Report + video: Specialized Enduro Série - Enduro Race Ještěd

Autor: ZR, Miloš Lubas, kategorie: Report, vydáno: 18.6.2014

V neděli se v Liberci na Ještědu odehrálo další kolo české Specialized Enduro Série, za d:key byla na místě Znojemská raketa Ríša Sýkora. Závod objel na svém Cannondale Jekyll (který dlouhodobě testuje) a díky němu si dnes můžete přečíst jak druhý závod největší české enduro série viděl on.

Pohled na dominantu Ještědu ze startu jedné z RZ – myslíme samozřejmě vysílač v pozadí

O uplynulém víkendu se jel další závod Specialized Enduro Série na Libereckém Ještědu. Do Liberce přijíždím v pátek večer a mraky na nebi dávají vědět, že se v sobotu pravděpodobně prášit nebude. Ráno mne podle předpokladu budí plácání dešťových kapek na silnici a musím se hodně přemáhat abych vylezl z postele. Nicméně okolo půl jedenácté to vypadá (z okna hotelového pokoje), že by se mohlo počasí trochu umoudřit, a tak vyrážím do Ski areálu Ještěd, kde se celá sranda má odehrávat. K lanu, které má tentokrát vyvážet na start první a poslední, šesté RZ dorážím těsně před dvanáctou a zjišťuji, že ve dvanáct se kvůli obědu nejezdí, takže si musím ještě půl hoďky počkat. Toto zdržení pro mě bylo dá se říci záchranou, protože během té půlhodiny se nahoře přehnala bouře. Po půl jedné již ale nasedám na lano a jedu na první RZ. Od konce lanovky je start etapy ještě nějakých deset minut jízdy do kopce, a tak se člověk i trochu hned na začátek zahřeje.

Pavel Čep se pohyboval celý závod v popředí výsledkové listiny

A už je tu první RZ, poměrně dlouhá a většinu času se jede po turistických chodníčcích, docela pěkná, ale mě moc nesedí – na turistických stezkách jezdím jak na výletě… Uprostřed je jeden kratší výšlap po asfaltě, ale nic moc fyzicky náročného. Její celkový profil je spíš rovinatější. Z cíle jedničky se šlape po svých po silnici a lesní cestě na dvojku. Výšlap okolo půl hodiny docela na pohodu, žádné extrémní převýšení. Dvojka je z větší části velká palba po širších kamenitých cestách, kde má člověk strach aby nechytil defekt. Opět nic moc extra technického spíš trať na morál to pořádně podržet.

Jeden z dalších favoritů – Tomáš Kutin – nakonec na stupně vítězů nedosáhl

Od konce dvojky se opět skoro celou cestu šlapalo po silnici až ke startu trojky. Tato RZ byla asi nejvíce diskutabilní, proč dávají pořadatelé do pravidel něco o tom, že délka výjezdu v jednotlivých RZ nepřesahuje 15% její celkové délky, když to letos ani v jednom závodě nedodrželi??? Navíc vůbec nechápu, proč bych měl po startu jet jen cca 100 m mírně z kopce, abych pak šlapal do kopce jako kráva. Jako by prostě nemohli dát start nahoře. Prý mohli, ale hlasovali a víc bylo pro kopec nahoru… Tomu vůbec prostě nerozumím. Po otravném výjezdu, pro mě výtlači, se to na chvíli zlomilo dolů a pak následoval ještě jeden kratší výjezd (výtlač), po kterém již přišla na řadu technika. A to ne ledajaká nejprve z mírného kopce spousta mokrých kořenů a kamenů někdy se tam dalo skočit z jedné vlny do druhé jako dvoják, ale pak se to hodně zlomilo v snad nejprudší kamenito-kořenitý úsek jaký jsem kdy na enduru jel. V tréninku jsem to sjel „na oči“ jenom proto, že jsem byl nahoře moc rychlý a už to nešlo zastavit. Po technice následoval opět kopec nahoru a pak mírně dolů až do cíle. To jsem zvědavý jak to druhý den pojedu v kuse, honilo se mi dole hlavou. Ono sjet takhle těžký úsek samo o sobě není tak hrozné horší je to když tam dojedete s tepovkou okolo 190…

