Report: WBS Trnava - Kule z enduraře sjezdařem

Autor: Kule, kategorie: Report, vydáno: 14.7.2016

Na letošní sezónu sem se rozhodl napchat závoďáckej kalendář kromě endura taky třeba WBS sérií, a tak po Bučovicích a Otrokách, který byly skvělou příležitostí, jak se rozjezdit po zimě, Trnava naopak znamená po dlouhé době zase chill a pohodovej závod – jednak odlehčená atmosféra a jednak dostupnost hoďka a půl od Brna je jasná volba na tenhle víkend.

Takže v pátek půl dne frei z háku, vyzvednout dodávku (díky Miro), nabalit family stan do kterýho se vlezou 4 lidi i s kolama (díky Jaro), naložit Kazziho a fičák směr Zlín.
Sice je Sprinter automat, kterej si řadí jak se mu zachce a táhne doprava, tohle všechno ale vyvažuje moje home made manualní navigačka, která nemá kam uhnout. Jediným nedostatkem tak zůstává absence známky a cesta po staré. To se ale záhy mění ve výhodu, když se z Radiožurnálu dozvídáme, že dálnice na Vyškov je zasekaná na víc jak hodinu.

Po cca 2 hodinách se dostáváme na místo činu, převlíct, koupit lano zlevněný teď už na kilo – je půl 6té a končí se za hodinu – a hurá na věc. Dáváme levou i pravou seznamovacím stylem, to znamená všechno objet, sploužit dolů a hned zas hore. Trať je hodně, ale hodně suchá. U třetí jízdy je jasný, že další lano nahoru (spíš teda do půlky) nestihnem a tak je taktika jasná, naskákat co de, tratě se nazpaměť asi dneska už nenaučíme.

Na pravé RZ je dvoják hned do levé klopky, dvoják je cajk ale vytočit klopku, to chce nervy ze železa. Pravá strana má hned za první zatáčkou rádoby skok, ale protože je to asi moc easy, dopad je vytuněnej kmenem stromu kterej má zadržovat hromadu kamení. Nápad asi fajn, provedení už horší, protože kmen je napravo zkroucenej nahoru a tak když se ti to povede skočit křivě, jako mě v první RZ, letíš přímo do toho. Na druhou závodní jízdu už je kmen pryč, stejně jako většina kamení.

Následuje lehčí dvoják – bez problému, stačí netrefit zadním pařez v dopadu, a pak drop a následná pravá. Tady máme trochu respekt, protože jsme na trati poslední a nemáme od koho obšlehnout rychlost. Já posílám trochu divně, ale odjíždím cajk, Kazzi posílá, ignoruje pásky, pokračuje rovně do keřů a zahazuje kolo ještě dalších asi deset metrů pod sebe. Builder, kterej je hned za zatáčkou po něm zkontroluje klopku, společně dáme dohromady odpal, kterej po celým dni trénování trochu uhnul a tím máme hotovo. Chybí nám už jen lávka, která posílá na finish louku levé RZ, ale srat, to dáme ráno.

Je čas na pivo, postavit stan, pivo, naladit bike, pivo, na chálku a pivo do místní reštiky, pivo… Co mě velmi mile potěšilo je přítomnost wifi Trnava, díky níž mrknem na startovku, máme čísla ob dvě od sebe, takže celej závod jedem spolu. Pecka!.. a pivo!
V noci nám trochu sprchne, to je jedině dobře, bohužel akorát louka je mokrá, zato v lese to zůstává téměř suchý. Míň se práší akorát v ranním tréningu, v závodu už je trať stejná jako den před. My zvládáme opět 3 jízdy, skočit dropík, teď už oba čistě, doplnit lávku, rychlý pivo na půl a de se na start.
Závod se tentokrát jede dvakrát levá a a pak dvakrát pravá, což podle ohlasů vyhovuje nejenom mě. V druhé jízdě sundávám přesně vteřinu z té první. Levá má cca 50 sec, nejlepší jezdí i ke 40ti. RZ startují se zhruba hodinovou prodlevou, takže máš čas zazevlit. Mohlo by se zdát, že je to moc, ale přesně tohle definuje tu pohodu. Navíc potkáš lidi, co tlačí nahoru s cígem nebo nahoře sedí s ubaleným, ochotně ti nabídnou… já odmítám, dávám až po závodě. To je aspoň přístup!

Jedem další točenej škopek, protože Médiumka padly už večer před, zevl u auta, je pomalu čas vyrazit nahoru, když se najednou ozívá „tss tss“ – ne, to není mlok, ale noční můra každýho #endurospecific závoďáka, Kazziho zadní se rozhodne pustit vzduch starou dírou u patky. Rychle dolejt mlíko, tlak drží, berem lano a de se na pravou RZ.
První rundu seru jak můžu, vylítnu z klopky a zlehka trefuju krmelec za ní, lávku najíždím krpatě, louka hrozná plíseň, důkazem budiž to, že na druhý pokus stahuju 3 vteřiny! Zajímavej je stav tohodle dvojáku, kdy na dopadu se vybržďuje díra až na dřevo, chudáci hardtailisti.

Následuje ještě závod v dual slalomu, ten vynecháváme, začínáme pomalu balit. Necháváme se ještě pobavit vedle stojícím autem. Mlaďoch nakládá kolo na nosič na kouly, řídí mamka, která začne couvat přesně ve chvíli, kdy já měním trencle, záhy se ozívá rana nosiče o sloup vysokýho napětí. Kolem stojící se sbíháme mrknout, jestli bike žije a tatův komentář: „Čím ses tak nechala rozhodit, žes přestala řídít“, nás baví všechny.

Dobalit, rychlej gáblík v knajpě a taháček směr štatl. WBSko je sice závod ve sjezdu, ale rozhodně doporučuju každýmu, kdo chce natrénovat techniku. Na krátké trati je pár skoků, který se dají objet, ale někoho možná hecnout mlaďoši, kteří to hrotí mrtě! Takže pokud nevíš co s víkendem zhruba za metr, Podkopná 20.8. je jasná volba!