Report: Bluegrass Enduro Tour Rombach

Autor: Richard Sýkora, kategorie: Report, vydáno: 15.5.2013

Znojemská raketa Richard Sýkora aktuálně dělá ostudu českému školství v rámci programu Erasmus v Německu, nedaleko Francie, Alsaska, země enduro zaslíbenému. Zde je jeho pohled na akci pořádanou Jeromé Clementzem – Bluegrass Enduro Tour v Rombach-le-Franc.

Vzhledem k tomu, že teď studuji na západě Německa, téměř u francouzských hranic (God bless Erasmus program), tak jsem se rozhodl, že vyzkouším francouzské enduro závodění. Na seznámení jsem si vybral druhý závod Bluegrass Enduro Tour Classic ve vesnici Rombach-le-Franc.

Přijíždím do malebné vesničky v Alsasku a pořadatelé mě odnavigují na BEZPLATNÉ parkoviště. Jdu se zaregistrovat a potkávám Tracy Moseley, Remy Absalona či amerického Bena Cruze, takže zřejmě docela našláplá konkurence. Platím startovné 26 E a dostávám číslo 98 a jdu se nachystat na závod.
Autobus na start 1. RZ by mi měl jet v 9:20 raději jdu na autobus dříve, aby mi to náhodou neujelo a zjišťuji, že prostě ve Francii se to moc neřeší a můžu jet nahoru i dříve. Takže vyrážím. Nahoře mě ještě čeká cca 40 minutový výšlap na start 1. RZ cesta je do kopce a hodně a jak později zjišťuji byla docela chyba snažit se zůstat v sedle jak dlouho to jen šlo, protože na start dorážím již celkem unavený.

Bouřňák v Alsasku

Opět se ukazuje, že jsem ve Francii a startuje se ne podle čísel, ale podle toho jak prostě přijdeš. Takže se ještě trochu vydechnu a startuji. 1. RZ. Ta měla 2,15 km délky a v podstatě téměř celá byla z kopce. Povrch byla taková hrabanka lehce nasáklá vodou po propršených předešlých dnech. V jízdě dělám nějaké chyby, ale i tak se mi daří předjet závodníka startujícího přede mnou. Trochu mi dělá problémy, že se to jede na oči, musím se dívat víc před sebe.

Přejezd na 2. RZ byl poměrně krátký cca 500 m. Na startu zjišťuji, že se odsud bude startovat i 4. RZ. Dvojka je z počátku tvořená velkým množstvím zatáček o 180°,které mi moc nejdou, ale opět dojíždím a předjíždím závodníka přede mnou. Trať je o trošku delší než jednička a stíhám i spadnout, ale naštěstí mě nikdo nepředjel. Ke konci je to hodně prudké s odklopenýma zatáčkami, super zábava.

Efektní dojezd do cíle

Bohužel zábava končí ve chvíli, kdy musíme vyšlapat/vytlačit na start 3. RZ, který je jen o kousíček níž než start jedničky, takže v podstatě celé převýšení předešlých dvou RZ. Je to opravdu hrozná dřina, naštěstí asi v polovině je občerstvovačka, takže dávám nějakou čokoládu a pak už to celkem ubíhá.

3. RZ je hodně zábavná se dvěma výjezdma, kdy ten druhý sebere opravdu hodně sil. Jinak trať se mi opravdu líbí a daří se mi ji jet jakž takž bez větších chyb a předjíždím 2 závodníky takže v cíli radost.

A opět nás čeká těžká cesta nahoru jen o kousíček kratší než ta minulá. Nohy bolí už fest, takže tlačím víc než v předchozím případě a už se těším na oběd, který má následovat po RZ 4.

Ze startu 4. RZ byl parádní výhled

Ta začíná stejně jako druhá a po 180° zatáčkách, které zvládám již o něco lépe, trať pokračuje hezkým singlem až na širší cestu po louce, která se začíná zvedat do kopce. Do této chvíle jsem předjel 5 závodníků a 6. mám na dohled. Bohužel Francouzi mají prostě fyzičku, a tak mi ujíždí. Naštěstí po chvíli zajíždí trať opět do lesa a dolekop.com. Jezdce opět dojíždím, ale není místo k předjetí a navíc spolu doženeme ještě jednoho, který padá na cílové pásce a zacpává cestu k zařízení, kde se „odpípne“ čip. Takže opět ztráta drahocenných sekund.

Ale mám hroznej hlad, takže to neřeším a jedu co nejrychleji do areálu, kde dostáváme krabičku nudlí s masem a zeleninou, zákusek a vody co hrdlo ráčí. Mají to opravdu dobře zařízené. Po obědě zase na autobus a na start 5. RZ, který je identický s trojkou.

T-MO a jeden z mnoha prudkých úseků na trati

Říkám si, že trojka mi seděla takže i tohle bude OK. Ze začátku to tak opravdu bylo a tam, kde končila 3. RZ jsem měl předjetých už 6 lidí. Ale pak se stala chyba, když jsem dojel 7. tak jsme společně zabloudili a nabrali velkou ztrátu. Navíc to bylo v místě, kde se jelo již jen po rovině takže po návratu do trati nás čekala jen dřina a dokonce i jeden výběh schodů. Do cíle jsem dojel úplně vyřízenej. Tohle byla nejdelší etapa měla okolo 5,5 km a dal jsem ji za necelých 12 minut.

Teď už „jen“ výjezd na nejkratší 6. RZ o délce 1,2 km s převýšením cca 300 m. Když jsme šlapali/tlačili okolo tratě tak mi to velice připomínalo ČP DH na Bouřňáku. Sklon takový, že lepší sjet než sejít. Nahoře jsem už docela hotovej. Ještě že už to bude jenom z kopce. Pro mě asi nejlepší etapa, povrch opět taková hrabanka místy docela v driftu, ale snažím se to držet pak jedna chyba, kdy se málem nevlezu do dveří boudy, kterou se projíždí a uvnitř vrážím do barelu a zastavuji. Nicméně z těch chyb, jenž jsem dneska udělal byla tato nejmenší Dál je to zase pohoda sice ke konci na rovince už nohy šlapat nechtějí, ale dávám tomu maximum. Strmý nájezd do poslední sekce sešup/drop na parkoviště v cíli, menší lavice, dřevěná klopenka a je to doma.

Jeromé Clementz skončil těsně pod pódiem, ostatně co by jako nezávodící organizátor na stupních vítězů dělal

První typické francouzské enduro je za mnou. Celkový výsledek 82. místo ze zhruba 300 lidí s časem 37:51 a ztráta 7:14 na prvního. Příště neudělat tolik chyb a může být i lépe. V ženách vítězí podle očekávání T-Mo já od ní dostávám 2:30. V mužích vyhrává Jeremy Arnold druhý je Ben Cruz a třetí Remy Absalon.

Tracy Moseley dle očekávání na jedničce

Byl to perfektní zážitek, tratě z hodně kopce a navíc, když jedeš na oči tak je to fakt jinej level závodění. Výšlapy na starty dřina veliká. Příští závod, který bych rád jel je opět Bluegrass Enduro ale nyní ne Classic, ale International v Mollau. To se pojede o víkendu 8.-9. června.