Report: Trek Bike Attack - hromadný sjezd ve Švýcarsku

Autor: Petr Frano, kategorie: Report, vydáno: 16.8.2015

Petr Frano má nabitý závodní kalendář, není snad víkendu, kdy by někde nezávodil. Potkat ho můžete jak u nás, tak v Německu, Rakousku, Francii a kdo ví kde všude ještě po Evropě. Nedávno byl i ve Švýcarsku na závodě s hromadným startem Trek Bike Attack. Jaký byl jeho první mass DH nám prozradí v reportu.

O Trek Bike Attack se dozvídám poměrně pozdě a celkem náhodně, závod mě zaujme, přihlásit se zcela překvapivě ještě dá, tak se přihlašuji, pro jistotu teda hned dvakrát, jednou za 120 EUR a podruhé za 120 CHF. Naštěstí mi nepřidělili dvě startovní čísla, ale jednou poslali peníze zpět. Ve startovném byla třídenní lanovka, jedno jídlo a ještě jakási rockshock párty, kterou sem vynechal.

Zběžný pohled do mapy říká, že po Švýcarsku potažmo Rakousku pojedu kousek, tak si nekupuju dálniční známku, ale volím výlet přes vesnice, což je sice hezké a zajímavé, ale poměrně časově náročnější než jsem si dokázal představit. Od hranic s Německem, jsem ujel bratru 100 km za asi 2,5 hodiny, dokonce jsem potkal i lišku, zřejmě mi přišla popřát dobrou noc…

Závod je rozdělen do tří dnů, v pátek trénink, v sobotu kvalifikace po jednom proti stopkám, neděle hlavní závod s hromadným startem. Samotná trať závodu se skládá ze tří různorodých úseků. První úsek, je takový přírodní něco jako DH, ne nějak extra technický, spíš hodně rychlý. Horní čast tohoto úseku je na ostrých kamenech, potom již kombinace šotoliny a trailu. Myslím, že nejrychlejší borci tu místy mohli letět i kilem. Druhý úsek je bikeparková lajna z klopenek a lavic a jedné trochu kamenito/kořenové pasáže. Jede se na červené trase bikeparku v Lenzerhaide, tedy ne černá World cup, kde je spousta skoků zavřených, zřejmě kvůli snaze ochránit zdraví podobných expertů jako sem já. Na těchto prvních dvou úsecích se jede kvalifikace. Třetí úsek je potom již spíše takové XC se sem tam enduro prvky. Dohromady to má cca 18 km, 2000 metrů dolů, 140 nahoru.

Pátek je určený tréninku. Při registraci dostává každý švýcarský nůž jako pozornost a číslo, kde je i jméno a vevnitř přilepenej čip, kterej je na konci závodu odřezán. Cílem každého je v podstatě co nejvíc najet první horní část z vrcholu Rothorn ve výšce 2861 metrů. Zatímco lanovka bikeparku pendluje fakt rychle, tak z mezistanice vede na vrchol taková ta autobus lanovka jedna tam a jedna zpět. Sice je velká a poměrně rychlá, ale i tak to otočí jednou za 15 minut, do toho se tam ještě k závodníkům motají turisti, a tak se poměrně čeká, napoprvé asi 40 minut, což se ukazuje jako nejkratší čas, druhé a třetí čekání je potom okolo 50 minut.

V horní části je možnost volby různých stop, ve finále mi přijdou víceméně stejné, co se jeví jako víc důležité je projet tuto část bez defektu, kameny jsou fakt ostré. Na tomto ani ne kilometrovém úseku prakticky pořád někdo opravuje defekt. Při třetí jízdě se mi to bohužel podaří též. Po kamenech následuje tunel a šotolinová cesta pak několik trailových pasáží kopců bez brzd, jeden lehce šlapavej traverz a závěrečný sjezd k mezistanici lanovky, kde začíná bikepark.
Právě na této poslední pasáži máme poprvé možnost sledovat umění místních záchranářů v manipulaci s helikoptérou, kdy přistávají v kopci, pro někoho kdo se na tomto úseku vysekal.
Pak následuje bikepark, nic složitého, ale v kombinaci s prvním kopcem už je to fakt dlouhý. Je ale jasné, že v této části obecně moc předjíždět nepůjde.
Na závěr projedu aj třetí „XC“ část, kde je pár výšlapů a o trochu víc sjezdů. Když to člověk jede s pauzama, tak se to zdá v pohodě, sem tam jsou sjezdy trochu rozbité, ale nejedná se o nic dramatického.

Večer je pak v cíli v Churwaldenu pasta party, kde se dají nafasovat špagety, různé možnosti dle výběru. Pití si platí každej sám, tak si dám lahváče za 6 Franků, jelikož Franky nemám tak za 6 euro. No a tím mám za lahváč novej rekord.

