Report: Enduro race Morávka pro Fikejze

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 17.8.2015

Další kolo Enduro série se uskutečnilo tento víkend v Malé Morávce, pro bikepark Kopřivná byla premiéra v rámci Enduro série, ale enduro premiéra to nebyla. Loni se zde jel závod „konkurenčního“ seriálu Scott X Race. Stejně jako loni i letos si návrh a tvorbu tratí vzal pod patronaci Kamil Tatarkovič, který letos již tratě závodu Enduro Série navrhoval v Koutech. Zastávám názor, že stejně jako výuku jízdy na kole, tak tvorbu tratí může pořádně udělat pouze zkušený vyzávoděný závodník a Kamil moje tvrzení potvrzuje. Dráhy se od loňska výrazně nezměnily, změny byly spíše kosmetické. Stejně tak i počet RZ byl stejný, jelo se na pěti rychlostkách tři v rámci bikeparku v Kopřivné, jedna ve volném terénu na druhé straně kopce a další pak v Karlově pod Pradědem v areálu Myšák.

Bikepark v Kopřivné je menší, dalo by se říct rodinný. Kopec není největší, ale nabízí poměrně slušné poježdění na několika tratích různých obtížností, od úplných začátečníků až po docela ostrou sjezdovou pro ty vyježděné. Druhý nejmladší redaktor z d:key, pětiletý Matěj si hodně pochvaloval Fun Trail, když ho jedeš pomalu, tak je to opravdu zábava, v závodním pojetí je to makačka. Kopřivná není velký park, kde by jsi strávil celý týden, ale na den či dva poskytne dost zábavy. Jeho návštěvu doporučuji, skloubit to lze například s nedalekými Kouty na Desnou či Rychlebskými stezkami.

Ale vraťme se k závodům. Sobota byla tradičně vyhrazena tréninku a také večernímu prologu. Ten byl odstartován úderem dvacáté hodiny a na jednoduché cca 500 metrů dlouhé trati vymlíkované na sjezdovce se za umělého osvětlení bojovalo před solidní diváckou kulisou o nejrychlejší čas a nejlepší pozici do nedělního startu (nakonec se vlastně jelo jen na čas).

Já jsem závody pojal jako obvykle, sobotní trénink vynechávám a jezdím se synem na Fun trailu. U večeře s kámoši probíráme trať, každý na mě hrne, kde je to těžké, kde na co dát bacha… hlavu mám jak pátrací balón a nepamatuju si z jejich slov nic. Ani nevím jak a dostáváme se k tomu, že virtuálně vyzývám na souboj jezdce s tréninkem Milana Smetaníka a sebe jako jezdce jedoucího na oči, on o souboji nic neví, je to totiž virtuální souboj. Po prologu, který jedu také na oči, mám pocit, že jsem asi nezvolil dobrého soupeře, Milan je 11. a já někde v čtvrté desítce :D …

Nedělní první RZ je natažená na jediném trailu, který jsem jezdil celou sobotu. Fun trail docela málo dolekopcom a je třeba hrozně hamtat. V horní pasáži jsem viděl mého virtuálního soupeře a jel fakt dobře… moje odhodlání stoupá, pojedu absolutní hrot. Snad ve třetí zatáčce už mám kyslíkový dluh jak kráva, nestačí jen pumpovat, je třeba hrozně šlapat a to stále a pořád. Navíc odbočky z Fun trailu do hrabanky mě docela školí, ale to není nic ve srovnání s tím co předvádím v hrabance, dráha není úplně čitelná a udržet si rychlost je obtížné. Za poslední hrabankou už se jede jen po trailu a tam je to hodně o radosti.

Na druhou RZ se přesouváme po vlastní ose, stejně tak jako na všechny ostatní RZ. Druhá rychlostka je natažena přes kopec a vede do Karlova. Z loňska si hodně matně pamatuji, na dráze to už tak nepoznávám, ale baví mě naprosto neuvěřitelně. Rychlá jízda v hrabance, to je přesně můj šálek kávy.

Před RZ na Myšáku byla loni občerstvovačka, jelikož já propozice nečetl, velké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že letos tam není. Dávám gelík ať ten kopec na start nějak vylezu… Na startu zase vidím mého virtuálního soupeře, zase vystřelil jak raketa, safraporte! Dráha na Myšáku mě vůbec nesedí, připadám si jak v druhé lekci autoškoly, brzda-plyn, brzda-plyn a tak stále dokola. V cíli mám z trati docela rozporuplné pocity, flow žádné a radost také ne. Ale jen do chvíle než přijíždí ZR, ten dojede vysmátý jak lečo, že to bylo boží… Sto lidí, sto chutí a o tom je taky enduro. A nadšený byl i přesto, že se čip časoměřiči podařilo načíst asi po pěti sekundách (asi by se s tím mělo něco dělat, podobný problém mělo více jezdců).

Na poslední dva měřené úseky jsou opět na Kopřivné, čeká na nás pěší turistika, protože kopec je relativně prudký a celkový limit závodu je milosrdný a tak se není třeba uhnat do kopce. Počasí je parné nebo spíš je velké dusno, potím se jak hrom…

Čtverka vede po freeride trati a opět nechybí výlety do hrabanky a ani o množství skoků není nouze. Ten největší za cestou mě malinko školí, na příjezdu k cestě mi vypadává spd, nacvaknu a raději si přišlápnu, potlumím bouli před skokem a vypadá to cajk. Letím, dopad se blíží a já neklesám, vysílám excelentní placku a do další zatáčky brzdím i očima, hledám únikovou zónu, ale oči zafungovaly – vešel jsem se. Uff!

Poslední pětka je celá sjezdová a jede ji jenom kategorie Race, hobíci nejedou. Na oči je to dost, vršek je plný kamenů a kořenů, najít optimální stopu se mě daří, ale bohužel se mi nedaří do ní dostat… V sobotu jsem z lanovky viděl průjezd pumptrackem, přes který pětka vede, první bouli potlumit a další dvě skočit – tak to dám taky, myslím si až do příjezdu k pumpě. Moje rychlost se rovná nule a plán asi nevyjde, je třeba ho lehce modifikovat. Prodrncám to všechno a hotovo! Už zbývá pár zatáček na sjezdovce a jsem v cíli. Enduro Race Morávka mám za sebou. Já si závodění užil náramně, tratě sice kratší, ale pěkné, technicky i fyzicky náročné.

Jak závodili ostatní? V hlavní kategorii Muži Race o první flek bojoval Michal Prokop a Jirka Fikejz, Michal vyhrál dvě a Jirka tři RZ. V celkovém součtu byl pak druhý jmenovaný jedenáct sekund v cíli rychleji. Třetí flek urval navrátilec z EWS ve Whistleru Přemek Tejchman, brambory na Slovensko veze Matúz Vitko a pódium uzavírá Ondra Zelený. Ostatní kategorie dopadly následovně Jana Horáková (Race Ženy), Jakub Hnidák (Race Masters), Pavel Macek (Hobby Muži), Dominika Durčáková (Hobby Ženy), Vojtěch Bláha (Hobby Junioři). Kompletní výsledky zde.