Megavalanche 2014 obrazem + pohled dalších jezdců

Autor: Keli, vydáno: 17.7.2014

O letošní Megavalanche jsme toho již napsali mnoho, dnes bude textu méně a o to více fotek, ale ne obyčejných fotek, ale mega luxusních fotek. Stačí zmínit jen jména jejich autorů: Laurent Salino (Alpe d'Huez Tourisme) a Hoshi Yoshida (SR SUNTOUR).

Na zážitky z letošního ročníku jsme zeptali dvojice Jana Horáková a Jirka Smejkal. Janu známe především jako BMX a 4X jezdkyni, která se letos na Mega vypravila poprvé. Stejně tak i Jirka Smejkal, toto jeho první ročník. Jirku, který by mohl je starý jako spousta našich otců, nechybí na téměř žádné bikové akci v ČR a sedí na kole téměř pořád zajel skvělý výsledek – 120. místo v Mega Amateur!

Foto: Hoshi Yoshida (SR SUNTOUR)

Jana Horáková:
Myšlenku Megavalanche jsem měla dlouho. Závod se mi líbil. Když konečně mám celoodpružené kolo a neměla jsem povinnost závodu, tak jsem myšlenku zrealizovala. Navíc jsem jela s Kamilem Tatarkovicem, který má spoustu zkušeností a na Megavalanche již byl. Co víc si přát :). Před Megavalanche jsme jeli ještě na pár dní do Verbier si zajezdit v místním bikeparku. Bohužel jsem do Švýcarska přijela nemocná a nemoc se mě nepustila až do teď. Takže jsem před Megou vůbec na kole neseděla a spíše ležela v posteli.
Ve čtvrtek jsem se zmátořila ke dvěma tréninkovým jízdám, ale jen horní skalnaté pasáže. V kvaldě jsem cvakla hned v úvodu, takže celou trať jsem si projela až v samotném závodě. Z akce jsem nadšená. Myšlenka se mi líbí. Hlavně jsou tam líbí, kteří ani na kole neumí jezdit a prostě do toho jdou za všech okolností. To je prostě neskutečný. Rozhodně Mega má u mě palec nahoru.
Měla jsem smůlu, že jsem zrovna zažila ročník, kdy nevyšlo počasí a závod byl hodně na morál. Hodinu se plácat v bahně, kdy člověk nic nevidí a připadá si, že na kole nikdy neseděl. Na Megu se chci vrátit a zažít za sucha. To musí být jiný level.

Foto: Hoshi Yoshida (SR SUNTOUR)

Jirka Smejkal:
Tak co nevyšlo před 2 roky, to vyšlo minulej víkend, sen o Megavalanche UCC ve francouzském ALPE D'HUEZ se splnil. Že bylo celej tejden hnusný počasí? No a co, jezdilo se. Že mě to chtělo překazit ňáký nachlazeníčko a pochroumaný cosi u kolena, že sem nemoh ani chodit? No a co, dál se sedá na bajka – tohle prostě nevzdám a tenhle zážitek mě fakt za to všechno stál.
Přichází pátek a kvalifikace do hlavních závodů, bojuju, já se svalím – postupuju do nedělního Mega Amateur.
Je neděle a natěšení dosahuje vrcholu, lanovky nás vyvážejí na vrchol Pic Blanc do 3300m, čumím na start těch nejrychlejších Megavalanche, adrenalinová hudba pumpuje adrenalin do žil a už se řítijou po sjezdovce a bajky aji s bajkerama začínají lítat vzduchem jak se tam mezi sebou melou, no ty vole za chvilku v tomhle masakru budu taky. A je to tady, řadijou nás do lajn, muzika řve, 5 min .do startu,1 min. do startu,10 vteřin a je to tady… zbytek ve videu… cíl…z 364 star­tujících 120 plac. Tuhle ekšn žádnej report neobsáhne, to se prostě musí zažít na vlastní kůži…

Foto: Laurent Salino (Alpe d'Huez Tourisme)