Test: Cannondale Jekyll Carbon 3 - čistokrevný závoďák

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 19.5.2017

Když přišel nový Jekyll, vyvolal v našich řadách docela nadšení, na papíře to vypadalo, jako přesně TO kolo, co chceme mít doma. Tak jsem si s ním vyrazil do Itálie, abych zjistil, co nám to Jeromé Clementz teda pěknýho navrhnul.

Mluvíme o papíře, tak od něj začnu. Po geometrické stránce mi přijde kolo skvělé, protože se přesně trefilo do toho, co považuju za ideální kompromis jednotlivých rozměrů. Ono totiž navrhování kola je primárně o kompromisech, protože fyzika je zlá a neústupná. Takže kde se zlepší jízdní vlastnosti do kopce, zhorší se ty z kopce, kde se zlepší zatáčení, zhorší se stabilita a tak dále až do nekonečna. On totiž Cannondale nepřišel, v případě Jekylla s ničím kdovíjak revolučním. Prostě vzal existující geometrie enduro kol a vybral si z nich to nejlepší.

Celé kolo v podstatě stojí na kombinaci extrémně krátké zadní stavby (kratší než 420mm asi nikdo nedělá), dost položené vidlice (65° bylo před pár lety hodně i na DH kolo), akorát dlouhého Reache (447 mm v Mku je můj ideál) a nízkého středu. A aby se na kole jelo dobře i do kopce, v Cdl postavili sedlovku až na 75°, takže sedíte vzpřímeně, šlapete pod sebe a když je sedlo dole, máte dost místa k pohybu za sedlem. Mimo geometrii dotváří parádní mediální obraz Jekyllu i tlumič Fox s technologií Gemini, který prý umí přepnout zdvih ze 165mm na 130 a kolo pak víc jede.

Jak se ale chová Jekyll mimo reklamní příručky a tiskové zprávy? K otestování jsem dostal model Jekyll 3. Karbonový přední trojúhelník s hliníkovou zadní stavbou a relativně ekonomickým osazením (lze-li to o kole za 112 990 Kč říct). Pružení je samozřejmě od Foxu, ale na trojce je vzadu jenom tlumič Float Evol bez expanzky, s přepínáním z řídítek. Vidlice už je na tom kus líp, 36 Performance Elite, oproti klasické Performance má tahle vidlice už dospělou Fit4 patronu, tedy klasickou Foxáckou patronu s třemi polohami komprese. Jinak je osazení od Shimana, mixnuté XT a SLX, přehazka a velká 11–46 kazeta je XT, brzdy a řazení zase SLX. Kliky si dělá Cannondale sám, stejně jako 780mm široká řidítka a 35mm dlouhý představec. Sedlo Fabric sedí na 120mm sedlovce Trans X, kola jsou na první pohled zaměřená směrem z kopce dolů, ráfky WTB Frequency s vnitřní šířkou 29mm obuté do Maxxis DHF 2,5 vepředu a DHR 2,4 vzadu slibují, že to bude držet.

Jekyll je kolo k jednomu účelu, jet co nejrychleji z kopce a co nejvíc odpočinkově a pohodlně. Tzn. Enduro kolo. Když jste v Itálii u moře, můžete si být jistí dvěma věcma. Zmrzka se řekne Gelato a je výborná a pokud chcete jet z kopce budete muset dlouho do kopce. Nasedám na Jekylla a čekám leccos, nicméně i tak mě překvapuje. Zamykám tlumič, cvakám si mod Hustle (páčku dolů, aby to líp jelo) a zadní stavba se ani nehne. A to myslím doslova, všichni žasneme, jak moc se dokáže zadní stavba zamčít, zkouším všechno možný, ale při zamčeném tlumiči a nižším zdvihu nemá kolo vůbec žádný „prohup“ jako to má většina kol. Boží na asfaltu, pokud jedu na nezpevněné cestě, je potřeba tlumič zapnout „na prostředek“ jinak zadní kolo rádo ztrácí trakci a podhrabuje. No a takhle jedem třeba hodinu do kopce. A Jekyll jede naprosto neuvěřitelně. A to mám 2,4 a 2,5 sjezdové gumy, mít vzadu něco jezdivějšího, tohle kolo musí prostě letět. Takže ta pasáž o odpočinku na transferech se povedla.

