Report: Prague Downtown

Autor: Vítězslav Stránský, Aleš Kocner, kategorie: Report, vydáno: 9.9.2013

Dlouho se mi nestalo, abych sobotní ráno nemohl dospat. Očekávání, co přinese pražský downtown mě však restartuje už před sedmou ráno. V hlavě jede ta MONSTERózní kampaň, co tomu všemu předcházela, těším se jak malý kluk. Ambice pořadatelů byly cítit z každého promo materiálu, jak Růžovákův dres po JBC finále. Obligátně řečeno: „A to není zrovna málo!“

Sláva nám před měsícem předvedl, jak se dělá světová akce v českém měřítku. Vyrovná se PGDT nedávnému JBC Revelation? Obstojí srovnání s asi nejpodobnějším a nejbližším letošním prvním downtownem pro pozvané v Bratislavě? Sejme někdo Datlovi nálepku pana neporazitelného? A co, na to všechno Jan Tleskač? Pohodlně se usaďte a dozvíte se, jaký výživný pokrm nám to kluci z HCORE production v naší matičce stověžaté naservírovali.

Střih # Pohořelec # 13 hodin # Prague Downtown # MTB kvali # Heart attack # Braaap. Tímhle stylem bych udělal mobilní příspěvek, pokud bych si jel tohle cool FB štýlo. Ale nejedu, takže to máte s pár desítkami hodin zpoždění. Ale nechme pudla koňovi a pojďme rovnou k věci.

Trať měla cca 700 metrů a byla předmětem hodně komentářů vždycky a za každou cenu hate-rů. Prý rovina, se sjezdem to nemá nic společného. Hmm, říkám si, tyhle lidi nepochopili, že tohle je prostě jiná kategorie, nejsme v Jižní Americe a nikde není řečeno, že downtown má vypadat jen a jen tak, jak si ho někteří představují. V dnešním světě je kategorizování za každou cenu nesmysl. Mě to přijde jasné. Vypadá to jako downtown, voní to jako downtown, chutná to jako downtown. Je to prostě downtown. Těch pár chytrolínů může zůstat doma a kousat si maximálně „nech ty nehty“ u live přenosu.

Přesouvám se z prostoru cíle, kde motá Vilibald zrovna frontflipa na cílovém odpalu, jak když jde pro rohlík. Když zůstaneme u pekáren, japonští turisté na to koukají jak chleba z tašky. Mezitím speaker hecuje další triky. Dočkáme si i zahozených i na čistotu backflipů, double tail whipů, 360tek a dalších zamotanic. Fotím se narychlo s nadměrně vyvinutýma hosteskami od Monsteru, fasuju z ruček Petry Loumové energii a už se nemůžu dočkat trackwalku. Je po tréninku, trať uzavřená, takže se nechám unášet davem horekopcom. Trať vypadá velmi, ale velmi solidně, nemůžu se dočkat, co najdu za další zatáčkou. Pro přehlednost, popíšeme to hezky pěkně od startu.

Pod fotogenickými hradbami petřínské zahrady se to všechno odpálilo ze startovního dropíku, točilo se po trávě doleva na prašnou cestu, kde číhal první lehký step up – dvoják. Pak sprint na další velbloudí devítimetrák, obě překážky byly hodně o citu, abys trefil dopad a nešel na placku, což nebyl zrovna lehký úkol. Po něm už to byl slušný kalup na wallride, který byl v podstatě odrazovým můstkem do sekce na štěrkovém podkladu. Tahle pasáž nejvíc připomínala sjezdovou trať a letělo se na ní opravdu slušně.

Pak brzdy na velmi zajímavou, nezdající se, ale technicky náročnou, mírně do transferu zakroucenou „step up, step down vanu“, na kterou se rychlost opět musela slušně korigovat. Víc by vám o ní pronesl slovutný Červ, který se ještě dnes budí hrozným křikem ze svých snů, protože tahle věc se stala v obou jízdách pro něj prostě zakletou. A pak to chtělo opět plyn, brzda, esíčko do krátkých schodů, klopna, série 3 skoků různých tvarů ala „poď mi trefit čistě dopad, nepřestávej hamtat, tady se dá hodně ztratit“. Navazoval prúlet černou dírou v baráku, kde prý dle slov Kuby Říhy v tréninku dřeli Driftem o strop, takže se muselo natáhnout zpomalovací esíčko, abychom se nedočkali další variace na francouzskou gilotinu. Nu a po velmi krátké sléze už vyplivnutí do klopenky a cílový skok, kde časomíra snímala čas jezdce už před rádiusovým odpalem, kdyby se třeba už někomu nedostávalo rychlosti.