V sobotu dopoledne je ještě možnost tréninku, nahoru zase fronta, tak sjedu aspoň bikepark, kde je v akci opět vrtulník pro nepěkně zraněného ridera. Začínám chápat zavřenou černou…
Kvalifikace startuje v jednu, interval mezi jezdci je 15 sekund. Nahoře jsem asi v 11, tak pak tam dvě hodiny čekám na start. Snažím se jet tak nějak rozumně, jednak ať nemám defekt, jednak ať mi ke konci nedojde, první se daří, druhé už nikoliv, bikepark projíždím, že sotva držím řidítka, protože jsem si trochu přefoukl vidlici. V bikeparku dojíždím jednu holku a potvrzujeme se mi, že teda se fakt předjíždět skoro nedá, v horní části to jde naopak dobře.
Čas mám přes 20 minut, nějaké 304 místo, které mě posílá do šestého sektoru. Nejlepší je Wildhaber z Cube týmu, ten to zvládl pod 15 minut. Po kvalifikaci si chci ještě něco projet, ale v bikeparku to prakticky nejde, takže si sjedu aspoň třetí čast do Churwaldenu.

V neděli je samotnej hromadnej závod. Transport nahoru začíná podle sektorů již od šesti od rána. Většina jezdců, kterým jde o dobrou pozici tam vyráží již v tuto ranní hodinu, položí kolo co nejlépe v daném sektoru a jede se dospat.
Já toto neřeším, jestli budu plus mínus sto je mi jedno a tak preferuji se dobře vyspat. Nahoru se dostávám až po dvanácté, neboť opět čekám hodinu ve frontě v mezistanici.
Najdu svůj sektor, položím kolo do druhé řady na skálu a jdu se podívat na start ženské části závodu, která je o půl hodiny dřív. Holek je 38, na rozdíl od mužů mají sektory jen dva, prvních pět a zbytek, takže zde je výlet s kolem ráno opravdu důležitej. Hned po startu v první zatáčce se jedna holčina položí, chvíli se dává do kupy a pak za potlesku panské části připravené na startu odjíždí.

Start holek mě trochu znervózní, masa kol přede mnou, masa kol za mnou. Volím taktiku co nejvíce běžet ze začátku po vnitřní straně. Tato cyklokros taktika se ukazuje jako poměrně úspěšná, předbíhám docela dost lidí, za první zatáčkou sedám na kolo. Většina závodníků se snaží jet lajnu naučenou v tréninku. Já jedu tam, kde je volno, lajna nelajna. Opět úspěch, odhadem jsem mohl od začátku lupnout tak sto lidí.
V horní části pak plus mínus držím vydobytou pozici okolo dvoustého místa, ke konci bohužel nesmyslně z únavy spadnu, tím ztrácím.
V bikeparku se potvrzuje moje očekávání, tedy že se tu moc předjíždět nedá. Vzhledem k tomu, že v této části jsem už opět docela unaven a jedu tak nějak na jistotu, vytvářím solidní špunt, za celou dobu mě předjedou asi dva jezdci.
Na třetí část jsem se poměrně těšil, bohužel nemám nikoho v support týmu, kdo by mě dole očekával s lehkou helmou, kterou opravdu hodně jezdců mění, a tak bohužel pokračuji v sauna stylu. Zde mě spousta jezdců vrací předjetí, do kopce předjíždím jen borce na DH kolech bez teleskopky.

Po jednom výjezdu je občerstvovačka s vodou, o kterou se hned hlásím, leč jak ji nalít přes integrálku, ha! No nic otevřu pusu, kelímek si chrstnu do xichtu, částečně do pusy až do krku, tak k sauna pocitu jsem obohacen ještě o pocit topícího se. Nějak to rozdýchám a pokračuju, ke konci již držím pozici.

Nakonec dojíždím totálně uvařenej na 248 místě, čas něco přes 49 minut. Vítěz to zvládl za půl hodiny. Vítěz je Švýcar Peter Stefan v kvalifikaci 4., vítěz kvalifikace končí až někde okolo 30 místa.

Výsledky tady. Na závěr proběhla poměrně bohatá tombola, ale neměl jsem štěstí.

Na závěr pár postřehů kdyby někdo chtěl třeba přístí rok vyrazit. Pokud někdo chce jet na výsledek, musí být silnej i v „XC“ části, ideálně si dole vyměnit helmu a kvalifikaci zvládnout bez defektu. Pro někoho určitou motivací můžou být i price money, které jsou zde hodně solidní. Předjíždět se dá, hlavně v horní a poslední části. Jsou úseky, kde to jde samozřejmě hůř, ale jde to. Nejhůř to jde v bikeparku. Celkově závod není nějak výrazně technickej. Z vrchu Rothorn se dá sjet i do Arosy (video, mapa), což jsem bohužel nestihl a je tam i druhá možnost sjezdu dolů do mezistanice, takže bych doporučil dorazit třeba už ve středu, v pátek už jsou opravdu hodně velké fronty, hlavně na „autobus“ nahoru.

Ubytování se dá sehnat okolo 50 CHF na osobu a noc, jinak obecně je ve Švýcarsku místy až nesmyslně draho. Celkově to byl můj první hromadný závod a přišel mi jako ideální pro někoho kdo chce něco takového zkusit, tím že hlavní závod jedou všichni, holky teda jedou zvlášť.

Jinak závody jsou vlastně dva v jednom, v sobotu kvalifikace a v neděli samotný závod.