Report: BigMat Czech Downhill Tour 2016 zahájena v Peci

Autor: Vojta Válek, kategorie: Report, vydáno: 1.6.2016

Máš rád sjezd? Závody, víkend strávený s kámošema, gril na parkáči, spaní ve stanu, autě, pod plachtou, velký kopce, rozbitý tratě, hnusný počasí, déšť, bahno, zimu nebo vedro a prach a dlouhý skoky, ale nechtělo se ti za tím jezdit na ČP, protože tě nebavila politika svazu a všech těch byrokracií okolo? Vadilo ti, že tě na startu oklepával frajer větví, jestli máš lokty a všechny ty další blbosti okolo, jako licence atd.? Nám teda jo. A ačkoliv jsme nikdy nebyli velký závoďáci, dycky jsme hlavně brojili právě proti tý byrokracii, která se sportem, kór tím naším, nemá mít nic společnýho. Určitá pravidla musí být, ale jinak než tomu bylo do teď. Teď už je to ale jedno, už nemusíme smutnit.

Chvíli to sice vypadalo, že bude po DH závodech v ČR úplně, kvůli finančním machinacím hlavního sponzora, ale v okamžik, kdy dal od sjezdu svaz ruce pryč, asi stejně jako od 4× a vlastně skoro všeho krom XC a silnic, se toho chopili nový lidi, dobrovolníci, jiný sponzoři a díky nim vznikla nová série DH závodu a to Czech Downhill tour, jejíž první kolo se jelo v Peci pod Sněžkou. Díky hoši za to, že nechcete ten sport nechat chcípnout.

A co bysme to byli za fanoušky a bikery, kdybychom po tady těch silnejch řečích zůstali sedět doma na prdeli? Domluvil se termín, sebralo se auto, vzal se cajk na focení, kámoše co jsme vyzvedli rovnou z Majálesu ještě veselýho a vyjelo z Budějc, cca kolem šestý ráno v sobotu směr Pec. Cesta tak na dobrý čtyry hodinky. A ačkoliv jsme měli zprávy, že v pátek v Peci sprchlo, bylo nám to fuk, když závodníci jezdí, fotograf fotí.

Na místě jsme maličko bloudili, v Peci jsme byli prvně, ale protože všichni bikeři sou kámoši žejo, tak jsme zastavili prvního podezřelýho typa s celopérkem a zeptali se ho, kde že je vlastně ten kopec? Vzhledem k tomu, že byly kopce všude okolo, to byl hodně chytrej dotaz, nevadí. Samozřejmě se nám dostalo rady ať valíme furt vejš po hlavní a nevšímáme si zákazů no a jak nám bylo řečeno, tak jsme udělali, prolítli jsme nějaký ty zákazy, u automatu neplatili, protože jaksi nefungoval a najednou jsme byli pod kopcem, viděli pár stanů a věděli, že jsme správně. Takže jsme postavili zázemí, dali chladit pívo do potoka a mazali na kopec.

V sobotu bylo počasí celkem příjemný, rozumná teplota, sem tam slunce, sem tam mrak, ale podmínky na ježdění se zdály celkem v klidu, krom pár vlhčích míst bylo všude poměrně jezditelno. V momentě kdy jsem viděl vystouplý kořeny, kterých bylo spíš víc než míň, nějaký to kamení a vymlácený díry, tak sem byl rád, že jsem pro jednou nechal kolo doma. Každopádně lidi lítali, najížděly se stopy, vymejšlela strategie kolikrát, kde si šlápnout a jak moc se nadechnout, no prostě se trénovalo na druhej den na závodní měřené jízdy.

K večeru přišla lehká sprcha, cca hodinku, což zahnalo pár lidí do místního lokálu, kdo si ale počkal, neprohloupil a tak jsme mohli krásně celý večír sedět u ohníčku, v lese byl celkem bordel, takže bylo třeba ten KRNAP trošku poklidit a něco zapálit. Scukli jsme se se sousedním stanem z Tanvaldu, jako za starejch časů, kdy se sedělo u jednoho ohně v jedný velký partě a prokecali celej večer. Díky Vám za večerní srandu zabijáci.

Ráno byl úkol jasnej, po snídani sebrat věci a mazat pěšky po ose nahoru aby tam člověk byl dřív než lanovka, než se začne jezdit. Počasí stejné jako v sobotu, chvíli šedivo, chvíli modro, chvíli slunce, chvíli vítr, prostě pro všechny rovný podmínky. Po kopci se rozprostřeli pískači, pár diváků, hlavně teda ten co jel s náma, vyfasoval ráfek a kovovou hůlku, ať je trošku tý atmosféry ze svěťáku a do půl hodiny měl po hůlce a do dvou hodin po hlase, to prostě chceš. Docházelo ke klasickýmu davovýmu syndromu, takže se lidi přidávali a sem tam se pěkně zakřičelo, víc takových hrotičů příště a je jasný, že nikdo ze závodníku už na tu brzdu ani nesáhne.

Když došlo na závod, přiznám se, že sem se hned ztratil v počtu kategorií, ale sešlo se slušně lidí cca 160 kousků, takže bylo na co koukat. Jako nejkrizovější místo se ukázal přeskok dvou velkejch kořenů v lese, za kterým následovala malá, ale krásně kluzká lávka, jako přemostění potoku, z toho se padalo jak ze schodů z hospody a pak dole pod lanovkou na kamenné skalce, která je pro tuhle trať typická, jak jsem se od místních dozvěděl. Pro mě rozhodně dvě nejzajímavější místa na koukání a fandění. Zbytek trati byla prostě sbíječka, sem tam paleťák na spodnější části, přejezdy v kulích po louce mezi lesíkama a podobně.

No a jak se s tím jezdci poprali? Výsledky jednotlivých kategorií se určitě budou dát najít na netu, třeba na ofiko webu pořadatele www.czech-downhill.cz, jak jsem psal, kategorií bylo celkem dost. Co se ale týče eliťáků, vyhrál zaslouženě Jan Koulecz Čepelák, držitel místního traťového rekordu, který naložil ostatním pěkný sousto. Druhý skončil Lukáš Studna a za ním o pár tisícin Kuba Říha, takže gratulace hoši, k první bedně v letošním sjezdovém seriálu!

A pokud jste tohle psaní dočetli až sem, cejtíte, že nejde vlastně o žádný report, ale moje prosté zhodnocení prožitého víkendu s kámošema na supr akci, které jsem mohl být součástí a byl jsem rád, že možná my všichni můžeme být u zrodu něčeho nového. A příště nás může být ještě víc, pokud přijedete všichni, zazávodit, podpořit, udělat kotel nebo prostě jen vyrazit na výlet někam do hor. Víc obrázků z celé akce brzo na našem Mad Moss FB, ať se taky ty fotky dostanou přímo k aktérům.

Sluší se ještě znovu poděkovat, všem sponzorům a lidem, kteří stojí za uspořádáním této tour, protože jak přesně řekl speaker, kterej byl mimochodem naprosto výbornej, celého závodu, pokud si ty závody neuspořádáme sami, tak budeme mít prostě hovno!

A jak klucí píšou na svým webu:
„Nejsme náhražka – Jsme restart!“

Za MM
Vojta