Odkud Aaron Gwin okoukal jízdu jen na ráfku, kterou předvedl v Leogangu? Přece na Ještědu od Toma Šorejse

Z cíle trojky na start čtvrté RZ byl asi nejdelší přejezd celého dne. Čtverka však stála za to, start byl ve stejném místě jako stará trať ČP DH. Hned po startu to bylo hodně z kopce a po deštích to pořádně klouzalo, poté se jelo chvíli po lesní spojovací cestě, která nás dovedla v podstatě až pod lanovku Skalka, kde trať pokračovala po zcela novém úseku v jehličí se spoustou vlhkých kořínků. V dolní části se pak napojila na konec trailu La Spaghetta a cíl pak byl v prostoru nástupní stanice lanovky. RZ 4 byla přesně to jak by měla pořádná endurová etapa vypadat.

Na pětku se pak šlapalo od dolní stanice lanovky zhruba do dvou třetin kopce a RZ pak vedla z větší části po bikeparkové „modré“. Bohužel tato trať není moc dobře postavena, klopenky tu na sebe moc nenavazují a skoky jsou tu takové divné. Ve spodní části pak byla ještě jedna delší šlapavá rovinka. Celkově se mi tato RZ moc nelíbila.

Na poslední etapu se jelo jak už jsem psal výše lanovkou. Šestka pak z velké části vedla po La Spaghettě, ze začátku hodně klopenek a ve střední části pak kamenitější. Ve dvou třetinách trati se pak odbočilo z bikeparku do lesa, kde následovalo hodně kamenů a pak palba po rozbité lesní cestě, aby se trail na posledních 500 m spojil s pětkou a cíl byl pak společný pro všechny tři poslední etapy. Šestka spolu se čtverkou pro mne byly nejhezčími etapami celého závodu.

Trošku mě mrzelo, že jsem si jednotlivé RZ projel vždy jen jednou, a tak jsem si z nich před nedělním startem moc nepamatoval. To se mi vymstilo hned na první trati, kdy jsem zajel kamsi do lesa s myšlenkou, že to tudy má vést, nicméně nevedlo, takže seskočit z kola a skrz větve stromů jsem se prodíral nejkratší cestou zpět na cestu. Zbytek už byl bez problémů, ale celkově jsem jel prostě jak na výlet.

Ve dvojce jedu docela dobře, ale taky cítím, že by se dalo jet víc, jenže mám strach z defektu je to tu hodně rozbité.

Michal Prokop dal přednost enduru před Mistrovstvím světa ve fourcrosse

A to už jsem na startu nepříjemné trojky, ve výšlapu umírám, samozřejmě že od půlky kolo tlačím, nahoře nasedám, ale nějak nemám v nohách sílu, takže i druhý kopec sesedám a tlačím. Vršek techniky jedu celkem plynule, i když mi přijde, že jsem tu včera jel rychleji hlavně to nepřepálit do spodní prudké pasáže. Nahoře ještě křičím na závodníky přede mnou, kteří to v tom strmém tlačí aby uhnuli. Naštěstí to sjíždím poměrně v klidu a na jistotu. Bohužel síly chybí, a tak už nezvládám pořádně zabrat do cíle. Tahle RZ se mi rozhodně moc nepovedla. Už se ale těším na sjezdovou čtverku, tam si snad spravím chuť.

Autor reportu ZR si závod užíval (lanovky on má rád)

Taky že jo, hned od vršku se mi jede dobře není to už tak vlhké jako v sobotu, takže se to dá jet celkem rychle, na spojovací silnici sice asi nešlapu dost, ale v dalším lese už dojíždím jezdce startujícího přede mnou, tak se snažím ještě trochu přidat, ale dělám chybu, obě nohy ven a jen tak tak, že nejdu k zemi. Naštěstí to srovnám, jezdce dojedu znovu a již bez chyby ho předjedu. Dole je na trati i jeden drop, pak ještě pár klopenek a je tu cíl. Jsem docela spokojený, škoda té chyby, ale snad mě nestála moc času.

