Špičák očima bajkerky

Autor: Šárka Korečková, vydáno: 9.8.2013

Šárka Korečková se s námi podělila holčičí pohled na bikepark na Špičáku. Jak sama říká, jelikož jezdím už nějakou dobu, rozhodla jsem se předat svá těžce nabytá moudra dále, třeba to pro vás holky bude užitečné.

Špičák je jeden z nejstarších českých bikeparků a spolu s Geisskopfem tvoří na Šumavě nerozlučnou dvojici. V obou parcích si holka dobře zajezdí, ovšem musíte počítat s tím, že je to celkem dřina. Já sama mám druhou sezonu čistokrevného sjezďáka a musím říct, že mi ježdění v mnohém usnadnil. Neříkám, že bych nemohla jezdit bez něj, ale fungující sjezďák je něco, co jednou zkusíte a pak už nechcete z kopce jezdit na ničem jiném. Dřív jsem v obou parcích jezdila na Giantu Reign se 150mm zdvihem, taky to šlo, ale to, co dovolí sjezďák, to není ani zdaleka.

Špičák nabízí tři základní tratě: Struggle, Black Friday a Forest Virgin. Tratě se různě prolínají a vedou z nich další odbočky na pasáže těžší nebo skokové. Dřív jsem měla hodně ráda nejlehčí trať Forest Virgin. Začátek je stejný jako u Black Friday – dropík a pak série lavic. Nic čeho by se člověk musel bát, drop se dá objet a lavice pomalu přejet. Dál se pokračuje několika utaženými zatáčkami pod lanem a lesní pasáží. Trať celou dobu není nijak prudká, ani moc rychlá, naopak je to spíš vymotávání v zatáčkách a mezi kameny.
Velkou atrakcí na ní je houpačka. Rozhodně doporučuju nebát se toho a zkusit si ji. Je dobrý si před ní zařadit lehčí převod, abyste si mohly přišlápnout, kdybyste neměly dostatečnou rychlost a nevyjely až nahoru. Poprvé jsem to samozřejmě nevěděla a z houpačky spadla vlevo do křoví. Vůbec nic se mi nestalo a ten smrček, na který jsem spadla, toho už asi zažil i víc.
Tuhle trať jsem ráda jezdila na reignu, jelikož se mi s ním v malých rychlostech lépe manipulovalo než se sjezďákem. Teď už si ji dám jen jednou či dvakrát pro zpestření.

Black Friday je středně obtížná trať, není to úzká cestička v lese, ale už je to širší trail s náročnějšími překážkami. Ještě v horní pasáži na vás čeká celkem nepříjemná skalka, s kterou by někdo, kdo nerad sjíždí prudké kameny, mohl mít problém. Skalka se dá objet těsně nad nájezdem na ni odbočkou vlevo do lesa. Tam je jen potřeba trochu kroutit řídítky a přejet pár kamenů.
Dál se člověk může zdokonalovat na menších dropech a větších či menších skocích, které jsou vesměs hodné a nijak zle vás nekopnou. Všechny překážky se ale dají objet nebo pomalu přejet.

Přiznám se, že Struggle zase tolik moc nejezdím, protože je to vždycky boj :). Trať je v některých místech dost prudká a kamenitá. Je tam hodně technických pasáží, skoků a nepříjemných zatáček. Když to člověk jede poprvé na oči, opravdu chvílemi neví, do čeho přesně jde. Chce to mít trať dobře v hlavě a pamatovat si kam přesně mířit. Nedoporučuji tam jezdit, když je mokro 

Spodní část Strugglu navazuje na lávkovou pasáž – Air Stone. Se sjezďákem už ji tolik nejezdím kvůli už zmíněné horší manipulovatelnosti kola v malé rychlosti. Ale lávky jinak nejsou zase tolik náročné, je třeba dát si pozor na podklouznutí na kamenech, kterými jsou lávky pospojované a je taky dobré umět zatáhnout za přední kolo při sjezdu z nich.

Spodní část – když se tratě Black Friday a Forest Virgin sejdou, čeká vás ještě dolní pasáž s wallridem (je opravdu jednoduchý, zkuste si na něj najet a postupně ho určitě celý dáte), mostem přes cestu a pak rovinka, která ústí k legendárnímu přespotočáku. Letos jsem ho skočila poprvé a měla jsem z něj obrovskou radost. Skok není technicky náročný, ale musí na něj být dostatečná rychlost, která se na rovině před ním dost těžko nahání. Základem je skočit dvoják před nájezdem do lesa – to není nijak těžké, stačí před ním nebrzdit. A pak už jen šlapat, šlapat, šlapat a poslední dvě boule před skokem prohoupat. Je potřeba dávat si bacha na kořeny, protože už nejednou jsem viděla, jak při usilovném šlapání si někdo zavadil pedálem o zem a letěl dost nevybíravě mi­mo trať.

Po přespotočáku (nebo po lávce, která vede vedle) si můžete vybrat několik možností. Dá se jet úplně nová lajna vlevo, kde jsou dva nové skoky, které jsem bohužel zatím neměla odvahu zkusit. Nechám si je buď na podzim, nebo na příští rok. Pak můžete jet lavice, které rozhodně nedoporučuju, když se neumíte odrazit nebo potlumit skok. Jsou hrozně vysoké a dlouhé a nevycházejí do rychlosti, takže je třeba mít to v paži. Nebo co jezdím často já, je takzvaný dřevěný had – široká vinoucí se lávka a následná kořenová pasáž, kde je potřeba dát si pozor na strom uprostřed. Ten tam opravdu vadí, je škoda, že ho nepokácejí, přidalo by to celému úseku na plynulosti. Pak už stačí jen vyklepat ruce a nasednout znovu na lanovku.

Špičák mám z českých bikeparků nejraději. Nabízí možnost volit různě obtížné stopy a má jak menší, tak větší skoky, na kterých se člověk může učit a zdokonalovat. Já sama na Špičáku nedám víc jak 8 jízd za den, průměrně spíš míň. Přeci jen převýšení celé tratě je přes 300 m. Je tak celkem výhodné koupit si s někým napůl bodovou permanentku.

Chcete víc? Podívejte se k Šárce do blogu.