Report: Bluegrass Enduro Tour Guebviller

Autor: Oskar Jančík, kategorie: Report, vydáno: 3.10.2013

ikonaPoslední závod letošní Bluegrass Enduro Tour se jel v neděli prvního září v Guebvilleru. Spolu se ZR jsme byli od začátku července na čekací listině, jestli se uvolní nějaká startovní pozice. Plán byl jasný – pokud se nedostaneme do závodu, stejně jedeme, pomůžeme se sbíráním mlíka a rozhodně si projedeme tratě. Závody nejrychlejšího muže EWS (Jerome Clementz pozn. red.) prostě stojí za to.

Na startu je kolem 300 startujících včetně závodníků, kteří pravidelně obrážejí EWS. Všichni byli na Eurobiku z důvodu svých sponzorských závazků a protože Guebviller je jen nějaké tři až čtyři hodiny jízdy na západ od Friedrichshafenu. Málokdo si nechal tenhle závod ujít.





Guebviller nebo Guebwiller, podle toho jestli se díváte do německé nebo francouzské mapy, je městečko na úpatí Grand Ballon, nejvyšší hory Alsaska (1424m).

Dole v Guebvilleru se potkáváme s mými kolegy Bertrandem a Mannuelem, kteří na Grand Ballonu jezdí skoro každý druhý víkend. Jejich auta necháváme dole a naším se vyvážíme na start. Bertík sedlá nový GT Force a jen tak náhodou se byl včera projet, takže ví, že první erzeta vede přesně po trailu, který dobře zná. Jednou z výhod Jeromových závodů je, že můžete startovat, kdy chcete. Takže je možné celý závod objet s kamarády a ne se celý den o samotě potácet po lese. Bertík a ZR mají vyjeté pořadí a měli by startovat dřív, ale budou s námi držet basu a jedeme všichni spolu… Startujeme v pořadí Bertík, ZR, já a Mannu. Od startu se jede hrozná kudla. Bertík se ZR mi ujeli a dává mi dost práce je dohnat. Předjíždíme – „on your left, on your left“ – někteří závodníci mají dost problémů. Hodně defektářů. Rychlost jak na silničním kritériu. Už už doháním Bertranda, v mírném výjezdu ve vysoké rychlosti jde hrozně k zemi. Tak tak ho nepřejedu a díky jeho pádu se vyhýbám výmolu po vykotlaném stromu. Asi spadl hodně, slyším za sebou Mannu, který se ujistil, že Bertík žije. Předjíždím další, v mírném stoupání volám, aby Mannu šel přede mě, nechce, že prý máme dobré tempo. Kdyby šel přede mě, zpomalím a odpočinu si, takhle musím jet pořád plnou. Ke konci konečně předjede s tím, že tady to zná. Jsem mu vděčný. Switchbacky, kde jsou všechny hrany strhané a sype se to, bych bez něj před sebou projel mnohem pomaleji. Takhle se jen držím jeho stopy. A už jsme v cíli. Plácáme si high5 se ZR a všichni si říkáme, že to bylo něco. Mannu napočítal, že jsme předjeli 16 nebo 17 lidí. Po pár minutách přijíždí i Bertík. Nebude pokračovat v závodě. Plzně, které jsme si nechali do cíle u něj v autě, schová u předního kola Mannuho auta.




ZR



Stoupáme ke startu druhé erzety. Přemýšlím o tom, že jsme se asi napsali na EWS… Do kopce nás se sirénou předjíždí záchranářská čtyřkolka a land rover. Radši na to nemyslet, na mýtině nám nad hlavou krouží vrtulník. Druhý den ráno místní noviny napíší o nebezpečném závodě a šesti záchranářských akcí s vrtulníkem. Jeden ze šesti je lokálně známý silničář, srazilo ho auto…

Na startu dvojky držíme stejné pořadí – ZR, já a Mannu. ZR nasadil tempo, mám práci ho udržet. Má na mě aspoň 200 metrů. Část téhle erzety je shodná s první tak asi od půlky, pak je někam přemlíkovaná. Nepoznávám, že jsem některé úseky už jel. Pak přichází stoupání po lesní šotolině. Moje chvíle, aspoň jednou dnes předjedu ZR. Ve sjezdu o něco později mě Richard samozřejmě dožene. Ještě pár předjetí – „on your left, leeeft…“ – korýtko, v něm doháníme holku, je 50 možná 100 metrů před námi, šetřím síly a nevím, kde předjet. Cíl! Mannu dorazí po chvíli, když musel se startérem vyjednávat o chráničích. Zamlada jezdíval svěťák v mx enduru, a tak nechápe, proč po něm někdo chce lokty.