Takže se poměrně lehko stane, že kopec „vyletíte“ a najednou stojíte na trati kde se jezdí SuperEnduro (samože pokud pořád pracujeme s myšlenkou, že jste v Itálii). Na prvním trailu všechno odemykám, trochu se rozdupu na Hustle mód, přepínám na Flow a „máme radost Vinci“. O Jekyllovi se nedá říct nic víc, že je to závodní kolo od shora dolů a odpředu dozadu. Díky velmi položené vidlici a dlouhému Reachi vás kolo nutí natlačit se co nejvíc dopředu, ovšem v téhle pozici jste pořád pekelně stabilní a jistí. A když přijde zatáčka, centimetrová zadní stavba ji prostě proletí. Jekyll je kolo, co nikdy nejede dost rychle, všude se to dá strašně „nasrat“ a vůbec vám nepřijde jak rychle vlastně jedete. Protože jste u toho pořád docela v komfortní zóně. I kinetika zadní stavby je dost specifická, Jekyll není to nejcitlivější kolo, co sem kdy sedlal, to určitě ne. Ale právě díky tomu, že spoustu nerovností ignoruje, může letět tak rychle a hlavně (!) má tenhle jednočep výbornou oporu ve střední části zdvihu. I s tlumičem s velkou komorou je Jekyll výborně progresivní, ze začátku foukám 25% sagu, pak se dostávám až přes 30% a stejně nemůžu dát doraz, prostě to nejde. Kolo se nepropadá a pokud potřebujete zatlačit do podkladu nebo se naopak odrazit, máte pod sebou silnou oporu. Díky téhle opoře vzadu se Jekl neztratí ani v pomalých pasážích, všechno se dá proskákat nebo prosmykovat jedna radost.

Samozřejmě, Jekyll nejsou jenom sluníčka, duhy a jednorožci blijící cukrovou vatu. Jakkoli je tenhle jednočep super, samozřejmě je to jednočep, takže dost tuhne při brždění a při šlapání. A dlouhá a položená geometrie je skvělá a rychlá, ale není vyloženě zábavná, s Jekyllem si mraky zábavy na flow skákavých trailech neužijete. PROTOŽE JE TO ZÁVODNÍ KOLO! Na tenhle stroj se totiž musí pohlížet jako na pracovní nástroj. Jistota ve sjezdu sjezďáku a výjezdové schopnosti trailbiku. To má být závodní enduro kolo a přesně to Jekyll je. Je to kolo bez keců okolo, tím že se zadní stavba blokuje při brždění dává najevo, že prostě nemáš brzdit a nechat kolo jet, tím že tuhne při šlapání zase umožňuje kolu poměrně slušně zrychlovat. Prostě kolo na ježdění rychle.

Důležitou částí Jekylla je i tlumič s technologií Gemini. Minimálně podle propagačním materiálu. V reálu jsem si s přepínám při jízdě zkoušel hrát a ano, je cítit rozdíl, kolo v Hustle módu o něco lépe reaguje na pedál a zůstává víc v počáteční části zdvihu, je pak snazší vydupat krátké výjezdy nebo zašlapat na rovině. Oproti systému ShapeShifter se ale nemění sag ani přepákování, takže tlumič je stále citlivý na drobné nerovnosti. V rámci toho, co mu dovolí chod zadní stavby. To je samozřejmě dvousečně, protože citlivost je super, ovšem kolo potom nezrychluje tak jak by mohlo a nesprintuje se na něm výrazně lépe. Zajímavé je i to, že nejvíc je přepnutí do Hustle poznat při odrážení se, kolo vás vůbec nevystřelí nahoru, jako je tomu při plně otevřeném tlumiči. Po týdnu s Gemini musím říct, že to rozhodně není špatný nápad a ušetří vám v RZ trochu sil. A dost sil ve výjezdu. Nicméně se nemůžu zbavit pocitu, že dálkově zamykatelný tlumič (stejně jako to vozí Jerome) by udělal v závodním nasazení asi lepší službu.

