2015 končí, 2016 začíná...

Autor: Keli, vydáno: 31.12.2015

S příchodem konce roku bývá zvykem bilancovat, toho obecného bilancování je plný internet a proto vám přiblížím, jak jsem si užil letošní rok já.

Od doby, co jezdím na kole a v podstatě už dřív jsem vždy razil heslo, že aby se člověk mohl zlepšovat musí závodit. A tímto se řídím dodnes. Kolo je pro mě spojené se závody a přestože jsem nikdy nic nevyhrál a ve srovnání s nejrychlejšími jezdím plíseň, tak jezdím a bavím se závoděním. Pamatuj, že není důležité vyhrát, ale dobře si zazávodit.

Letos stejně jako za minulých více jak patnáct let jsem objel hromadu závodů, od těch lokálních až po ty velké. Ve vzpomínkách z letoška mně jich utkvělo několik.

Na první letošní závod jsem vyrazil společně s mým věrným parťákem, se Znojemskou raketou, do francouzského Dabo, kde se konal první díl Cannondale Enduro Tour. Sobotu jsme se navnadili pojezdem na tratích nedaleko bydliště Jeromé Clementze na Grand Ballonu a v neděli pak zazávodili. Na startu potkáváme dvojici dalších Čechů, Tučka s Břízou, čelist máme padlou u kolen, že je někdo takový blázen jako my, že si jede tisíc kilometrů závodit do Francie na víceméně lokální závod. Tuhle dvojici letos potkáváme ještě mnohokrát.

Mít fotku s legendou, to chceš! Takovou fotku asi Hans Rey ještě nemá

Je květen a prvním závodem, kterým jsem odjel na českém území, byl Enduro x race v Sušici, tento závod byl pro mě rozhodující a určující pro celou další sezónu. Resp. nebyl to ani tak závod, jako spíše trénink, kdy všichni používali vývoz jako o život a my jako trubky celou dráhu objeli za vlastní. A tedy jsem se rozhodl, než se v enduru vyvážet, tak to raději vždy na oči a celý rok se tohoto hesla držel a budu tak dělat i do budoucna. Naše šance v závodě s jednou tréninkovou jízdou jsme neviděli valné. Šance celé naší sestavy však než jedna tréninková jízda výrazněji ovlivnilo pivo Krakonoš za 20 Kč, kvalitní sobotní večerní hydratace se změnila ve slušnou neděli dehydrataci…

Milníkem v mé sezóně byl závod Enduro 2 – třídenní závod dvojic. Tento zážitek byl pro mě naprosto zásadní, fantastické tratě, super organizace, kamarádští soupeři a super parťák. Více o tomto závodě si můžeš přečíst v rozsáhlém a o to víc uleželém reportu příští týden.

Po Enduro 2 jsem si pobyt ve Francii prodloužil a moji tradiční letní kratochvíli a sice hromadný sjezd Megavalanche, jel jsem ho asi po páté a pokaždé je to jiné. Loni to bylo hodně o blátě, letos zase naopak o absolutním prachu. To, co dělá Megu Megou a sice hromadný start na sněhu, na ledovci, letos sice na sněhu moc nebyl, ale zase to bylo jinak než jsem kdy zažil.

Moje spojení se závody je nejen se strany závodníka, ale i pořadatele, během mého tradiční endurového dýchánku pro brněnské bajkery nám na trať během erzety spadl obrovský silný strom, za absolutního bezvětří, ideální teploty… neuvěřitelná záhada. Pozdější průzkum odhalil, že místní lesáci jsou zřejmě obrovští fandové do domina a na protějším údolí káceli strom, jeden chybný řez a strom padá na jinou stranu než bylo zamýšleno, bere s sebou další, ten další a tak dále až k nám na dráhu, která je cca 70 metrů vzdálená, to prostě nevymyslíš.

A konec prázdnin jsem si opět vylepšil zájezdem do Francie, Znojemská raketa jako navigátor, Bolek jako pasažér. Otestujeme bikepark Lac Blanc, kde potkáváme Tučka, ten v noci ze spacáku loví lišku… bezúspěšně. Neděle, neděle je ve Francii tradičně vyhrazena závodů, když je teda vyhrazena, tak jedem závodit. Enduro v Giromagny, 350 lidí na startu, startovní interval 15 sekund a enduro ve fourcrossovem podání začalo… Předjet deset lidí v erzetě se ti nepodaří každý závod, díky startovnímu číslu z absolutního konce startovního pole se nám to dařilo téměř v každé erzetě.

A konec sezóny, to byla znovuobnovená Marosana end of the season na Portáškách, tady jsem nechyběl ani jednou. Sjezďáka už léta nemám, enduro bajk prodaný a tak jsem si na rychlo poskládal kolo, co dům a kamarádi dali. Herka je to hrozná, netlumí to, drncá to, ale jede. Cíl jsem měl jasný, zajet dobře kvaldu a pak se uvidí. Krok jedna se podařil, kvalifikoval jsem se. Co jsem v té chvíli netušil, že jsem se kvalifikoval především na párty. Odcházel jsem v předklonu a ve stejném stavu odjel i závod… Jak za mlada na každým sjezdovým závodě, být Márošák pořadatel seriálu závodů, tak okamžitě pořizuju déháčko!

Během roku jsem pojezdil se strašnou hromadou lidí, od těch mega známých až po úplně neznámé, zajezdil si na tratích lepších i horších, někde se dařilo, jinde méně, ale bylo to super. A pokud jsi ještě nezávodil, zkus to, nezáleží na disciplíně, ať jezdíš krasojízdu či závody tandemů jen závod ti dá tolik emocí, co jen pobereš.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem díky kterým jsem si letos užil celý rok na kole, tak jak jsem si ho užil, jen namátkou ZR, Oskar, Bolek, Mára, Čert, Rádes, Tuček a mnoho dalších…

A vám všem přeji ať si rok 2016 užijete minimálně stejně tak jako já ten letošní.

Díky a čau, potkáme se na kopci!

Fotky poskytl internet a já děkuji všem fotografům, co je vyfotili.