Finále EWS ve Finale Ligure: Milan Čižinský končí celkově čtvrtý

Autor: Milan Čižinský, kategorie: Report, vydáno: 3.10.2017

Na poslední závod EWS ve Finále Ligure jsme odjížděli s týdenním předstihem a s vírou že nás čeká modré moře, teplé počasí a náročné a zábavné závody. A všechno to se nám zcela vyplnilo… ale po pořádku… prvních pár dní jsme využili k ježdění na parádních italských trailech, kterým nechybí vůbec nic a přebývá možná jenom trochu kamení.

Nahoru jsem jezdil autem s Milanem Myšíkem a díky tomu jsme se mohli podívat na vzdálenější traily. Od neděle začínáme s trackwalky a jako perličku si dáváme nejdelší stage Karma, která nám zabrala asi 5,5 hod! Začíná na nejvyšší hoře v okolí a která má výšku 1400 m a samotná stage by měla mít 1200 m převýšení a délku blížící se k 9 kilometrům! Už v té době tušíme, že to nebude vůbec lehké. Michal mě za ten výlet asi proklíná ještě teď!

Zbytek tratí už je finálská klasika, kombinace hodně šlapání a častých rockgarden, kde můžete kolo zničit během chvilky. Ve čtvrtek konečně začíná trénink a my se vrháme na stage prvního dne a ty nám dávají opravdu pořádně zabrat. Nejdříve St3 XMen na rozehřání. Stage 1 je kombinace množství utáhlejch switchbacků, kamenitých trialových pasáží a dlouhého výjezdu uprostřed a šlapání na konci. Jedničku jedeme skoro tři čtvrtě hodiny, pak výživný transfer po svejch dvojku… postupně všem dochází voda i jídlo, takže jsme rádi, že po dvojce na nás čeká auto.

Druhej den už je poznání lepší, jsou to normální šestiminutový stage a mezi nima máme vývozy autem, takže to dáváme docela pohodě a pak hurá na pláž. Večer najíždím na PC hlavně jedničku, ale to ještě netuším, jak moc se stage změní při závodě.

Vstávám v 5:30 a za chvíli na start… jednička začíná na jedničku… po 300metrech něco trefím zadním kolem a začne mi cinkat po celou dobu stage ze zadního kola… asi drát, myslím si (byla to větev). Jedu dál, na trati je všude spousta hlubokého prachu, v trialech mě odchází ruka, která není ještě po zlomenině úplně OK a párkrát padám. Dvojka Bric Tampa je moje oblíbená, jedu o něco lépe ale ruce mě mě bolí strašně! Rz dokončuji v cíli, ale diváci na mě řvou italsky, že mám ještě pokračovat… tak zas jedu… prostě organizátor posunul cíl o zatáčku níž, ale nic neřekli! St3 je už v pohodě a beru po prvním dni 11. místo. Druhý den zajíždím pravidelně časy kolem 8. místa, obzvláště Dolmen je vyživný a na poslední, DH Men, jsem 5. Celkově končím na 8. místě… spokojen, po katastrofálním prvním dnu to dnes šlo.

Teď už nás čeká jen koupání v moři a vyhlášení vítězů. Vojta Bláha je 2. celkově v U21! Velká gratulace!

Já jsem skončil bodově s velkým náskokem 3. celkově. Letos organizátor EWS změnil pouze pro Mastery pravidla a škrtly nám nejhorší tři výsledky a to pro mě v konečném důsledku znamená, že končím EWS na 4. místě!
Se sezonou jsem nadmíru spokojen, 2. místo v EWS Millau je pro mě obrovský úspěch a už se těším na sezónu 2018. Začínáme v březnu v Chile a Kolumbii! Děkuji rodině a všem parnerům, kteří mě podporují!