Report: Kopřivná Bike Festival zase otevřel Kopřivnou

Autor: Čert, vydáno: 12.6.2017

Jeden víkend, jedna lanovka, jeden kopec, spousta stánků a ještě víc testovacích kol, tři hlavní závody a spousta doplňkových blbovinek a párty jak má být. To slibovala Kopřivná Bikefest. A my byli u toho!
Po mírném zklamání z Kálnice a tamního festivalu jsem doufal, že si v Kopřivné vylepším festivalovou bilanci. A bylo se na co těšit. V sobotu Dual Slalom a můj oblíbený noční Fun Night Race, v neděli sjezdové závody Kopřivná Down. Vzorně se závodnicky zapisuju na všechno, dorážíme v pátek, padnou piva v hotelu a na slušno před půlnocí spát, zítra čeká ostrý závodní den.

Od nějakých 9 hodin už to všude žije, lanovka se rozjíždí, první lidi se hrnou k testování. Tratě se klukům podařilo připravit slušně, i když fakt, že dlouho nepršelo se na úpravách tratí docela podepsal. Pekelně se prášilo a rolety se začaly objevovat docela brzo. Ale prostě neprší, s tím nic nenaděláš. už od rána mě překvapuje, jak je tady všechno tak nějak na pohodu, bez stresu, bez obřích front všude a bez namačkaných lidí. Jo, jelikož se o tomto víkendu otvíraly snad všechny bikeparky ve známém vesmíru, vyloženě moc lidí tady nebylo. A překvapivě právě to, mi umožnilo užít si Kopřivnou ještě víc. Všechno tak klidně plynulo, lidi si zkoušeli kola, my ladili tratě, kecali, pili piva, do toho Buba zpovídal lidi od stánků nebo vyhlašoval soutěže v lecčems a bylo to na pohodu.

Á propos tratě. Trať nočního závodu byl samozřejmě Funtrail, nic nového, pořád stejně pekelně zábavná, ale pekelně dlouhá a šlapavá trať plná boulí, zatáček a možností ke skákání. Sjezd začínal na sjezdové trati pod lanovkou, pokračoval přes faaakt nakopanou lavici na louku, pak (oproti loňsku výrazně snížený) přescesťák (myslím, že je pořád stejný, pozn. Keli), který umožnil nejednomu z nás vyzkoušet dorazy na tlumičích a pak po dualce dolů. Dualka. Dvě parádní zábavné ale i záludné tratě, postavené samozřejmě souběžně vedle sebe. Klopky, boule, odklopené zatáčky. Le gra nda. Je škoda, že klopky byly šíleně přeschlé a i přes vydatnou práci týmu organizátorů a jejich precizními zákroky s konvemi a hadicí, se z nich nepodařilo vytvořit souvislou hmotu. Takže se zase prášilo.

Každopádně dual měl všechno, co má dual mít. Klopky, hecovačku, prach, start ze startovního bloku, prach, fanoušky, prach, kvaldu, kterou sem málem vyhrál (takhle příjemnou chybu časomíry už jsem dlouho nezažil), prach a kopec srandy. Dojeli jsme dolů, oprášili se a čekání na noční závod si někteří z nás mohli ukrátit závodem mechaniků.

Sprint okolo vlajky, exování piva, vytažení šroubu z pláště, vražení knotu do díry. Ti lepší z nás to dávají okolo půl minuty, já bohužel zásadně chybuju a kvůli špatnému dýchání musím dát pivo na dva nádechy a to mě stojí cenné vteřinky. Svou sílu a preciznost ukazuje Zdeněk Kolář z Manobiku, který jako jediný nezahazuje kelímek po dopití, ale vzorně ho pokládá zpět na místo a při tom zaznamená vítězný čas 25 vteřin a zasloužen si odnáší výhru!

Můžu říct, že jelikož celé odpoledne si jedu tempem zhruba 1 PZH (pivozahodinu), večerní exík mě docela dobře ladí do formy na noční závod. Hodně prachu a šlapání, bolavý plíce a celkově 6. místo s časem 6:33. Nutno dodat, velice bolavých 6 a půl minuty. Gratulace Honzovi Holíkovi, který to dal za ještě bolavějších 6:17!

Pak už jenom párty, kapela Boy, co rozhazovala falešný dolary, který pak nikdo neházel po hospodě po lidech, po tom, co jezdil bez kalhot na skluzavce na kterou vlezl hned z trampolíny, kam ho zavedly rumy – prostě se šlo v zásadě brzo spát.

Nedělní ráno docela ščíplo, kombinace únavy ze včera a drobných dietetických chyb (v podobě tak deseti desítek, nějaký jégry a nějaký rumy) znamenala pro spoustu jezdců velmi pozvolný start. Tak jsme jezdili, seděli, kecali, občas zlehka zmokli, zajeli si kvaldu sjezdu, zase zlehka zmokli. A najednou stojíte na startu finále DH závodu, s velkýma ambicema na bednu (v Elitě nás bylo 5, slovy pět) a všude okolo vás je modro a hřmí jak debil. Naštěstí si i příroda uvědomila, že by bylo trapný dvakrát po sobě kompletně zechcat finále sjezdu na otvíračce Kopřivné, takže nepršelo a jelo se. Co tak vím, nikomu se nic nestalo, já bednu nedal, byla to sranda a pak začlo pršet. Tak jsme se sbalili a jeli domů. A jak by napsal Michal Prokop na svůj fejsíček, „den 3276: bikefest v Kopřivné je fajn“.

Titul King Of Kopřivná si zaslouženě odnáší Honza Holík, za výhru v nočním, druhej flek v dualu a vítězství v Juniorech ve sjezdu. Dolekop.com se ale proti tomuto rozhodnutí důrazně ohrazuje, protože se Honza vůbec neúčastnil důležitých disciplín sobotní noci, jako třeba „10 piv ve volném stylu“, „slalom na skluzavce dole bez“ a „alkoholická akrobacie na trampolíně“.

Díky rozumnému počtu lidí a super organizaci všechno tak nějak klapalo a líným tempem se sunulo kupředu. Přitom pořád víš, kde máš kdy být, kdy se co jede a když náhodou nejseš na startu dualu (protože je Martin Saida pokakánek a ty na něj čekáš dole), vyhlásí tě rozhlas a ty víš kam máš jet. A mezitím kecáš s kámošema, jezdíš na kole a občas závodíš. V sobotu večer tomu pořádně přidáš plyn na párty a neděli nějak dodrncáš. A výsledkem jsou 3 nový čísla nalepený na dveřích a super zážitek z víkendu. Dík Kopřivné za tuhle dvoudenní párty, zase příště!