Autor reportu Oskar Jančík



Třetí erzetu už startujeme mezi rychlejšími, a tak už se předjíždění konat nebude. Opět stíhám Richarda, v jednoduché zatáčce jdu nečekaně k zemi. Nevím proč, nějaký zlý trpaslík mi podtrhl přední kolo. Dost mi trvalo, než jsem se posbíral, tahle ztráta bude velká. Snažím se to dohnat, několikrát dost riskuji ve volbě stopy. Něco mě poslalo mimo hlavní stopu do trávy…bum bum bum, přejel jsem uprostřed lesa tak tři kanály a všem chybí dekly… Možná bude defekt, naštěstí butyl od Maxxisu jen tak něco neprorazí… Mannu je v cíli skoro hned za mnou. ZR musel dost čekat.




Nicolas Lau



Na předposlední čtvrtou erzetu se stoupá dlouho. Mannu opět poznává terén a radí, že nemá cenu šlapat. Lepší vytlačit. Na startu je krásný výhled na Guebviller. Pee with a view… Joe Barnes by ze mě měl radost. Už je asi v cíli. Ryze sjezdová erzeta. Cítím, že síla už není. Další chyba, kdy zbytečně najíždím vnější stopu a přejíždím na hřebínek, kam trať nevede. Jsem v lesoparku na kraji Guebvilleru. Hrozně namlíkovaná stopa a slalom lesem dřevěných sloupů. Rychlost nula. Blíží se cíl. Fanoušci houstnou…v poslední zatáčce vyskočí ze křoví jakási travesty postava a ukazuje do protisměru. Dost jsem se lekl. Frantíci si prostě užívají i fandění.





Přesun po silnici na náměstí, kde nás čeká poslední erzeta. Vidíme bazének a přes něj dvě lávky…ajaj. Startuje se jako v dualu. Hraje kapela, a tak na startu není nic slyšet. ZR odpípne čip o něco později, trochu na něj čekám, pár bunny hoppů, jedny schody, bazének je hračka, sklopka a cíl. Časomíra na téhle sranda erzetě asi nebyla úplně regulérní, takže se nakonec škrtá. I tak zábavný konec. Oběd, poplácat se s kamarády, zavolat domů, vrátit čip. Pro mě podle zážitků nej závod sezóny.

Na náměstí, kde se vyhlašují výsledky a jela poslední erzeta, je trošku fesťák. Živá hudba, k ochutnání místní krajové speciality, dealeři GT a Cannondale tu mají expo nových kol, plácek, kde se přes překážky prohánějí děcka na kolech a odrážedlech.





Vyhrál Nicolas Lau (30:10), na druhém místě je novozélandské překvápko z letošní EWS Jamie Nicholl (31:12), třetí Jeremy Arnould (31:19). Můj nejrychlejší kolega ze CSG Guillaume Heinrich (32:41) končí těsně pod bednou na šestém místě.

Já dojíždím 63. (37:28), jen čtyři sekundy za 62. Remi Absolonem, kterého nedávno kouslo infikované klíště. Mannu je 60. (37:15). Znojemska Raketa Ríša Sykora 39. (36:04). Ríšovi patří pořádná gratulace, dojet do čtyřicátého místa na takto obsazeném závodě, je krásný výsledek!

Výsledky zde



Diskuze

anonymní uživatel Dan 3.10.2013 v 20:25

BOží ale asi maso :-D

anonymní uživatel bolekkrutor 3.10.2013 v 20:35

Koukám,že vólo v Ischglu byla nakonec papina.Zdejší bazének by byla moje smrt:)

anonymní uživatel ZR 4.10.2013 v 12:46

Hehe bazenek bylo zlo do jizdy sem sel s tim ze to mam tak 50/50, ale nastesti sem tam nespadl :)nicmene byli i taci co se koupali

Komentáře

Publikovat jako anonymní uživatel - přihlášení, registrace


Přepnout barvu pozadí