WTB media meeting: co nabízí WTB pro DH a EN?

Autor: Čert, vydáno: 29.8.2014

Zhruba v půlce července se v kalendáři DK objevil dealer a media meeting značky WTB, značky, která byla dlouhé roky známá spíše jako výrobce montážních komponentů na kola americké provenience. Prostřednictvím svého dovozce, kterým je brněnský Bikezone, se ale WTB už nějakou dobu snaží ukázat, že rozhodně nejde malého hráče na bikovém hřišti. A způsob jakým byla letos tato značka odprezentována lze rozhodně označit za velmi povedený. Celá akce se totiž odehrála v prostorách Samba Co. Trailhousu v obci Černá voda. Jo TA Černá voda, kde jsou Rychleby.

Dvoudenní akce byla naplánovaná překvapivě na dva dny, samotné prezentace produktů, ale nezabraly víc jak dvě hodiny a zbytek z víkendu bylo určeno na vyzkoušení všech kombinací plášťů, ráfků i sedel, které může WTB nabídnout.

Prezentace byla ač krátká, tak plná informací a vyčerpávající, pokusím se z ní tedy nastínit drobný průřez sjezdově-enduro relevantních prvků, celou nabídku WTB lze prostudovat na českém webu www.ridewtb.cz.

Hlavním artiklem WTB jsou ráfky, pláště a sedla. Ráfky a pláště jsou spolu navíc spojeny vlastní bezdušovou technologií, kterou WTB označuje písmeny TCS. TCS ve zkratce znamená: „Naše ráfky i pláště se přesně drží předepsaného průměru podle normy ETRTO, a ráfky mají stejnou patku jako už přežitý systém UST. Naše pláště mají navíc více gumy, takže je složitější udělat tak velkou díru, která by se neucpala mlíkem“. Díky této kombinaci lze WTB duši na WTB ráfek nasadit rukou a nafoukat obyčejnou pumpou, mlíko se do ráfků naleje až potom skrz ventilek. Teorie zní dobře, konec všech pekel s bezdušema, jenom výhody? I v praxi se ukázalo. že TCS je prostě dobře provedené řešení bezduše, minimálně po stránce instalace a údržby. Montáž bezduše se, včetně nalepení pásky do ráfku, pohybuje někde okolo 5 minut na kolo. Samozřejmě další budoucí přezouvání je rychlejší, protože jakmile je páska jednou na místě, už se nemusí řešit. I z vlastní zkušenosti můžu říct, že mi TCS přijde na přezouvání mnohem rychlejší než klasický dušový systém, je sice potřeba dávat pozor na „mlíko“ ale to se dá přelít do dalšího pláště a při nafukování není žádná duše, která běžně zavazí všude kde se dá. Po servisní stránce mě TCS hodně baví.

K samotným produktům. Nabídka TCS ráfků je rozdělena na 3 úrovně, nejvýš stojí ráfek KOM, srdce každého stravateroristy zaplesá. KOM je vrcholem nabídky. Extra tuhý a extra lehký ráfek který je nabízený ve 3 vnitřních šířkách a to 21, 23 a 25 mm, čím tvrdší zacházení tím širší ráfek. Jeho určení je závodní enduro, a trail kola.

Druhým ráfkem je řada Frequency, ta je vzhledem k profilu i-beam, který označuje zpevnění prostřednictvím příčné podpory ráfku, nejpevnějšími ráfky z nabídky WTB, jejich váha je sice o něco větší než u KOM, odolnost ráfku je ale samozřejmě navýšena. I tady jsou šířky 21, 23 a 25 s tím, že nejširší Frequency je dodáván továrním sjezdovým týmům jak top DH ráfek. A drží. Velkou specialitou je u těchto ráfků (stejně jako u KOM) čtyřsměrné vrtání, takže nipl sedne do ráku přesně jak má. Tohle řešení jednak zvyšuje pevnost výpletu, ale také eliminuje potřebu kalíšku, který by se mohl vymačkávat.

Nejníž z TCS ráfků stojí řada ST, ta je namontovaná například na levnějších Jekyllech od C'dale. ST jsou TCS kompatibilní, nicméně postrádají výdobytky svých vyšších sourozenců jako je ibeam nebo čtyřsměrné vrtání ráfků. Vyhrávají nad nimi ale samozřejmě cenou.

