Test: vidlice Marzocchi NCR 350

Autor: Keli, kategorie: Test, vydáno: 8.5.2015

Nedávno jsme zde na d:key měli test vidlice značky, které se také snaží dostat zpět na výsluní (test vidlice Manitou Mattoc Expert). Dnes to bude obdobné, italská značka Marzocchi před jistou dobou dominovala na sjezdových či freeridových kolech. Poté co přesunula výrobu z Itálie do východní Asie její obliba klesla, bohužel nejen obliba, ale i kvalita. Jednu dobu to dokonce vypadalo na krach. Ten byl naštěstí odvrácen a nový vlastník Tenneco do toho začal opět šlapat (aktuální informace říká, že Marzocchi opět hrozí uzavření, naštěstí nikoliv bajkové sekce, ale tentokrát moto sekce).

V dnešním testu se podíváme na vidlici určenou pro enduro segment Marzocchi NCR 350. Do testu nám jí zapůjčil český dovozce Marzocchi firma Cyklo Bartoníček.

Představme si testovaný kousek Marzocchi NCR 350 – jedná se o vzduchovou vidlici klasického formátu disponující zdvihem 160mm (interně lze snížit na 150 resp. 140mm) určenou pro 27,5" (650b) kola osazené 15 milimetrovou pevnou osou ovládanou rychloupínákem. Tabulková váha 1920 gramů, já navážil o 60 gramů více. Cena testovaného kusu je 27648 Kč, v řadě Marzocchi 350 se jedná o druhou nejvyšší varianty, nejdražší 350 NCR TITANIUM vyjde na 34500 Kč, nejlevnější 350 R pak na necelých 14 tisíc korun.

Prvním, co zaujme je barva 35 milimetrů v průměru širokých vnitřních nohou, je rafinovaná kávově hnědá – odtud vychází i příznačné označení Espresso Coating. Vidlice je díky této barvě nepřehlédnutelná a tím i pro okolí zajímavá. Povrch Espresso Coating není jen barvička, ale má mít i nízké tření, tak aby chod byl doslova máslově hladký, a když k tomu přičteme SKF pouzdra, tak chod je opravdu takový jaký má být. Žádná náhražka, žádný margarín, ale pravé máslo.

Vidlice se tváří jako tuhá a také je. Výsledkem kombinace masivní podkovy a 35 mm tlustých noh je tuhost, kterou lze označit za výbornou – o nějakém kroucení nemůže být ani řeč. A přesto, že je podkova masivní, tak stále je mezi ní a pláštěm dostatek místa, testováno s Maxxis High Roller 2 a Maxxis Shorty, obojí v šíři 2.4".

Co se týče štelování, máme tu tvrdost (změnou tlaku vzduchu), kompresi a odskok (obojí pomalorychlostní) a to je vše. Vysokorychlostní kompresi lze potunit pouze interně změnou podložek, takže nic pro běžného uživatele. Odezva kroucení koleček je výrazná, každým klikem, jak na odskoku, tak na kompresi poznáte rozdíl v chodu.
Tlumení zajišťuje systém nazvaný DBC – Dynamic Bleed Cartridge kombinující otevřenou olejovou lázeň s uzavřenou patronou, olej v něm protéká dvěma nezávislými okruhy a případě že se dostane do úzkých, tak část oleje ufoukne, teda asi spíš uplivne do rezervoáru a až se vyhrabe z úzkých, tak si jej patrona opět nasaje zpět.

Jak bývá zvykem v uživatelském návodu je tabulka s doporučenými tlaky. Řídím se tedy návodem a ouha, při mojí váze to odpovídá na tlak 92 psi („co kilo to jeden pes“) – zapružím, teda spíš nezapružím, protože je vidlice mega tuhá a tak ufukuju a ufukuju. Tabulka je tedy hodně orientační a je třeba ji brát s rezervou, nebo mají v Itálii asi jiné tlumičové pumpy měřící jiné psi.

Popravdě řečeno s nastavením vidlice jsem ze začátku hodně bojoval, buď byla vidlice necitlivá a nebo citlivá a k tomu se propadala do zdvihu. K mému razantnímu jízdnímu stylu bylo obtížné najít rozumný kompromis. Chod vidlice je velmi lineární, takže pokud nechcete neustále být na dorazu, je třeba oželet trochu komfortu a vidli přifouknout. Chod mě připomínal vidlici RockShox Pike bez Bottomless tokenu, škoda, že to něco obdobného jako jsou Bottomless tokeny – zmenšovače objemu vzduchové komory a současně zvětšovače progresivity nemají také u Marzocchi. Zmíněný problém lze samozřejmě vyřešit zmenšením vzduchové komory za pomoci oleje, který do ní nalijete – funkce bude obdobná jako u výše zmíněného Bottomless tokenu, ale elegantní to příliš není.

Nakonec jsem našel nastavení, které bylo „takřka“ ideální, vidlice byla tužší, ale při tom ještě stále aspoň trochu aktivní. V řeči čísel to vypadá hrozivě, sag byl na jen 9% – vnitřní nohy se po zasednutí kola zanořily jen 15mm. Tímto nastavením se však výrazně eliminovalo množství dorazů, které vidlice při větším sagu byla nucena pochytat. Už to nebylo na každém větším hrbu či skoku, ale jen při větší ráně. Výhodou tohoto setupu bylo i minimální propružování při šlapání, ale samozřejmě citlivost utrpěla.

Vidlice je standardně vybavena zamykáním, z řídítek ovládaným lockoutem, který jsem bohužel namontovat nemohl, jelikož na mých řidítkách již nebylo místo (napravo páčka lockoutu tlumiče, vlevo odpalovač na teleskopickou sedlovku). Více bych ocenil zamykání umístěné na korunce místo dálkového. Vzhledem k určení vidlice nebude zamykání tak často používáno jako třeba v XC, přestavba je možná, ale vyžaduje zakoupení extra páčky za cca 1000 Kč.

Vidlice Marzocchi NCR 350 jsem na svém kolo vozil cca dva měsíce během přelomu zimy a jara, během provozu se neprojevila žádná vada, tlak vzduchu držel, chod vidlice byl neměnný na teplotě (jezdil jsem jak ve sněhu, tak i ve 20 stupňovém „pařáku“), v tomto ohledu je Marzocchi stále Marzocchi – spolehlivá, bezúdržbová – stačí očistit kluzáky, sem tam prostříknout silikonem a je hotovo.

Při současném rozmachu enduro a podobných disciplín se bude Marzocchi s vidlicí NCR 350 prosazovat jen obtížně, konkurence je silná, za obdobnou cenu u ní získáte vidlici nabízející externí nastavení jak pomalé, tak rychlé komprese a často i změnu zdvihu. A především výrazně větší progresivitu chodu.
Cesta zpět na dřívější pozice bude ještě dlouhá, ale našlápnuto to mají v Marzocchi dobře.