A když jsem začal o komponentech, testovaná verze je, jak už bylo zmíněno, osazená spíš středem nabídky, nicméně chválím obutí a ráfky, kola držely, bezduše šly nahodit lehko a týden v kamenech a trnech byl bez jakýchkoli problému. Nic jiného než 2,5 už dopředu nechci. Zvláštní byla volba pohonu, kazeta s rozsahem 11–46 by měla umožnit vozit vepředu velký převodník a přitom pořád zdolat kdejaký kopec. Proto mi přišla volba 30z převodníku hodně mimo, bohužel se mi často stávalo, že mi na přejezdech po asfaltu docházely převody do těžka. Na les samože stačí. Úplnou novinkou byly brzdy SLX M7000. Ty vycházejí z loňských XTček a podobně jako ony mě svou funkcí vyloženě neohromily. Kolo zastaví a dávkování není špatné. Jenže. Při delším sjezdu se bohužel lehko zahřívají a pak naprosto nečekaně mění svůj chod. Jednou se dotýkáte gripů a kolo se pořád točí, chvíli na to do brzdy jenom ťuknete a už jde zadní kolo do smyku. Na běžné použití na trailech v ČR asi stačí, na závodním enduru se světovými ambicemi bych asi čekal něco výrazně lepšího.
Zbytek komponentů fungoval výborně, vidlice od Foxu tradičně skvělá, levná sedlovka TransX sedlovkovala kdy měla a překvapivě měla i slušně tvarovanou páku, kokpit byl v pohodě.

Bohužel nás ale v závěru testování postihla nepříjemná věc, Foxácký tlumič začal ztrácet tlak, nebylo to instantní, ale když se jeden den nafoukal na požadovaných 250psi, druhý den v něm bylo sotva 150. Nevím jestli za to mohlo Gemini, vadný kus nebo prostě špatné těsnění, každopádně stalo se a je fér to zmínit. Možná to byla náhoda, každopádně bych věnoval těmhle tlumičům zvýšenou pozornost. Tlumič na Triggeru ale vydržel bez problémů.

S klidným srdcem můžu říct, že Cannondale udělal skvělé závodní kolo, co chce jet rychle a ve sjezdech je maximálně jisté, stejně jako třeba Giant Reign a přitom si zachovává výbornou ovladatelnost a stoupací schopnosti, jako tomu je třeba u Canyonu Strive. Zadní stavba není tak citlivá, jak by někteří chtěli a klade na jezdce docela nároky, co ale od kola, co vymyslel Pan Enduro čekat jiného. Geniální závoďák. Bez zbytečných keců okolo.

Sliboval jsem samozřejmě i srovnání Jekylla a Triggera. A taky je dostanete!
Na obou kolech jsem během testovacího týdne nasjezdoval nějaký ten kilometr a asi vám neřeknu nic víc, než jste vyčetli z předchozích testů. Trigger je velice univerzální trailbike, který vás doveze daleko a sjede všechno. Vzhledem ke geometrii je velice použitelný i na závody. Pokud bych neměl srovnání s Jekyllem, asi bych ho klidně označil za výborné závodní kolo. Oproti Jeklu je ale asi o tisíc procent zábavnější v „tohle půjde vyslat, tady to půjde projet po zadním a tady to půjde vyslat taky“.

Jekyll je prostě závoďák, jehož síla je zase v „jedu strašně rychle z kopce a nic mě nemůže rozhodit“. Není tolik sranda s ním všude poskakovat a používat tohle kolo na ježdění okolo baráku je trochu zbytečnost. Nicméně mu musím nechat, že není v podstatě žádný rozdíl v tom, jak do kopce jede Jekyll a Tygr.