Mimo ráfků jsou k systému TCS nezbytné taky pláště. Na rozdíl od XC pláštů, se gravity obutí od WTB na českém trhu moc nevidí. Po víkendovém svezení musím říct, že je to škoda. Je sice pravda, že cenově míří většina lepších WTB plášťů poměrně vysoko, na druhou stranu je plášť to jediné co vás drží na zemi, je tedy to správné místo kde na kole šetřit? WTB používá, ostatně jako skoro každá firma, co dělá pláště, poměrně složitý systém značení směsí a verzí, zjednodušeně: většina plášťů se dělá ve více verzích v závislosti na použité směsi a stupni ochrany proti proražení. U Gravity plášťů je to převážně TCS Tough Fast Rolling (víc jede) nebo TCS Tough High Grip (víc drží). Tvrdosti směsí jsou označeny jako DNA (tvrdá směs) Dual DNA (tvrdá veprostřed, měkká na krajích) a Gravity DNA (měkká). Specialita Gravity DNA je to, že je měkká směs nanesena na špuntech s tvrdou směsí, takže se vzorek neboří ale drží)

Hlavním tahounem této kategorie je jednoznačně plášť Vigilante. Je nabízen ve všech 3 průměrech v rozměru 2,3 palce, v milionu kombinací směsí. A úplně strašně drží. Dle vyjádření J. Dresslera je mít ho vzadu mírně životu nebezpečné, obzvlášť pokud zrovna fotíte a chcete si nechat utrhnout zadek. S Vigilante se totiž utrhne všechno kromě zadního kola. Navíc to není úplně nejjezdivější plášť, nicméně mít ho vepředu je jistota na suchu i mokru, na tvrdém i volném podkladu.

Ideální kombinací k Vigilante je nový plášť Trail Boss. Podobný vzorek jako Vigilante ale nižší a menší boční hrany. Ačkoli drží o něco míň, o poznání líp se na něm šlape a hlavně je to jeden z nejpředvída­telnějších plášťů co jsem kdy jel. Jede, drží a utrhne se až když to čekáte, pak si zase najde stopu a drží. Průměr 27,5 a 29, šířka 2,25 nebo 2,4. Trail Boss je už hodně enduro záležitost.

Další sjezdově/endurově použitelnou novinkou je plášť Breakout, poměrní nízký a rychlý vzorek ho spolu s rozměrem 27,5×2,3 primárně směřuje na sušší Enduro tratě dozadu, v nabídce je ale taky sjezdová 2,5 verze. Na moderní sedmadvacítkové sjezďáky na sucho nebo do bikeparku kde nejde o výsledek proč ne.

A na ještě sušší a ještě rychlejší Enduro tratě, případně na kolo na běžné ježdění se mi při testování velmi osvědčil plášť Bee line na sedmadvácu, případně Nine line na 29. Nízký rychlý vzorek v kombinaci s tvrdší směsí je prostě raketa dozadu, díky bočnímu vzorku ale taky schopný slušného náklonu a slušné trakce.

Naopak vyloženě na mokro je určený plášť Warden. Vysoké špunty a ultraměkká směs, rozměry 26×2,3 a 27,5×2,3. Warden jsem jako jediný plášť nejezdil, ostatně na Rychlebách na to ani nejsou podmínky, dá se ale odhadnout, že koncept užšího pláště, který se do bahna spíš zařízne než že by po něm plaval v kombinaci s dlouhými špunty z měkké směsi, co se udrží na kamenech i kořenech nevypadá jako úplně slepá ulička. Rozhodně je v plánu Warden v budoucnu vyzkoušet a přinést o něm bezprostřední zprávy.

A třetím velkým tématem katalogu jsou sedla. Tady už je to s rozšířením ve střední Evropě trochu jinačí. Je jen málo sjezdařů, co kdy nesedělo na sedle Silverado nebo Rocket, jelikož právě tyto sedla jsou nejčastěji osazena na kolech značek jako GT, Mongoose, Cannondale a další a další.

Sympatické je u sedel WTB že kombinují své technologie „comfort zone“ (průřezy ve skořepině sedla které zaručují menší tlak na vybrané místa), prohlubeň veprostřed označovanou jako „love channel“ (protože eliminuje tlak na místa jejichž dysfunkce mohou způsobit problémy v partnerském soužití), s technologiemi které dříve používal pouze Specialized s jejich BG, tedy různé šířky sedel, aby bylo zaručeno že se na sedlech bude sedět vážně dobře.

Největší novinkou a překvapením v oblasti sedel je modle High Tail. Ten byl primárně vyvíjen na žádost šéfa firmy Pivot jako sedlo k novému karbonovému sjezďáku (představenému zde), které mělo díky většímu průřezu umožnit víc místa pro zadní kolo na dorazu. Jenže se WTB povedlo udělat sedlo, které je velmi neobvyklé nejen svým tvarem a hlavně pohodlností. Většina testovacích jezdců se shodla na tom, že po 3 minutách nikdo z nich nevěděl, že jede na sedle, natož že jede na úplně novém sedle. A takhle má podle mě sedlo fungovat.

WTB je zkrátka firma plná plánů a inovací a spousty zajímavých nápadů. Pokud vás jejich nabídka zaujala určitě navštivte jejich stránky na www.ridewtb.cz a když budete v Rychlebách nebojte se kouknout se do Trailhousu jak pláště, ráfky i sedla vypadají, nebo je klidně projet na testovacích Pivotech.