Report+video: Květák si dal EWS nanečisto - EWS Challenger Rotorua

Autor: Květák, vydáno: 29.3.2017

Do mekky ježdění Rotorua jsme dorazili s naší čtyřčlennou výpravou a zásobou Brufenů: já (mínus žebírko), Rosťa (mínus rameno), Monča (mínus prst) a Jíťa (mínus koleno). Jak můžete vytušit, byla to jedna z posledních zastávek našeho biketripu napříč Zélandem, před odjezdem domů. A aby ten závěr stál za to, do cesty jsme si nechali připlést Crankworx – asi nejznámější mountain bike festival na světě. Kromě fandění jsme ale chtěli především okusit legendární traily Redwoods. Hned první den jsme zjistili, že se v sobotu jede jako doplněk k hlavnímu EWS závodu i EWS Challenger. Normálním smrtelníkům otevřený závod o čtyřech RZ, které pak budou v neděli součástí hlavního závodu Enduro World Series. Registrace byla sice uzavřena den před tím, než jsme sem vůbec dorazili, možnost zazávodit si na stejných tratích jako světová špička ale zněla až moc lákavě a tak jsme se nenechali odradit!

Nejdřív nás organizátoři poslali domů s prázdnou, ale o chvíli později jsem už seděl u jednoho stolu s obrovským potetovaným Maorem Tagem – ředitelem Crankworx pro Zéland. Ještě o kousek později jsme měli jet místo Challengeru hlavní nedělní závod EWS, na předzávodním briefingu seděli se staženýma půlkama mezi Joe Barnesem, Jerome Clemenzem a říkali si, že tady něco nehraje. Nakonec nám přišla druhý den ráno zpráva, že EWS z toho nebude (po zkouknutí nedělního závodu na vlastní oči už víme, že nám to zachránilo kromě sebeúcty i holej život), ale že do Challengeru se jim ty tři neodbytný Čechy nacpat nakonec podařilo! Vyzvedli jsme si vítězoslavně startovní číslo s nápisem Enduro World Series a zbytek dne strávili najížděním tratí v místní džungli.

Sobota ráno a jde se na věc! Jak už jsem zmiňoval, v Challengeru nás čekaly čtyři RZ, z nichž tři byly součástí nedělní EWS plus jedna extra jen pro nás zelenáče. Jelikož nám vybrali ty lehčí z nedělních tratí, RZ byly sice super zábavný, nebyly ale nějak výrazně technicky náročný. Pro Vaši představu i já, kterej se nevešel třeba na Rychlebkách ani do první stovky, jsem sjel všechny sekce celkem bez stresu. Otázka byla jen, jak rychle to dokážu. Déšť před závodem tomu nakonec trochu přidal na kráse a na dlouhých pasážích s kořeny se dalo přizabít celkem s lehkostí. Rozhodovala ale spíš fyzička a neudělat chybu (fyzičku nemám a chybu jsem udělal hroznou, takže ideální). Na první RZ, jejíž horní polovinu tvořily již zmíněné roztomilé kořenosekce, bylo mojí hlavní ambicí nezlomit si už naprasklý žebro. To se mi úspěšně podařilo a byl jsem po ní na 32. místě. Po kratším transferu na další RZ jsem se spustil z kopce podruhé. Jelo se dobře, ale vinou ne zrovna nejšťastnějšího značení tratě (a abych byl fér, tak i podceněním čtení mapy při tréninku) jsem ztratil dvě bolestně dlouhý minuty, což mě teleportovalo téměř na samý chvost závodního pole. Další dvě RZ jsem se to snažil dohnat a vešel se v nich do první třicítky. Ztráta z dvojky ale rozhodla o tom, že až budu jednou velkej, závodník ze mě nebude.

EWS Challenger měl lehce přes 50 km s převýšením 1300 m. Objet všechny RZ nám trvalo pět a půl hodiny. Dojel jsem na 39. místě s celkovým časem součtu RZ 29 min 49 s a nemilosrdnou náloží osmi minut od prvního. Tím byl domácí střelec Louis Hamilton. Rosťa skončil díky stejné chybě ve druhé RZ na 41. místě a Monča obsadila v konkurenci holek pěknou šestou příčku. Jíťa pak obsadila první příčku v pozici hlavního fanouška a catering managera.

Super závod, krásný místo, skvělý lidi. Na to jak ředitel Crankworx, kterej se denně potkává s největšími hvězdami sportu strávil čas tím, že se snažil procpat do závodu tři Čechy, o kterých nikdo nikdy neslyšel, nikdy nezapomenu. O deštivé neděli jsme šli pořádně zařvat českým klukům na hlavní závod v bahnokrosu. Teď už mě čeká jen užít si poslední dva týdny, který mi zbyly z půlročního putování po Zélandu ve znamení ježdění a návštěvy finále Crankworx.

Uvidíme se na Blinduru Čerte!