Přemek Tejchman o EWS ve Whistleru

Autor: Přemek Tejchman, vydáno: 13.8.2015

Šestý závod Enduro World Serie se jel v kanadském Whistleru, který je snem mnoha bikerů. Jediným českým zástupcem na startu byl Přemek Tejchman, který zajel umístění v první padesátce a to se počítá. Více nám o závodu řekne samotný Přéma.

Šestý závod Enduro World Serie se jel v kanadském Whistleru, který je snem mnoha bikerů.

Pro mě to byl letos již druhý závod na světové sérii, první jsem si odbyl ve francouzském Samoens. Jel jsem sem hodně natěšený na to, co mě tu bude čekat. Musím říct, že to tu je ráj pro každého bikera.

Ale zpátky k tomu, proč to asi čtete, že jsem měl hot dog k obědu, asi ne. EWS je vždy o level někde jinde a nebylo tomu ani tady jinak. Čekalo na nás 5 RZ a na polovinu z nich jsme se museli dopravit vlastní silou. Po sobotním vydatném dešti se RZ staly ještě víc náročné.

Hned první byla hodně technická a fyzicky náročná, všude samý kořen a nebo kluzké kameny do zatáčky. Říci o RZ, že byla jedna z kratších, když měřila přes 7 minut, je asi pro Čechy jiný vesmír. Naštěstí na dvojku nemusíme šlapat, jede se lanovkou 1200 metrů nahoru na trail Top on the World. Na druhé RZ se vystřídaly asi všechny povrchy. Začalo se na skalnatém trailu, kde to byl samý ostrý šutr, ráfky jen zvonily. Následně na nás čekal úzký trail mezi kameny a stromy, dále přišlo dost prudké technické klesání. Na tom kluzkém povrchu to spíš, v mém podaní, připomínalo boj o přežití. Bylo to nesmírně těžké a končilo to zvlněným terénem, kde už jsem byl ztracen a nevěděl, co mam dělat dřív jestli šlapat nebo pumpovat. RZ měřila kolem 17 minut a nebyl na ní ani metr, kde by si člověk odfoukl.

Trojka byla, stejně jako první, čerstvě postavená, tudíž se rychle vyjely hodně kluzké kameny a kořeny. Abychom to neměli tak jednoduché, před cílem k tomu všemu byl ještě táhlý výjezd.

Čtvrtá RZ mně v tréninku hodně bavila, bohužel déšť z toho udělal totální rokenrol. Vím, že se budu opakovat, ale byl to úplně všude samý kořen do zatáček a nebo kluzké skály, kvůli kterým jsem se dost rozsekal o strom. K tomu všemu to všude drncalo, jako bych jel po schodech. Po projetí cílem jsem musel uznat, že mám velké rezervy a ještě rozdýchávám ten crash.

Nejvíc se těším na závěrečnou RZ. Měřila kolem 14 minut, takže jedna z těch lehčích :). Začala v bike parku, prolínala asi 4 černé traily a končila na mírné technice, kde se dost muselo šlapat. Organizátoři přeznačili poslední zatáčku a já v totálním driftu se snažím zatočit víc než je to možné. Ve Whistleru se značí traily lanem, bohužel jsem se do toho tak zamotal, že asi půl minuty rozmotávám kolo z lana a ještě mám řetěz dole z kazety. Odevzdaně dojíždím krokem asi 50 metrů do cíle totálně smutný, že i poslední RZ nebyla bez nějakého většího problému.

Ale asi tak špatně jsem nejel, když i přesto všechno jsem skončil 49.. Pravda je, že jsem chtěl o trošku výše. Musím uznat, že jsem nikdy nezažil takový pocit bezmoci a vyčerpaní najednou daný náročností trailů.

Abychom dostáli zpravodajským povinnostem, tak zde jsou výsledky:

1. Richie RUDE
2. Yoann BARELLI
3. Jared GRAVES

1. Tracy MOSELEY
2. Cecile RAVANEL
3. Isabeau COURDURIER