Před výjezdem na pětku se ještě nabaštím na občerstvovačce v cíli a jdu na poslední třetinu závodu. Transfer pět jsem si v sobotu nezkusil, protože jsem byl líný a jel lanovkou, takže mě docela překvapuje jak je dlouhý. Těsně před startem na mě startér něco mumlá, ale v integrálce mu moc nerozumím, čip pípně, vyrážím a v tom okamžiku si uvědomuji, že mi říkal musí to pípnout dvakrát. Brzdím a ptám se mám se vrátit a on na mě: „tak už jeď, když už jsi se rozjel“. Super, ztráta hned od startu, co se dá dělat. Snažím se jet plynule, ale v nenavazujících klopenkách je to docela problém, pak mi ještě padá řetěz, paráda, naštěstí se mi to daří za jízdy přeřazením nahodit. V delší rovince jedu fakt bídně, už aby byl cíl. Pětka teda taky nebyla žádná hitparáda, jsem zvědavý co přinese šestka, která se mi včera docela líbila.

Nahoře v klopenkách mi to celkem vychází, ale celkem brzy začínám zjišťovat, že mě začínají bolet i ruce. Je to tu docela rozbitý, hlavně spodek. Pár šlápnutí do cíle a enduro na Ještědu je za mnou.

Klasická bikeparková trať na Ještědu nesměla chybět

Nakonec dojíždím na 19. místě, se kterým nejsem moc spokojený, ale když si uvědomím jak jsem v podstatě půlku závodu jel blbě, tak to asi jde. S náskokem téměř sedmi sekund na druhého vítězí Přéma Tejchman, druhý je pak Michal Prokop a na třetím místě je Jiří Fikejz. V ženské kategorii vyhrála Ivana Pechoutová, následovaná Andreou Drengubákovou a Elen Římanovou.

Z mého pohledu se tento závod pořadatelům povedl, jedinými vadami na kráse byl nesmyslný výšlap na třetí RZ a mírné zmatky s časomírou. Myslím si ale, že české enduro má zlepšující se tendenci a pořadatelé již začínají chápat, jak mají tratě vypadat. Proto doufám, že v dalším závodě na Zadově se nebude opakovat to, co v loňském roce, kdy byly v podstatě všechny RZ spíše XC.

Na závěr jsme se zeptali čerstvého vítěze závodu Specialized Enduro Série Přemka Tejchmana, jak závod viděl on: „Liberecký Ještěd má velký endurový potenciál a nabízí ohromnou různorodost trailů, takže jsem se samozřejmě těšil, jakou trať a jaké záludnosti na ní lokálové připraví. Celkem 6 RZ, dávalo celkem jasně najevo, že odjet tohle kolo Enduroserie nebude rozhodně nic jednoduchého. Tvůrcům se ale i při takhle vysokém počtu erzet podařilo vytvořit trať, kdy byla každá RZ úplně jiná. Nejvíc jsem ocenil, že na tratích nebyly skoro žádné zásadní "XC vložky“, až na začátek 3 RZ, kde to spíše vypadalo, že se budou rozdávat na horské prémie. Jinak byly všechny RZ vzorně připravené, super zábavné a místy strašně rychlé, míst kde jsem ocenil převodník s 36 zuby bylo hodně. Nejvíc jsem si užíval čtyřku, šestku a začátek jedničky, všechno bylo pěkně technické a vůbec ne jednoduché na projetí bez chyb. O to víc, když některá místa začaly po sobotních deštích i dost klouzat, ale ani to jim na suprovosti neubralo.
Organizačně závod proběhl v pohodě i lidí přijelo docela dost. Doufám, že to takhle půjde v Enduroserii dál a to jak s organizací, tak s počtem závodníků."

Foto: Miloš Lubas – celá galerie na enduroserie.cz