Nech si poradit od Filipa Matuše #2

Autor: Filip Matuš, vydáno: 13.5.2015

Dnešní analýzu lze označit jako Matuš na druhou. První, extra rychlá poradna plácla do vzduchu pár mých názorů na jízdu na kole. Došlo pár dotazů a fotek / videí a tak jsem tu (Filip Matuš) znova z další rychlovkou… Tentokrát se svojí kůží na trh přišel Matuš Gavenda.

Mrkni se na jakýkoliv video top jezdců, záznam svěťáku, enduro závody, nebo Semenuka ve slopestylu. Všechny elitní jezdce spojuje jedna věc – excelentní práce s těžištěm a 100% základní postoj na kole.
Kolo ovládáme díky několika bodům. Od spoda to budou nohy na pedálech, kolena/stehna dotýkající se rámu/sedla a řidítka. víc možností nemáme a tak je dobře s těmito body efektivně pracovat.

Dalším faktorem pro ovládání kola je těžiště. Vzhledem k váze kola, která jde stále níž a níž, je práce s těžištěm naprosto zásadní a dokáže spoustu věci usnadnit, nebo naopak zkomplikovat. Dost obecných řečí, jdeme na rozbor.

Znáš ten pocit, kdy letíš do zatáčky pod plynem a s trochou víry? To podle mě vidíme na první fotce. I když jde vidět, že se nejedná o začátečníka, ale člověka, co má kolo celkem v ruce, je tu pár věcí, co bych rád viděl jinak.

Ze sekačky jde vidět, že průlet nebyl 100% pod kontrolou a známou pravdou budiž fakt, že to, jak zatáčku projedeš, rozhoduje nájezd do ní. Regulace rychlosti je zásadní. Nemá cenu do zatáčky vletět, zabrzdit v ní a zase sprintovat ven. Akorát riskuješ pád, zbytečně se vyflusneš a trailbuilder po tobě hodí lopatu.
Před zatáčkou zpomal, zkus odhadnout rychlost na takovou, abys v točce nemusel výrazně brzdit, abys byl schopnej regulovat výběr stopy a stačil těžištěm reagovat na úhel klopky, položení kola a přilnavost povrchu. Lehce se to řekne a hůř provede? Tak si dej točku 5×, ale opačně, než normálně děláš – začni pomalým průjezdem a zrychluj, nesnaž se to hned napoprvé proletět jak Hill ve Val di Sole. Po pár pokusech zjistíš, kde je tvoje hranice a tu pak pomalu posouvej.

Určitě není cesta naletět do zatáčky v plným a jednou z 10ti pokusů to projet. Při ježdění musíš znát svoje hranice. Pokud budeš schopnej odhanout svůj limit, umožní ti to na kole jezdit ve větší pohodě, víc uvolněnej a v dobré rovnováze. Umožní ti to víc se soustředit na detaily, chyby, maličkosti a pilovat si tak svůj styl.

Rider na fotce má u mě plusový body za postavení hlavy – dívá se do/ze zatáčky. Málokdo si uvědomuje, jak důležitý je nekoukat se na přední kolo, ale dostatečně před sebe, tady to funguje. Další + je za levej vyostřenej loket (škoda, že pravej je propadlej) a vyosenej zadek, kterej pomáhá kolo kormidlovat do zatáčky. Stejně tak pochvala za prsty na páčkách brzd. Pro někoho samozřejmost, ale na campech vídám dost lidí, co v případě nouze semknou řidítka všema prstama a doufaj v zázrak, místo toho, aby brzdili.

Míň nadšenej jsem z pozice nohou na pedálech. velkej záklon paty značí, že rychlost při vjezdu nebyla ideální a rider si tak pomáhá zpomalit a dostat těžiště víc dozadu, čímž se obvykle řeší krizovka, nebo jen nepohodlná situace. Nevidím důvod, proč nemít v podobné zatáčce nohy na pedálech v rozumné pozici.
Dál tu máme levou kliku dole… hmm… každej má na to svůj pohled. Já osobně si klikou dole často pomáhám, ale spíše v odkloněných / neklopených zatáčkách, kdy je potřeba naklonit kolo a „přitlačit“ se k rámu. V zatáčce, jako je na fotce by měla stačí vodorovná pozice klik a tím zvýšená kontrola na kolem a rozložení váhy na obě nohy. Zatáčka tě podrží a není potřeba zásadně naklánět kolo – stačí být v ose se zatáčkou.

Průjezd zatáčkou vypadá v pohodě. Problém vidím ve výjezdu z točky, kdy zadek zůstává vyosenej a těžiště se taky nijak zásadně neposunuje směrem dozadu. Když už jedeš zatáčku s klikou dole, musíš v pravej moment ze zatáčky vyšlápnout – zadek by měl jít zpět do osy s kolem, mírně za sedlo, nohy se musí začít točit a ze zatáčky vyletíš klidně po zadním a očima už koukáš do další. Když už jedeš zatáčku s klikou dole, určitě nedoporučuju na konci zatáčky protočit kliky o čtvrt otáčky zpět, abys je dostala do vodorovné polohy – riskuješ tím pád řetězu, nebo poskočení na kazetě, což tě při další potřebě šlápnout do pedálu značně nepotěší.

Toť vše z druhýho dílu a těším se na další materiály k rozboru!

Jak na to? Pošli na email poradna@dolekop.com fotku, sekvenci fotek či video své jízdy (odkaz na vimeo, youtube a pod.) – ne celé dráhy, ale jen jednoho konkrétního místa, ať už je to klopenka, rockgarden či skok, připoj i stručný popis situace před a za foceným místem, pokud to není zcela jasné.
Z došlých fotek vybereme vhodné adepty a ty Filip Matuš zanalyzuje a doporučí co zlepšit, tak aby jsi dané místo projížděl technicky správně.