způsobují srdceryvné steny slabších povah a najednou řev sílí, jede suverén letošní sezony, Aaron Gwin. Kvaldu totiž posral, páč si tam 2× lehnul ale stejně se z 260 do top 80 dostal. Divný. No nic zajede Polce o tři vteřiny, kterej si na hot seatu taky docela poseděl a čeká kdo sjede jeho level. No trvá to docela dlouho. Mára stojí vedle mě, když to vodpálí Minaar. „Moch by ho zajet, ego americký, Gregovi bych to přál“, přeje si Mára a hladí si zálibně bradičku. Když tu nebesa zčernají, Márovo božská moc zafunguje, Minaar za jízdy dostáváfůzi karmické energie a zaletí Aarona o půl vteřiny. Davy šílí, Gwin lape po dechu, z křesla ho musejí násilím vynést pořadatelé. Oči přihlížejících vzhlíží vstříc dalšímu zabijákovi. Josh Bryceland drtí, řikám těsný ale možná ho dá, 2 desetiny dole a Gwin kroutí hlavou, a de si nasraně sednout na třetí flek.

Džíííííííííí Atherton nese se komentátorův hlas kotlem, hrdla chraptí, GT dres vlaje na posledním dropu, dupe v šedesáti kilometrový rychlosti jak kůň a máme tady prolomení magické hranice 2:20. Rachel jako jedna z prvních bráchovi gratuluje, Gwin se mezitím rozbrečí, vztekle kope do mažoretek ale jinak na sobě jako správný profesionál nenechává nic znát. Řikám největší jména dole, to je hotový, když v tom vytře všem zrak novozélandský hovádko Brook Macdonald. Pořez jak cyp, léta stravování v nejznámějším fast foodu jsou prostě znát. Euforka jak hovado, první vítězství ve svěťáku se neděje každej den, že… V tom se dav hne a unáší mě vstříc největším hvězdám, předávám duchapřítomně Márovi svojí bundu, páč s mazaně vybitym foťákem toho moc nezmůže, a už si to šinu na blízké setkání s jiným živočišným druhem. Kotel jak cyp, spontánní autogramiáda, čumim s vočima navrch hlavy, všichni vybavený, já bez fixy a čehokoliv na co by se dalo podepsat, tak sundavám tričko a že jako vole kámo podepiš se mi na kozičku. Brook hledí jak muflon v cizim lese, jako jestli to ale fakt myslim vážně, tak přidávám fanynkovský jekot, strkám ruku do poklopce (svého), von radši na nic dalšího nečeká, a vyšvihne tam pučenou fixou krásnej autogram. Pak už nuda, jdu za Rachel jakoby nic, proběhne památeční foto, ze kterýho Síma nemůže dodneška a šupiky hopyky na vyhlášení. Tam už dochází baterka i mě, ale last fjů fotos tam padlo. Rachel si to užívá, šampaňský teče proudem, vyvrcholení jak má bejt. Postupně se všichni nacházíme a s výbornym zážitkem se pomalu sunem k autu. No uteklo to, jak už to bývá kurevsky rychle. O zpáteční cestě toho už moc psát nechci, páč už teď je to dlouhý. Jediný co podotknout závěrem, na grilování u švýcarskýho jezera v totálním punk stylu tam místňáci vzpomínaj asi do dneška…

Další fotky hledejte na Ufo-ride.cz.