Zpátky do léta: Hafjell

Autor: Pavel Čep, vydáno: 15.2.2013

Jediným českým účastníkem na finále světového poháru v Hafjellu byl Pavel Čep. Na daleký sever Pavel necestoval jen za závody, nepodívat se do krasné norském přírody by byl hřích!

Vydat se na cestu do Norska jsme se s tátou rozhodli v podstatě okamžitě po zveřejnění kalendáře Světovejch pohárů na rok 2012. Sever mě vždycky lákal, a tak proč to nespojit se závoděním. Slyšeli jsme o Norsku dost, o všudypřítomnejch fjordech na jihu země, o rybolovu z říše pohádek, o neomezenejch kemperskejch možnostech. Nicméně člověk se přece jenom nechce nechat unést a bejt potom třeba zklamanej, takže to dopředu bere trochu s nadsázkou. Po ujetejch 1400km se ocitáme na nejsevernějším cípu Dánska – přístavu trajektů Hirtshals.

Nalodili sme se relativně hned a 12 hodin se plavili směrem Skandinávie. Jako správní turisti jsme z toho asi tak deset hodin strávili na palubě a čučeli do blba. To doslova, protože bylo vidět jen zakulacení Země a nebo byla tma.-)

Ale bylo to krásný. Nikdy sem nebyl v zemi, kde je vyhlášená prohibice jako v Norsku, a tak sem na to byl trochu zvědavej. Tou dobou sem samozřejmě netušil, že se za prohibice vrátím domů:) Dost mě teda zaujalo, jakým způsobem se na trajektu chlastalo. Prostě všichni! Celou cestu! Jen my si to chtěli vychutnat střízlivý a nepřizpůsobili se většině. Během pár hodin sem nebyl schopnej rozeznat, kdo šňěruje po palubě kvůli kolýbající se lodi a kdo kvůli vzrůstající hladince:) Hned na trajektu sme otestovali nějaký ty místní restaurace, kde je kvalita jídla nejspíš podobná jako v letadlech. To znamená nic, o čem bys psal domu! Ale zaplatit si to klucí severští nechaji pekelně! Třetinka piva cca 180,–Kč, pizza 1500,–Kč,…

Po 12ti hodinovym houpání sme se o půlnoci vylodili v Norsku, u města Stavanger. Všude je tma, takže unavení z cesty hned zkoušíme, jak se tu teda bude kempovat a přespali sme přímo v přístavu. Pondělí ráno, konečně Norsko a neskutečná dopravní špička, kdy všichni uhánějí do práce. Po pár kilometrech za městem už se krajina výrazně mění a začínáme pomalu chápat, že turistický příručky a cestopisy rozhodně nelhali. Spíš to vypadá, že tu krásu trochu mlžili. Všude fjordy, jezera, vodopády, nádherný zdravý lesy a neskutečně kolmý skály vystupující z moře. Připadal sem si jako bych přiletěl na Pandoru :-D Podle mě musel J. Cameron čerpat inspiraci přímo tady!

Touhle krajinou nás čekala parádní tří denní cesta na sever, do místa dějiště posledního světovýho poháru v Hafjellu.
V plánu bylo navštívit pár míst, který podle vše možnejch zdrojů opravdu stojí za to. Nejluxusnější byla skála Preikestolen, trčící jakýmsi způsobem přes 600m nad fjordem! Rozhodně nic pro lidi trpící závratí! Výška je to neuvěřitelná, což mi naštěstí vůbec nedělá problém, ba naopak. No adrenalin jako blázen :). Co sem tak sledoval, jen tak 1% lidí, kteří sem vyšplhali si dovolí na kraj aspoň doplazit. Člověk si na tý hraně uvědomí, jaká je nicka.

Toulali sme se dál téměř pustou, drsnou krajinou, kde se počasí zásadně mění každých 5 minut. Je horko, hned se zatáhne, padne mlha a prší. Přes noc –2 stupně a pak zase pěkně.

Do Hafjellu jsme dojeli ve středu na registraci, ubytovali se a šli vomrknout nástrahy zdejšího kopce. Musím říct, že trať krásná. Velký skoky, rychlý úseky, klopenky, skalky a neskutečně technický pasáže, kde se to na mokru dost slušně roztančí :). Tréninky byly fajn a v tý zimě a občasný mlze ani moc nevadilo, že sou klasicky svěťákově krátký.

Gwin si tady jel zase svůj svět ve kterym se nebrzdí, jenže pak to tak rozvášnil, že si udělal něco se zápěstím. Já osobně nezajel žádnou hitparádu a bylo znát, že fyzička na tuhle trať by měla vypadat bohužel trochu jinak. Trialový úseky sem si ale užíval moc :-).

Po závodech jsme se posunuli ještě dál na sever, a to až na hranici severního polárního kruhu. Trošku poznat místní krajinu a užít si počasí, který se s každym kilometrem na sever stává drsnějším a drsnějším. Ulice prázdný, nikde ani živáčka, skoro si říkáš, že tady přece ani nemůže nikdo normálně žít! Pořád zima, mlha, zataženo a vichr, kterej ti chce za každou cenu urvat dveře od auta. Atmosféra jak z filmu od Hitchcocka :). Stačí, ale vlézt do nějakého nákupního centra a víš, že je to tady úplně stejný jak to známe doma. Tady ty lidi sou. Tady to žije. Fuj! Cestou zpátky jsme to střihli přes Švédsko, nasbírali ty největší hřiby, co sem v životě viděl a pomalu náš trip končil.

Po 14 dnech pomalu zpátky domu, do postele, do normální restaurace, do prdele, já se těšil!:-) Teď už bych jel ale zase!.-) Suma sumárum 5200km v autě a dobrej 800km na trajektech. Krásnej výlet, krásná zem! I ty lidi sou tam tak nějak příjemnější, ty hodnoty mají asi ještě v pořádku. Každopádně doporučuju a chci zase!