Finálový závod Světového poháru v Andoře očima Standy Sehnala  

Autor: Keli, kategorie: Report, vydáno: 6.9.2016

Do Andorry jsme se vypravili ve složení Martin Lébl a já (Stanislav Sehnal) zkusit se probojovat do finále v elitní kategorii a za juniory Adam Rojček a Petr Folvarčný.

Neskutečně dlou­há cesta nás donutila vyrazit do Andorry přímo ze závodu Mistrovství Evropy v polské Wisle. Kde jsem se mimochodem po 2. místě z kva­lifikace dokázal dostat do top 10 se ztrátou jedné vteřiny na 3. místo. Tak krátká trať to samozřejmě vyh­rotila do maxima a sebemenší chybička tě připravila o solidní umís­tění. – (Tady nevím jak touhle větu zakončit)

Po minulém roku, co se tady jelo Mistrovství Světa na totálním blatě, tak letos to byl pravý opak. Tvrdá, rozbitá, vyprahlá, vymletá, pekelně dlouhá a rychlá trať. Ihned po track walku mi bylo jasné, že to nebude žádná sran­da. A taky nebyla, byl to vůbec nejtěžší závod mýho života. 

Přišel první den tréninku a trať se každou jízdu měnila. To mi to 4 jízdu dokázala asi 30 cm díra v jedné z prašných klopenek. No nic, trefil jsem jí a šel jsem přímo na hlavu. Takže konec tréninku a už jenom odpočívačka a dávání se dohromady na zítřejší kvaldu. 

Poslední trénin­kovou jízdu před kvaldou mě chtěl Adam asi napodobit a nehorázně se rozbil na cílovém skoku a šel taky přímo na řepu. Ten ale odpočívat nemohl a šel rovnou do kvalifikace s mírným otřesem mozku. Naštěstí se kvalifikoval z 25. místa a mohl si jít zaslouženě lehnout a odpočinout na finále.

Petr to štěstí neměl a bohužel se nekvalifikoval.

To samé i Martin Lébl, kterému chyběly 2 vteřiny na postup z 88. místa. 

Já jsem měl taky jeden problém se stromem na začátku tratě, ale dokázal jsem to stáhnout ze 115. místa na 62. a letos poprvé jsem se radoval z postupu do finále. 

Finálový den jsem měl taky trochu smůlu. Dvě tréninkové a jízdy a v obou defekt. No nic no, řekl jsem si, tu smůlu jsem si snad už vybral a finále proběh­ne hladce. 

Tak se teda šlo na start, přede mnou startoval Matthew Simmonds a asi si dokážete představit ten pocit. První půl minutu šlapeš, potom přijde totální smažba po úzkém traverzu, pár skoků, vyprahlých klopenek a když už jsi v totálním komatu, tak přichází nesku­tečně dlouhý a technický sjezd až do cíle. Od startu až po cílový sjezd jsem jel suprově, potom jsem ale dostal vyhybku v drážce a musel zastavit a znovu se rozjíždět. Nakonec 51. místo a s tak velkou chybou obrovská spoko­jenost. Z čeho jsem měl ale ještě větší radost, tak to bylo to, že jsem to přežil ve zdraví. 

Bohužel ne jako Adam, ten si totiž ve finálové jízdě dal výlet přes řidítka a musel do nemocnice s bolestmi břicha. Natržená slezina a krvácení do břicha nás donutila ho opustit a odjet na Mistrovství Světa do italského Val di Sole. Nicméně ještě před odjezdem jsme Adolfa navštívili a už vypadal mnohem lépe než po finále. 

Ještě chci hrozně moc poděkovat všem, co mě podporují, sponzorům a Lumírovi za libový fotky.