Kopřivná Bikefest aneb jak jsme otvírali Kopřivnou

Autor: Čert, vydáno: 7.6.2016

První červnový víkend, dolekop.com crew, bikepark Kopřivná, sobota 10:00.

V Kopřivné pojali otvíračku tak, jak by to podle mě mělo vypadat všude. Na premiérový víkend byly naladěné tratě, testování milionšesti značek kol jako třeba Ghost, Lapierre, Commencal, Kona, Norco, Kellys, sobotní párty a hlavně rovnou tři závody za víkend. Já si střihl hned dva, noční Night Race a nedělní sjezd, sobotní skoky do peřiny mě bohužel minuly.

Každopádně, sobota se nesla v duchu maximální srandy, maximálního sunshinu a bohužel i maximálních front na lanovku, nedá se nic dělat, to víte, doba ledová je doba ledová a 350 lidí je 350 lidí. Ale i tak se dalo jezdit, prášilo se, skákalo se, někdo ladil FunTrail na noční závod, někdo trénoval sjezdovou na zejtra, prostě den v parku jak má být. Jako ohromná výhoda se dlouhá fronta ukázala ve chvíli, kdy přišla chuť na pivo. Stačilo si odskáknout z fronty do baru deštník, loupnout tam radka v plastu a než jste nasedali na sedačku, byla tahle tekutá radost ve vás.

Jakmile se přiblížil večer, bylo čas naladit světla, start závodu byl ofiko v 21:00, coby #medialnímr*ka fasuju číslo 1 aka čistič trati. Číslo na kolo, světlo na sebe, sebe na lanovku. Je 9 večer, cca 40 riderů se nahromadilo u horní stanice lanovky. Sou jezdci, sou startovači, je trať, jenom trochu chybí ta tma, takže čekačka do půl aby to bylo fér, rozcvička vedená Janou Horákovou a mladou paní Tatarkovičovou = trocha krve při dýchání, ale oukej, jdu na start.

Tam už Kamil Tatarkovič všechno dolaďuje vysílačkou, jednička (čti já) je připravena ke startu, Kamil hlásí že jednička startuje za tři (říkám si oukej, to bude asi třicet vteřin, super, vydejchám, jedu, Kamilovo další slovo je bohužel…), dva, jedna teď!. Jedu, šlapu jak blbej ale stejně slyším jenom kotel okolo trati. NEU-kurva-VĚŘITELNÝ jakou kulisu dokázali fandové vytvořit víceméně v celým lese! V každý zatáčce někdo s fandítkem v ruce a nebo aspoň zvučným hlasem mě žene dopředu jak nikdy. Na klopky sice spadla rosa, takže jakože i kloužou ale jedu hroznou, bavím se jako prase a užívám si nejlepší kotel svýho závodního života. Jo a taky je tma. Tu pročísne akorát Milan Smetaník coby fotograf, kterej mě napálí bleskem na přímo do očí, takže následuje tak 10 metrů komplet poslepu a rozhovor

A: Dík vole ale už tak lidi nefoť
B: Nemel a šlapej
A: Tak jo!

Jede to suprově, vcelku i vidím páč mám supersvětlo samože z číny, bohužel dole mě spolu se zadkem v klopence uchcává i předek takže si jedu freestyle breakdance loket-koleno-bok, ale nasedám, šlapu, krvácím, užívám si jízdy dál, pořád šílenej kotel, ještě šílenější je v dojezdu do cíle. Sem dole a bylo to bo-ží.

Jelikož se výsledky trošilinku zamotaly, probíhá vyhlášení formou tomboly o prvních 10 cen, což hlavně ty se závodníma ambicema z nás trochu mrzí, protože při závodění přece nejde o ceny, ale zjistit koho sem zaříznul! Naštěstí se v neděli odpoledne výsledky podaří dopočítat a naladit, první samozřejmě Kuba Říha, druhej ovšem závodník Dolekop.com jinak závodící v kategorii Urny 1, pardon Masters, Keli! Já i přes pád 7. flek, na třetí místo my chybí těch padacích 10 vteřin, závod nádherně vyhrocenej!

Pak už jenom alkoholické intermezzo.

A je tady neděle ráno. Počasí boží, kocovina lehká, snídaně bohatá. Oblíct, dát si pár jízd, v 12:00 je start semifinále. Kdo byl někdy v Kopřivné ví, že místní sjezdová není zadarmo, celej vršek je za sucha docela klouzavej a hlavně širokej, takže vybrat nějakou stopu je docela ořech, vybrat ideální takřka nemožné. Za sucha. Ale semíčko si užívám, práší se tak akorát, v pár místech vysychající kaluže, pár zase hrabanka, prostě boží. Navíc závěrečný metry pro sjezdovce přes dva rockgardeny! S fandícím davem dole, fantazie.

Finále začíná v půl třetí, takže lehká zevlovačka, ladění závodní koncentrace a hlavně vůbec žádný pití piva! A zhruba v jednu se tak nějak nudíme, že přichází nápad, dát si freeridovou jenom tak pro radost. Jedeme nahoru. Po pár metrech na laně začne kapat. Po pár desítkách metrů začne průtrž mračen jako prase, takže než dojedem nahoru, jsme durch mokří nejenom my, ale hlavně všechny tratě zhruba od půlky kopce nahoru. Takže se zabahnit po cestě dolů, a jít se převlíct do suchýho. Ovšem stejně rychle jako déšť začal, i skončil. Najednou zase sunshine, teplo, radost, naděje že to vyschne.

Já a se mnou i pár lidi jsme převlečení do suchýho, hodinka sluníčka uběhla a trať začala vysychat, takže vyjedem nahoru, do startu zbývá tak 5 minut. A opakuje se scénář „průtrž mračen z ničeho nic“. Po sjezdovce tečou potoky, po dh trati taky, po tvářích sjezdařů slzy. Ale závody se nevzdávají. Nastupuju na jízdu po asi 20 minutách deště hustého tak, že by se dal krájet. Třidvajednateď… nevím jak, ale driftuju nejenom oběma kolama, ale občas i oběma nohama vlastně celou horní pasáž. Jedu krokem, ale nepadám. Dole se dá trochu šlapat, před dropem se mi mírně zamykaj řidítka, ale pořád neležím, nějak přejedu i poslední úsek, lidí řvou, já taky, je to za mnou, chci domů.

Nejlepší jízdu nakonec vystřihl opět Kuba Říha, ten je nejlepší jak v elitě, tak celkově, komplet výsledky tady.

Já jsem výrazně víc vzadu, než jsem si plánoval po semifinále, no ježdění na mokru nenabrečíš. Ale ve finále tahle finálová sprcha jenom podtrhla zážitek z otvíračky Kopřivné.

Super akce, veskrze super počasí, super tratě, super závody, super kola. Prostě to vyšlo, takže zase někdy příště. Největší dík patří všem v Kopřivné a hlavně Kamilovi a Andree coby ředitelům festivalu a taky všem co fandili. Jste nejlepší!

Foto: Radka Paličková, Čert, Filip Žena Kamidra, Štěpán Bořuta