Jelo se na 2 jízdy. Jedna semifinálová, de facto kvalda, ze které postoupilo TOP 30 do finále. Všechno odpálila první zahraniční hvězda Marcelo Gutierez a pak už to šlo ráz naráz. Trať byla perfektně ozvučená po celé délce, takže i když si byl kdekoliv, došla k tobě informace, třeba že Datel s Frkym v první jízdě ve dvou setinách, hrozná nuda. První kolo jsem si poctivě zafandil u „vany“, zjišťuju, že drtivě dominují opravdu sjezdové speciály, jen pár datlů jede hardtail. Divácká účast pestrá od maminek s kočárky přes turisty až po lidi od fochu. První dvě skupiny si teprve zvykají, že k závodu patří trocha toho fandění a ideálně řevu. Ale ten nahoře ví, že to je pouhá předzvěst věcí dalších. Do finále proklouzlo to nejlepší, co na PGDT bylo a pro mě největší frajer Vlasta Hynčica, který všem ukázal, že cesta z lesa mu nedělá v jeho věku žádný problém a vyjel si profesorskou jízdu účast mezi finálovou elitou.

Po skončení semíčka si to štráduju ke startu a tlačí kolem zrovna Johanes Fischbach. V životě mě neviděl, ale dávám se s ním do řeči, protože mě zajímá názor přespolního. V tuhle chvíli oba netušíme, že 3000 Euro za první flek určitě bude stačit na benzín do Reichu. Johannes chválí trať, organizaci a potvrzuje, že tahle akce je sakra propracovaná a o jezdce maximálně postaráno. Na čumendu finále se mi nejlépe pozdával prostor startu, protože velká projekce s perfektní režií závodu dávala prostě a jednoduše přehled a ještě ses tady jako bonus mohl zeptat na dojmy samotných aktérů.

Finále, to už byla jiná arabica. Jezdci v bloku vždy po deseti lidech bojovali o pohádkové prize money 6000 EUR a to už je na ČR velká palba. Tomu odpovídaly výrazy ve tvářích na startu a ryk přítomných. Jelo se od nejpomalejšího po vítěze semifinále, takže dramatická gradace, jak se patří. A když Marosana dojel do cíle a ujal se spolukomentování, začalo hodně přituhovat. Komentáře typu: „Tenhle mě taky nezajel a může na párek“, nebo reakce na lepší mezičas Kuby Hnidáka, kdy ho regulérně zaklel a Kubovi se po pár vteřinách žvejklo přední na poslední klopence 10 metrů před cílem, to nevymyslíš.

Jméno střídalo jméno, nevěděl jsem, co můžu od zahraničních hvězd čekat a jak za to vezmou odvěcí rivalové Prokop-Slavík. Frky po operaci lokte, předvedl svoje maximum a dolétl si na průběžný pátý flek a v cíli, sdělil, že si nemohl víc přát. Fischbachův čas tak čekal na svého přemožitele a ten mohl atakovat právě Datel. Hnán několika tisícovým davem prolétl trať, oči patriotů tlačily, ale nakonec se časomíra zastavila o 0,07 vteřiny za Johannesem. „Udělal jsem pár chybek a tady na téhle trati se o to neodpouští,“ svěřil se Datel po dojezdu. Na startu pak ještě Matt Walker. Ten bere nakonec třetí flek a kompletuje tak bednu prvního a historického Prague Downtownu.

V Bratislavě hodil Polcik rukavici sakra daleko, ale kluci jí zvedli s důstojností, kterou si Praha zasloužila. Projekt, který se připravoval několik let byl na první ročník více než kvalitní. Určitě by se našlo pár věcí, co bysme mohli kritizovat, jako třeba absence hot seat, který by akci slušel, nebo nevyrovnané výkony cílového komentátora, který oproti Michalovi Berkovi měl pár „momentů“. Ale celkově to prostě byla pecka, kterou MTB gravity scéna potřebuje jako sůl. Nebojím se o to, že media promo po akci zvládne a bude stát za to, stejně jako kampaň, která předcházela. A to tenhle sport potřebuje ze všeho nejvíc, protože pak to pomůže všem dalším pořadatelům při shánění podpory od firem, ať už jde o jakoukoliv příbuznou disciplínu. Za mě za jasně za jedna.

Foto: Aleš Kocner, celé album zde